O mužích, kteří ví, co chtějí

Před rokem jsem zde psala o tom, co znamená vyřešená minulost, dnes se zaměřím na další oblíbenou frázi a tou je vím, co chci.

Při zběžném pohledu na nejrůznější seznamky se dost často setkáváme s těmito zažitými, stereotypními frázemi, ale co si pod nimi představit? Stále ještě panuje zažitá představa, že muži jsou těmi rozhodnými, silnými bytostmi, o jejichž rámě se mohou slabé ženy opřít, ale je tomu dnes tak?

---

Muži v dnešní společnosti mají čím dál méně chuti dokazovat své chlapáctví - z některých se dokonce stávají metrosexuálové, kteří víc než na rozhodnost a mužnost sází na dokonale upravený vzhled. Mají to vlastně v mnohém těžší, než my, ženy, protože se v ženském světě nenaučí mužskému chování. Většina rodin je neúplných, děti vyrůstají s matkami, ve školce je učí ženy, základní školství je také feminizované. První muži se objeví až s nástupem na střední školu a to už je pozdě na vytváření nějakých vzorů. Navíc nemohou suplovat otcovskou roli a to, co by měl každému mladíkovi předat jeho otec.

Vytváří se tak začarovaný kruh. Muži, jejichž otcové se vzdali svých rodičovských práv i povinností, zůstávají v otázkách chlapského chování zcela nepoučení. Nakonec, většina z nich nemá o svých otcích nejlepší mínění. To se samozřejmě odráží i na jejich sebevědomí. Jak mohu být dobrý, když otec je hajzl? Jak se mám chovat k děvčatům? Co se vlastně ode mě očekává?

Kdysi byly role jasné a dané - muž byl ochránce, živitel rodiny a žena udržovala teplo rodinného krbu a starala se o domácnost a děti. Dnes už po ženách nikdo nemůže chtít, aby seděly doma a čekaly, co jim muž uloví a přinese. Emancipace udělala z ženy osobnost, samostatnou bytost, která si umí poradit takřka se vším. Dokáže se finančně zabezpečit, umí se sama postarat o děti. Jediné, k čemu potřebuje chlapa, je jeho sperma. V mnohých případech to opravdu tak funguje, jelikož ženy přišly na to, že bez mužů se jim žije vlastně lehčeji. Nepotřebují už dominantního samce, chtějí svobodu a dost prostoru k realizaci svých přání.

Muži tedy ztratili ono výsadní právo pána tvorstva. Ženy začaly rychle obsazovat pozice, vyhrazené dříve pouze jim a přestávaly na nich být finančně závislé. A ruku v ruce s tím samozřejmě i citově.

Dnešní muži tedy mají těžkou pozici. Mají zakódováno, že by měli být úspěšní, silní a dominantní, ale společnost to od nich vlastně už neočekává. Mnoho z nich se bojí vztahu a vůbec neví, co od nich žena chce.

Ženám na pomoc přichází nejrůznější časopisy, ve kterých se probírají vztahy. Najdete v nich rady, jaké muže by měly chtít - zábavné, vtipné, ale zároveň ambiciózní; chápavé, tvořivé a hravé, ale zároveň i rozhodné; dobrodružné, neobyčejné, ale i mající vkus a image. Trochu moc požadavků, že? Ještě jsem ale nečetla žádný pánský časopis, který by radil mužům, jaké ženy si mají vybírat. Řekněme si ale upřímně - všechny tyhle rady jsou stejně v reálu k ničemu.

Mladší muži se dnes vyhýbají dlouhodobým vztahům a už vůbec se nehrnou do partnerského života. Zjistili totiž, že je pohodlnější si užívat svých zájmů a ženy brát jako prostředek k uspokojení momentálních sexuálních potřeb. Někteří si užívají pocitu, že po nich nikdo nechce vůdčí roli, jiní tím skrytě trpí. Když se posléze muž přece jen rozhoupe a zatouží po tom, zakotvit v přístavu zvaném manželství, musí se smířit s tím, že se bude muset přizpůsobovat. Dříve to byla vždy žena, od které se čekalo že bude pozorná, chápavá a milující za všech okolností, dnes se situace změnila. Oba partneři vstupují do společného vztahu jako rovnocenní a od obou se očekává, že budou dělat kompromisy.

A tady nastává problém. Ani jedno pohlaví dnes totiž kompromisy dělat nechce. Možná i proto se dnes tolik vztahů rozpadá. Vztahy jsou totiž založeny na ústupcích, domluvě, vzájemné spolupráci, respektu a lásce. Dnes se ovšem derou do popředí zájmy jednotlivce a rodina jako taková je přece jen malý kolektiv, který vyžaduje týmovou práci. Zatím nebylo vymyšleno nic lepšího, co by tento model nahradilo.

Mnoho lidí si to časem uvědomí a snaží se najít partnera. Je to ovšem těžší, než dřív. Čím je člověk starší, tím horší pro něj bývá výběr. Zvláště pokud zná pouze cestu do práce a domů. Kde a jak se tedy seznámit?

Internetové seznamky zažívají svůj rozkvět. Spousta lidí věří, že právě zde potká svého vysněného prince, či ženu svých snů. Dlužno dodat, že jsou tací, kterým se to povede. Ale daleko víc je těch tápajících, kteří absolvují desítky seznámení a s každým dalším nabývají pocitu, že je snad lepší se na to vykašlat. Ženy potkávají ty, kteří ví, co chtějí (což zpravidla neví ani ony samy) a muži zase ženy, co o sobě tvrdí, že věří na souznění duší (hlavně té své).

A v tom nejhorším případě se vůbec neseznamují s člověkem, ale pouze s robotem. Zrovna nedávno jsem četla článek o ženě, která se zamilovala do "muže", jenž jí psal krásné romantické dopisy, a pak od ní vyinkasoval tučnou sumu, údajně na operaci. Jak se ovšem dalo čekat, poté už žádný krásný dopis nepřišel, neboť onen idol vlastně vůbec neexistoval. Docela drsné vystřízlivění z romantiky. A také důkaz, jak umí být někteří lidé naivní.