Hawkwind
Když jsem dnes ráno psala článek k narozeninám Jimmyho Page a dívala se na seznam oceněných v Síni slávy časopisu Mojo, objevila jsem mezi jinými jedno mi známé jméno - Hawkwind. Připomněl se mi rok 2008 a psí počasí, které způsobilo náš úprk z festivalu Colours ještě před koncertem této anglické kapely. Holt nejsme ti správní skalní fanoušci, ti se totiž nedali odradit ani tunami vody, které začaly před koncertem padat z nebe a v hojném počtu si na své oblíbence počkali.
Hned mě napadlo si něco od nich pustit, tak jsem zabrousila na Youtube a při poslechu jsem si říkala, proč je tu ještě nemám? Myslím si, že o téhle skupině se zase tak moc u nás neví a přitom je to taková legenda a jejich hudba je opravdu hodně dobrá. Mnoho z jejich písní už dřív našlo své místo v mé empétrojce. Pokud jste milovníky undergroundu a vesmírného rocku, pak přesně pro vás je tenhle článek určen.
Dovolím si tady ocitovat informace, kterými nás nakrmil festivalový průvodce, abych se nedopustila nějaké nesprávné interpretace ohledně anglické undergroundové legendy jménem Hawkwind.
Takže citace:
Hmatatelný důkaz, že i čtyřicetiletý návod na odpoutání od Země vás může sežrat zaživa. Vpravdě legenda, před níž trapně neklopíte oči. Seznam členů Hawkwind by se dal sepsat snad jen na nekonečnou roli papíru, přestože jedno jméno zůstává: kytarista David Brock, dávný spoluhráč Erica Claptona, zaměňující blues za LSD a hardrockové riffy. Hawkwind vzešli v 60. letech ze stejného londýnského podzemí jako Pink Floyd, King Crimson a Soft Machine. Na rozdíl od nich vzali acidovou hippie filozofii z odvrácenější strany. Původně si říkali Group X, později Hawkwind Zoo. Vizuální složka jejich koncertů se blížila maniodepresivním stavům, woodoo obřadu s melotronem, syntezátory, odvážnou zadní filmovou projekcí a laserovou show. Po koncertě v Glastonbury je začal všude doporučovat samotný DJ John Peel, nelitujíc toho, ani když k Hawkwind nastoupil šílený baskytarista Lemmy s jediným doporučením - prodával drogy Jimi Hendrixovi. Když ho po pár letech vyhodili, založil Motorhead (název pochází od jedné z posledních společných písní s Hawkwind, takže vlastně díky Hawkwind vznikli Motorhead. pozn. autora).
Koncertní chaos dostal obrátky i s příchodem básníka, zpěváka a regulérního psychopata Roberta Calverta. Na turné po USA například během koncertu telefonoval do cely Timothy Learymu a později angažoval tanečnici Staciu. Mezi výjimečnými jmény, která se u Hawkwind dodnes vystřídala, nalezneme vedle Lemmyho také bubeníka Cream Gingera Bakera, členy Gongu nebo Arthura Browna. Mnozí muzikanti se do kapely v průběhu čtyřiceti let i několikrát vraceli, třeba saxofonista a flétnista Nick Turner, proslulý zpěvem z rakve. O Hawkwind coby legendě v 90. letech natočila televize BBC hodinový dokument, kapela sama si pak založila vlastní festival Hawkfest a nic nenasvědčuje tomu, že by jakkoliv polevila ze své činnosti; už kvůli věrným fanouškům. Hawkwind nahrávají desky se zvukem startující rakety, které už asi nikdo nespočítá a vzato kolem a kolem, na anglické undergroundové scéně mají podobnou platnost, jako Plastic People of Universe u nás.
Pokud jste si to přečetli celé, pak si asi řeknete, že jsme byli hodně blbí, když jsme tehdy té červencové noci za deště utíkali a nechali si ten koncert ujít. A nebo si možná řeknete - dobře jste udělali, že jste nečekali. To už je fuk, co si řeknete, čas se nevrátí. Ale hudba je tu pořád, tak se na ni pojďme podívat, třeba vám to pomůže zformovat váš názor. Moc nám ale nenadávejte....
Silver Machine
Tuhle jsem pustila zkusmo Jirkovi, schálně jestli pozná, kdo to hraje. Překvapil mě, on to vážně poznal...
Jinak s obrázkama to máte tady
***
Bez téhle skladby by nebyli Motorhead
***
Space is Deep (live audio)
tady je ještě jedno zajímavé video - možná snad studiová verze
Abychom tu měli i něco z písní kosmických...
Komentáře
Okomentovat