Led Zeppelin - Led Zeppelin II

Milí přátelé, zdravím vás zase po týdnu u svého seriálu, věnovaného mým milovaným Led Zeppelin. Tento článek vznikal velmi dlouho, protože jsem se snažila přesně popsat všechno, co se v období před a v průběhu nahrávání desky dělo. Považovala jsem to prostě za nutné. Samozřejmě zde nejsou uvedeny všechny koncerty a turné, které Led Zeppelin v té době absolvovali, ale to by ani nebylo možné. Takže jsem vybrala alespoň některá důležitá vystoupení z té doby, aby jste si udělali představu, jak koncerty asi probíhaly.

Dnes mám pro vás takovou specialitku, každou písničku si tady můžete pustit. Musím říct, že mi už se o některých i zdálo.

Příjemné čtení a poslech vám přeji.

Edit 29. 9. 2011: Po problémech, které neustále má blog.cz, jsem nahradila stávající přehrávače odkazy. Takže v případě chuti si písničky snadno můžete pustit na Youtube pouhým kliknutím na jejich název. Doufám, že to alespoň někoho potěší.

V době před vydáním prvního alba Led Zeppelin rozjeli své první turné po Spojených Státech. Začínali 23. prosince 1968 v Los Angeles a pak odletěli do Denveru, kde ho zahájili. V té době byla kapela na cestách asi nejblíž smrti. To byly časy, kdy byli ještě celkem neznámí a tak museli cestovat vypůjčenými dodávkami a spoléhat na běžná letecká spojení. Jednou došlo málem k tragédii, když se snažili dostat na letiště přes průsmyk, kde byla ovšem cesta kvůli počasí uzavřená a nechybělo moc, aby se všichni i s vypůjčeným autem zřítili do propasti. Tyto události ovšem pomohly semknout skupinu dohromady a naštěstí se jim podařilo vyváznout ze všech nebezpečí bez újmy na zdraví.

Od začátku byla jejich vystoupení přijímána s nadšením, i když samozřejmě v úplných počátcích hráli jako předkapela slavnějších kolegů, jako byli třeba Vanilla Fudge. Jejich velkou předností bylo to, že je všechny spojoval společný cíl - dělat dobře muziku a dát do ní ze sebe všechno. Koncerty byly plné improvizací a inspirací, a proto se taky postupně prodlužovaly. Tehdy docházelo k situacím, že Zeppelinům na pódiu došel jejich vlastní repertoár a tak museli začít vymýšlet věci, které všichni dobře znali. V Bostonu se dokonce stalo, že pódium opustili po čtyřech hodinách hraní.

Takového úspěchu dosáhli Led Zeppelin v Americe zčásti proto, že vydání prvního alba bylo načasováno na začátek turné, a tak si fanoušci mohli pustit jejich desku dřív, než je uslyší na koncertě. Ale jeho hlavní důvod tkvěl v něčem jiném - v hudebním zápalu, profesionalitě, ve způsobu, jakým prezentovali svou hudbu na koncertech - tím si publikum naprosto podmanili.

Během ledna 1969 začaly přípravné práce na druhé album, které ovšem probíhaly během dalšího turné, takže to bylo poněkud hektické. Page s Plantem psali v hotelových pokojích texty k novým písním a zvukové záznamy se dělaly všude možně. Těch studií, které Led Zeppelin k nahrání druhého alba využili, bylo devět. A v jednom z nich, ve Vancouveru, kde se nahrávaly vokály k legendární Whole Lotta Love (prý se použila úplně první nahrávka, kterou Robert Plant nazpíval) nebyla ani sluchátka. Jimmy často trávil čas, kdy kapela nehrála na koncertě, ve studiu a pracoval na mixech. Někdy to znamenalo letět z jednoho města do druhého, aby alespoň trochu dosáhl shody zvuku z jednoho studia. Nedokončené pásky nosil s sebou zabalené ve fólii. Pak letěl zpátky na další koncert. Musela to být vyčerpávající práce, navíc Jimmy byl perfekcionista a nikdy ve studiu nebyl spokojený. Ale možná, že právě probíhající úspěšné turné jim pomáhalo tohle všechno překonat.

V nabitém programu skupiny bylo i skandinávské turné, kde v dánské televizní show byla

natočena větší část jejich koncertu. Je vydán na oficiálním DVD z roku 2003. Když se na ten záznam podíváte, potvrdí se vám všechno, co se o fungování kapely na jevišti říká - tihle muzikanti na pódiu společně dýchají. Při improvizovaných částech, kdy jeden z členů, většinou Page, zamíří do hudebního neznáma, ho ostatní bez váhání následují. Je to vlastně jeden z prvních záznamů jejich koncertu, který můžete vidět a je dobře, že v dánské televizi měli na tu dobu kvalitní zvuk. V jiných show bývala kvalita zvuku často bídná a to přesvědčilo Granta a Page, že se tomuto médiu mají napříště vyhnout.

