Colours of Ostrava 2016 - den třetí

Festival se přehoupl sobotou do své druhé poloviny - a nás čekal asi nejvíc náročný den. Pro mě začal program už v poledne v Gongu, kde herci Komorní scény Aréna představili inscenaci Ludmily Ulické Ruská zavařenina. Pojednává o životě současné ruské rodiny žijící v rozpadlém baráku, v němž už nefunguje nic - voda neteče z kohoutku ale protéká střechou, neustále je vypínána elektřina a každou chvíli je třeba někam šikovně umístit židli, která se používá jako osvědčený prostředek k zakrytí všech nedostatků. V dialozích postav najdeme mnoho odkazů k Čechovovým hrám, děj však parafrázuje jeho poslední dílo Višňový sad, které je přeneseno do současnosti. Hra ve své podstatě vykresluje nejen rozpad starého rodinného sídla uprostřed zpustlého višňového sadu, ale také rozklad rodinných vztahů. Rodina Andreje Ivanoviče Lepechina a jeho sestry Natálie Ivanovny i přes bezútěšnou situaci, v níž jde o střechu nad hlavou, dokáže pouze bezmocně přežívat ze dne na den a čekat na záchranu. Ani záměr prodávat zavařeninu z kupovaného ovoce nevyjde - při vaření se do ní připlete myš ( "To nevadí, není na jídlo, ale na prodej!", říká hospodyně Marjána) a nakonec všechna zplesniví. Později část domu lehne popelem, ale ani tehdy se rodina svého starého sídla nechce vzdát. Nakonec je donucena ustoupit podnikatelským záměrům, dle nichž na pozemku má vyrůst Disneyland.

---

Představení trvalo tři hodiny (s krátkou pauzou) a šlo o jeho první předvedení na tak velkém jevišti, jakým scéna v Gongu bezesporu je. Herci hráli také před největším publikem - i přesto, že pro návštěvníky byla otevřena jen polovina hlediště a galerie byla uzavřena, čítalo publikum v Gongu asi šestset hlav. Ruská zavařenina se časově trochu protáhla ( původně měla trvat dvě a půl hodiny), což bylo také způsobeno rozlehlostí scény i pomalejším tempem herců, ale nabídla určitě divákům to, co od ní očekávali - pobavení i zamyšlení.

Sobotní deštivá nálada

***

Když jsem vyšla z Gongu, uvítala mě zatažená obloha a vytrvalý silný déšť. Útočiště jsem našla na čas v jednom z pivních stanů, ale pod všemi přístřešky už bylo doslova narváno. To už jsme se sešli s Jirkou a jeho kamarádem, ale zatímco kluci se šli podívat na koncert Marie Peszek, já zamířila na East Cameron Folkcore, což je partička z texaského Austinu. Kapela má ve svém nástrojovém vybavení kromě kytar také violoncello, klávesy, dechy a banjo a ve spojení s chraplavým vokálem vytvářela docela hutnou zvukovou masu, místy neučesanou, ale o to více překypující energií. Já už ale možná všechnu energii vyčerpala právě na tomto koncertě, protože v Gongu, kam jsem krátce poté dorazila na Annu Marii Jopek s Kroke, jsem měla jeden zásadní problém - neusnout. Meditativní a zasněná atmosféra koncertu vybízela ke zklidnění, což mé tělo přijalo jako signál k zavření víček. Skoro jsem litovala, že nemám sirky:-)

East Cameron Folkcore

***

East Cameron Folkcore

***

Anna Maria Jopek

***

Anna Maria Jopek

***

V sobotu mi hodně chyběla společnost někoho, s kým bych mohla sdílet své zážitky. S Jirkou jsme se zatím úspěšně míjeli, takže jsem v závěru večera přijala nabídku jít společně na koncert Kodaline. Je pravda, že přesně takové kapely jako jsou Kodaline lákají na Colours řadu mladých fanoušků především dívek, neboť jsou to cukrouši) a je také pravda, že ať už jsou jejich hudební kvality jakékoliv, plní úspěšně facebookové profily spoustou srdíček a oči fanynek utápí v moři slz. Nejinak tomu bylo i na Colours. Po koncertě jsem už byla naprosto grogy a odešla domů, zatímco Jirka s ostatními poslední zbytky energie vyskákal na Boys Noize, což charakterizoval jako vesmírnou párty s dýdžejem. Sobota byla pro mě asi nejslabším dnem letošních Colours.

Kodaline