Bombino - Nomad (2013)
Aneb hudbou proti rasismu a nesnášenlivosti... Ano, i tento podtitul by si zasloužil článek o nejnovějším počinu nigerského zpěváka a kytaristy Omara Moctara, známého pod přezdívkou Bombino.
Bombino se narodil 1. 1. 1980 v Tidene asi osmdesát kilometrů severně od Agadezu. Je členem kočovného kmene Tuarégů, Berberů ze severní Afriky, kteří po celá staletí bojovali proti koloniální nadvládě i zavedení přísných islámských pravidel. Tuarégové byli vždy svobodomyslný a nezávislý národ, jenž si zachovával svou národnostní identitu a hrdost. Žijí roztroušeni po severním a západním území Sahary v počtu něco okolo 1,5 milionu, domlouvají se jazykem tamashek, což je berberský dialekt a jako jediní dodnes používají původní písmo, zvané tifinar, staré víc než 2000 let.I přes jejich příslušnost k islámu jsou Tuarégové velmi umírnění muslimové, což se projevuje hlavně ve významném postavení žen v jejich společenství i v poněkud laxním přístupu k provozování náboženských rituálů. Od nepaměti kočovali se svým dobytkem a velbloudími karavanami Saharou, většinou ve špatně přístupných a izolovaných oblastech, což jim pomohlo v uchovávání nezávislosti na vnějším světě. Po pádu kolonialismu si území, neformálně patřící po staletí Tuarégům, rozdělily centrální vlády sousedních států, čímž se dostali prakticky na úroveň národnostní menšiny.
Modernizace dopravy a několik po sobě následujících období sucha připravily Tuarégy o jejich přirozený způsob obživy. Někteří se proto přesunuli na jih, ovšem stále dost jich zůstávalo ve svém domově na poušti a hledali způsoby, jak se uživit. Živoření v bídě a za útlaku vyvolávalo spory se státy, v nichž Tuarégové žili. I proto je jejich novodobá historie plná ozbrojených konfliktů s vládou, hlavně v Mali a Nigeru. V současné době probíhá válka v Mali, během níž se většina Tuarégů ze země stáhla kvůli islamistickému teroru. O návratu zatím neuvažují - situace v zemi je nestabilní a vojenské jednotky často háží Araby i Tuarégy do jednoho pytle s teroristy. O tom, že bylo zatčeno, zabito, či umučeno několik stovek civilních obyvatel, se většinou v novinách moc nepíše.
V dnešní době se stávají Tuarégové známí i v západním světě a to zejména pro své "pouštní blues". To bylo vytvořeno v útlaku a s ničím si nezadá s tím od Mississippi - nakonec existují i oprávněné doměnky, že kolébka blues je právě v Nigeru, odkud je černošští otroci přivezli do své nové "vlasti". Jednou z prvních skupin, která pronikla za hranice Sahary, byli Tinariwen. Objev Justina Adamse, producenta a kytaristy, jenž jejich teskné melancholii podlehl na prvním ročníku festivalu In the Desert v Timbuktu a momentálně kapela, která trhá žebříčky world music a jejíž nejnovější album Tassilli se může pyšnit spoluprací s dalšími hudebníky. Aniž by přitom ztratili cokoli ze své svébytnosti, dovedně propojují typickou naléhavost kytarových riffů s pestrostí a oduševnělost s výlety do neprobádaných hudebních končin.
Hudba byla pro Tuarégy vždy vyjádřením jejich života a najdete v ní jejich vyznání. Vyznání horám, poušti, přátelství a svobodě. Možná pro tu opravdovost jsou momentálně tuaréžské skupiny v kurzu. Tinariwen u nás už koncertovali v minulosti, letos vystoupí hned tři další zástupci tohoto etnika - 24. 5. 2013 to bude skupina Tamikrest v pražské Akropoli (byli u nás už loni na festivalu Colours of Ostrava), jejich bratři Terakaft to rozbalí 15. 6. 2013 na ostrově Štvanice. 5. září se pak můžeme těšit na samostatný koncert Bombina, čili Omara Moctara, o jehož albu Nomad tu hodlám dnes napsat pár řádek.
Víte, když jsem si přečetla, že Bombino přijede do Čech, měla jsem velkou radost. Jeho minulé album Agadez mě naplnilo nadšením a Nomad ve mě utvrdil mou doměnku, že africká hudba má před sebou velkou budoucnost. O to víc mě zamrzelo, když jsem si přečetla pár reakcí k článku o koncertu Bombina. Nebylo jich, pravda, mnoho, ale přece jen mě píchlo u srdce, když jsem četla nenávistný komentář o tom, že z principu někdo nechce poslouchat Tuarégy, protože jsou vyznavači islámu.
Můj dojem vždy byl ten, že hudba je jednotným jazykem všech lidí bez ohledu na vyznání a barvu kůže. Hudba je most, který lidi spojuje. V hudbě neexistuje nenávist, hudba je naopak klíč k lidským srdcím. Dokáže daleko víc, než jen prosté slovo - proniká hlouběji a vzbuzuje v posluchačích pocit porozumění a souznění. Hudba je o předávání energie mezi hudebníky a publikem a to se musí dít vždy na pozitivní úrovni.
Myslím, že tito jmenovaní hudebníci si nezaslouží být bráni do úst někým, kdo se zřejmě nechává příliš ovlivnit zkreslenými a neúplnými informacemi. Všichni si prošli válkou, útěky, pobytem v exilu a mají toho za sebou tolik, že by jistě nikdo z nás s nimi neměnil. Možná tak úplně nerozumíme tomu, co nám chtějí říct, ale to by ještě nemělo být důvodem k zavržení. Je dobré odhodit předsudky a vyzkoušet si toleranci, které dnes mají všichni plnou hubu.
Album Nomad produkoval Dan Auerbach z The Black Keys, jeho záznam byl pořízen v Nashvillu a vyšel pod prestižní značkou Nonesuch. Vzniklo tak pozoruhodné, takřka kosmopolitní dílo, které propojuje cyklické, meditativní riffy ozdobené jemnou krajkou Bombinovy kytary, zarámované hutným zvukem, zvýrazněným echem a vibracemi. Na poslech je album výrazně odlišné od předchozího Agadez, i když se k němu v náznacích hlásí.
Spolupráce s Danem Auerbachem je na albu slyšet na první poslech, kdo zná Black Keys a jejich oblibu v bažinatých riffech a zvuku prohnaném jakoby zrezivělými reproduktory, ten pochopí. Možná není tak úplně košer směšovat západní a nezápadní hudebníky - může to svádět k doměnce, že jde pouze o zviditelnění. Ale přesto si myslím, že se oběma pánům i kapele povedlo dát dohromady příjemně se poslouchající album, které vylučuje jakékoli pochybnosti o jejich umu. Obsahuje jedenáct originálních skladeb, z nichž některé si můžete pustit na konci článku.
Bombino letos vystoupí na dvou koncertech v Americe ve společnosti Planta a jeho kapely Sensational Space Shifters, což považuji za dobré znamení i osudovou záležitost. Přiznám se, že vidět tyhle muzikanty na jednom pódiu by byl můj sen. Bohužel pro velkou dálku se mi to nesplní, tak se alespoň můžu těšit na zářijový koncert Bombina, který stoprocentně navštívím (lístky se prodávají už 7. května). Možná se tam s někým z vás setkám. Hezký poslech přeji!
Amidinine
***
Azamane Tiliade
***
Tamiditine
Komentáře
Okomentovat