Bert Jansch

Připomeneme si dnes jednoho významného folkového muzikanta, jehož hra inspirovala nejen Jimmyho Page v skládání písní pro Led Zeppelin, ale i současnou tvorbu Roberta Planta. Tímto hudebníkem je skotský kytarista, skladatel a zpěvák Bert Jansch.

Bert Jansch se narodil 3. listopadu 1943 v Glasgow. Je znám jako inovativní hráč s kořeny ve folkové hudbě. V době svého dospívání dostal akustickou kytaru a začal navštěvovat folkový klub Howff v Edinburghu, kde jeho rodina později žila. Zde se setkal s Archie Fischerem, který mu dával kytarové lekce a seznámil ho s hudbou bluesových a folkových velikánů, jako byli Big Bill Broonzy, Pete Seger a Brownie McGhee.

V polovině 60. let se Jansch přestěhoval do Londýna, kde byl v té době rostoucí zájem o folkovou hudbu. Debutové album, nazvané Bert Jansch nahrál v kuchyni svého bytu na jediný mikrofon a kytaru na kotoučový magnetofon. Album bylo produkováno Billem Leaderem a vydáno labelem Transatlantic Records v roce 1965 a prodalo se ho 150 000 kopií. Nejznámější písní z tohoto alba se stala "Needle of Death", která byla inspirována smrtí jeho přítele Bucka Pollyho po předávkování heroinem.

Další dvě alba následovala rychle po sobě - v roce 1965 "It Don't Bother me" a o rok později "Jack Orion", které obsahovalo nahrávku Blackwater Side. Motiv této písně si vypůjčil Jimmy Page na první album Led Zeppelin, kde ji nahrál pod názvem Black Mountain Side s doprovodem Virama Jasani na tabla. Ovšem je pravdou, že Blackwater Side není tak úplně původní věc od Jansche, sám přiznal, že ji nejprve slyšel v podání zpěvačky Anne Briggsové.* Později k tomu řekl: "Anne Briggsové říkali revivalová zpěvačka, byla absolutně senzační. Ty písně byly tak staré, ale jejím zpěvem oživly. Pamatuji si, že jsem se od Anne naučil "Blackwater Side" tak, že jsem hrál na kytaru přesně to, co zpívala, a pak jsem k tomu přidal nějaké vhodné riffy. Vlastně jsem použil něco z doprovodu k "Blackwater Side" i pro pár folkových písní." (Guitar Player, červenec 1977)*

Aby historka kolem písně Blackwater Side byla úplná, je třeba si ještě vyslechnout, co k tomu řekla sama Anne Briggs. Ta v interview v roce 2003 řekla, že vůbec neví, kdo je to Jimmy Page a že jen jednou slyšela jejich nahrávku "Black Mountain Side". Okamžitě si uvědomila, kde ji získali. Sama řekla, od koho se píseň naučila: *"Byl to Bert Lloyd, tehdy báječný sběratel folkových písní, nyní již nežije. Od něj jsem se píseň naučila, ale neměla jsem doprovod. Ten jsem se zas naučila od kamaráda Stana Ellisona. To Stan vytvořil doprovod, který jsem nahrála, byl úplně jiný, než Janschova verze." Briggsová dále vyprávěla, že ji napadlo, jestli Led Zeppelin vydělali hodně peněz, mohli by dát nějaké Lloydově vdově a snad i Stanu Ellisonovi, sama nepožadovala nic. Nepovažovala se za autorku.* Folková tradice je založena na principu vypůjčování, ovšem problém nastal v době, kdy kromě potěšení ze zpěvu vstoupily do hry peníze.

Takže je vidět, že autorství písně Blackwater Side je velmi sporné a určitě je v něm krásně vidět ten princip vypůjčování a ovlivňování, který mezi muzikanty fungoval. K doplnění je třeba ještě říct, že podání Jimmyho Page je propracované a dostává tuto jednoduchou folkovou melodii do úplně jiných dimenzí, zejména pokud jde o východní směry, kterými se píseň ubírá.

***

Jansch se v roce 1966 setkal v Londýně s Johnem Renbournem, dalším výborným hráčem na akustickou kytaru a spolu nahráli album Bert and John. V roce 1967 založili skupinu Pentangle, díky které se Jansch na nějaký čas vzdal své sólové kariéry. Ale nicméně nahrál na chalupě v Sussexu materiál pro své další sólové album Rosemary Lane (1971).

Skupina Pentangle debutovala se svým eponymním albem v roce 1968. Druhé dvojalbum Sweet Child tvoří částečně živé nahrávky z vystoupení v Royal Festival Hall v roce 1968. Na něm už je vidět eklektický přístup skupiny a rostoucí schopnosti Jansche jako textaře. Největší komerční úspěch zaznamenali v roce 1969 s albem Basket of Light díky hitu "Light Flight", který se stal populární pro jeho využití v britském seriálu Take Three Girls.

V roce 1970 vydala skupina čtvrté album, nazvané Cruel Sister. Na tomto albu se objevila balada Jack Orion z Janschovy desky z roku 1966, která je zde rozšířena na více než osmnáct minut.

Po vydání tohoto alba už následoval spíš úpadek a na Nový rok 1973 Bert Jansch skupinu opustil.

Po krátké pauze se vrátil k nahrávání a v roce 1977 dal dohromady novou sestavu hudebníků: Mike Piggot, Rod Clements a Pick Withers a společně vydali album A Rare Conundrum. Pak založili kapelu Conundrum s přispěním Martina Jenkinse (housle) a Nigela Smitha (basa). Skupina vyjela na půlroční turné po Austrálii, Japonsku a Spojených Státech. Po turné se rozešli a Jansch nahrával ve Státech album Heartbreak s Albertem Lee.

Bert Jansch založil také obchod Bert Jansch's Guitar Shop ve Fulhamu, ale neměl obchodní úspěch a po dvou letech byl uzavřen.

Sólová kariéra Jansche zahrnuje 23 studiových alb, kromě těch, které nahrál s Pentangle. Mimo to obsahuje též živá alba a kompilace. Byl několikrát oceněn za přínos hudbě, v roce 2007 obdržel čestný doktorát hudby od Edinburgh Napier University, jako uznání za jeho významný přínos britskému hudebnímu průmyslu. Jako je Jimi Hendrix králem elektrické kytary, Bert Jansch je zase akustickým mágem. Jeho hra ovlivnila mnoho kytaristů slavných jmen, mimo Jimmyho Page to byl Mike Oldfield, Paul Simon, Nick Drake, Donovan, z mladších jmen to je třeba i Noel Gallagher, Jarvis Cocker a Johny Marr.

Co se týče Roberta Planta, býval velkým obdivovatelem Jansche už v dobách raných Band of Joy. Nyní se stylem hudby vrací k tomuto svému dávnému idolu.

Pokud se zaposloucháte do úžasných nahrávek tohoto muzikanta, mimoděk se vám možná připomene Bob Dylan, nebo Nick Drake. Zkuste si tedy poslechnout pár ukázek, věřím tomu, že určitě budete hledat další a jeho hudba vás uchvátí natolik, že se k ní budete vracet.

Text, ohraničený hvězdičkou, je citován z knihy Keitha Shadwicka Příběh skupiny a její hudby, strana 78 -79.

zdroj fotky