Song To The Siren + bonusový článek

Pro dnešek jsem si nachystala takový bonus v podobě článku, který vyšel po koncertě Roberta na Colours of Ostrava v roce 2006. Myslím, že vám může přiblížit trochu jeho tvorbu a celkovou atmosféru toho okamžiku. Ten článek už dneska nikde neseženete, ale já ho samozřejmě mám doma a opatruju ho jak oko v hlavě. Napsal ho Břetislav Uhlář.

"Dávám přednost atmosféře a lidem, kteří se na mých vystoupeních objeví, bez rozdílu, zdali se jedná o hudební festival, nebo koncert. Nejdůležitější je pohoda v hledišti, která se pochopitelně přenáší na účinkující..." to jsou slova, kterými mi tento slavný rocker odpověděl v sobotu na mošnovském letišti na otázku, zda dává přednost účinkování na velkých festivalech, anebo volí spíše individuální obrovské koncerty. Uvědomil jsem si jejich pravdivost během nedělního večera, když jsem zažil Planta na pódiu. Úžasně charismatický člověk, který v osmapadesáti letech dokázal řádně rozpohybovat rockové seniory. "Ahoj, Ostravo! Jsem rád, že mohu být s vámi, jste skvělí...! tyto a podobné věty pronesl Plant během koncertu několikrát velmi spontánně, pln radosti a nadšení z toho, že mu muzicírování přináší stále velké potěšení a ohlas publika na jeho zpívání je značný. Robert Plant soustředil kolem sebe skvělé muzikanty ve formaci, která si říká Strange Sensation, již tvoří Billy Fuller(baskytara), Clive Deamer(bicí), John Baggott (klávesy), Justin Adams a Skin Tyson (kytary). Zpěváka už dlouhá léta ovlivňuje world music. Ze syrového, expresivního rockera se postupně stal interpret příběhů, hýřící hudebními nápady, navíc umějící dokonale pracovat se svými hlasivkami a dovede psát písničky, které mezi mladými i dříve narozenými posluchači stále hodně zabírají. Však také na jeho ostravském vystoupení tvořili početnou část pamětníci, kteří se dokázali během hudební produkce skvěle uvolnit a koncert si dokonale vychutnat. Zpěvák zpíval průřez svou dosavadní tvorbou, v němž nechyběly novinky z jeho zatím poslední desky Mighty Rearranger. Zazněly rovněž nestárnoucí pecky z dob Led Zeppelin. Bohužel, nejznámější z nich, Stairway To Heaven mezi nimi nebyla. vysvětlení je prosté: Robert Plant přiznal už v několika rozhovorech, naposledy v časopise Reflex, že tato písnička, podobně jako některé další, se mu časem zprotivila, což se u muzikantů stává. Posluchači se nedočkali ani známého Kashmiru. Přesto se Robert Plant stal miláčkem obecenstva, o čemž svědčí několikaminutový aplaus po skončení jeho skvělé produkce. Stala se důstojným vrcholem pátého ročníku festivalu Colours of Ostrava.

Napsáno 25. července 2006.

Ten rozhovor v Reflexu jsem četla taky, byl hodně zajímavý a připadalo mi, že Robert byl tak trochu v ráži, když mluvil právě o Stairway. Taky si pamatuju, jak mluvil o Rolling Stones a o tom, jak se pořád hrabou jen ve svojí minulosti a nedělají v podstatě nic nového. To řekl proto, že se ho redaktor zeptal, jestli si umí představit, že by hráli (LZ) tak dlouho, jako Stouni. V té době zrovna spadl Keith Richards z kokosové palmy...

No ale ještě jsem vám neřekla nic o dnešní písničce. Pochází z alba Dreamland z roku 2002 a to je první společné album právě se skupinou Strange Sensation. Není to původní skladba, autor je Tim Buckley a Larry Beckett, ale je to opravdu perla na tom albu. V souvislosti s tím bych ještě řekla, že to album je plné coververzí a to proto, že Robert chtěl vzdát hold svým oblíbeným autorům, a tak je se svou skupinou přetvořil k obrazu svému. Kdyby jste třeba slyšeli předělávku od Boba Dylana "One More Cup Of Coffe" , tak se budete hodně divit. A líbilo se mi, co řekl Robert pro magazín fRoots :Samozřejmě, že by to mohlo být vylíčeno jako prdění smutného starého prďoly, ale všichni snad pochopí, o co tu jde."

Tak jako vždy vám přeju příjemný poslech písničky, dobré počtení a mějte se moc hezky - i když venku to moc hezky nevypadá.

Robert Plant & SS - Song To The Siren