V červnu se Led Zeppelin vrátili domů, aby zde zahájili své turné po Británii a také pokračovali v práci na albu. Mezitím hráli v Paříži v televizní show a absolvovali dvě sessions BBC v Londýně. Pak následovala vystoupení na festivalu v Bath a v londýnské Royal Albert Hall na Pop Proms. V Bathu byla kapela velmi dobrá a taky zde prověřili kvalitu písní z chystaného alba. I v Pop Proms si Zeppelini vysloužili aplaus. Časopis Disc popsal bouřlivé ovace takto: "Byly tři přídavky, hráli dál, i když jim docházely síly a Robert se musel uchýlit k foukací harmonice...Už dlouho jsem neviděl kapelu, která by si vedla tak dobře."

Jimmy Page v Royal Albert Hall, Pop Proms, 29.června 1969...

V červenci už byli zase zpátky v Americe, kde se konal newportský jazzový festival, který ovšem v tom roce 1969 zval na své pódium i rockové hvězdy. A jedněmi z nich byli i Led Zeppelin, kteří celý festival uzavírali. Tady došlo k velkým problémům s agresivitou a výtržnostmi návštěvníků a pořadatel akce se dokonce uchýlil ke lži, když tvrdil, že Zeppelini vůbec nevystoupí, protože jeden ze členů je nemocný. Tohle prohlášení jim dost uškodilo, jelikož hodně lidí před jejich koncertem odešlo. Ale přesto se jim vydařil - jak jinak, samozřejmě.

Taková tedy byla situace při nahrávání druhého alba, koncerty střídalo studio, úspěchy na turné střídaly nelichotivé recenze v hudebním tisku. Týkalo se to zejména magazínu Rolling Stone, který si na Zeppelinech pořádně smlsl. Tento americký hudební časopis bezvýhradně prosazoval domácí rockové kapely a dával najevo odpor k bluesovému zaměření Led Zeppelin.

Album Led Zeppelin II bylo dokončeno v srpnu 1969 a v USA oficiálně vydáno 22. října téhož roku. O pár dní později vyšlo též v Británii a stejně jako jedničku ji vydala společnost Atlantic Records. Hned po vydání se usadilo v čele žebříčků na obou stranách Atlantiku a v Británii v něm setrvalo dlouhých 138 týdnů. Na obalu jsou fotky členů kapely vsazeny do staré fotografie německých pilotů z 1. světové války. Znázorňuje rovněž vzducholoď na hnědém podkladě, proto mu fanoušci přezdívali "Hnědá vzducholoď".

Bath 1969

Co říct víc? Touto deskou Led Zeppelin potvrdili svůj kredit novátorské rockové kapely a taky předvedli širší rejstřík stylu svého hraní. Už se tady začínají rýsovat budoucí postupy kapely, která ještě fanoušky v mnohém překvapí.

Příjemně překvapí také kolektivní práce, kdy album není jen dílem jednoho nebo dvou autorů, dostávají zde prostor všichni. Oproti prvnímu albu, kde na oficiálním vydání nemohl figurovat jako autor Robert Plant (kvůli závazkům u společnosti CBS), zde se už objevuje jako plnoprávný spoluautor a textař.

Jediné, co mi na něm vadí, je to, že je jaksi roztříštěné, nemá tu kontinuitu, typickou pro první album. Ale když si člověk uvědomí situaci, za jaké vzniklo, musí smeknout. Je stále studnicí nápadů pro spoustu hudebníků.

1. Whole Lotta Love

Na začátek jedna z nesmrtelných pecek hudební historie. Perfektní spojení Jimmyho působivého riffu s Bonzovým energickým a vynalézavým bubnováním (tady určitě Bonzo předvedl mnoho ze svého umění) a Robertova zpěvu, který se od vydání prvního alba posunul zase o kousek dál. Je smyslný a žádostivý, jak jen umí být. Pak ta improvizace ve střední části - úplně vás vtahuje doprostřed písně, ty šílené zvuky (prý ve studiu se zvukovým technikem Eddie Kramerem mačkali všechno, co jim přišlo pod ruku), podbarvené nejdříve jemnými a později důraznými údery na bubny a Robertovým vokálem, který zní jak z jiného světa. Ke konci už nestačíte sledovat, jak se na vás zvuk žene střídavě z jednoho a druhého reproduktoru. Tuto píseň si zvlášť Robert velmi oblíbil, a proto ji dodneška zařazuje jako vrcholné číslo svých koncertů.

A ještě jedno info - Whole Lotta Love vyšla, společně s písní Living Loving Maid, na singlu v listopadu 1969 v USA i Británii. Samozřejmě na něm chyběla střední psychedelická část.

2. What Is And What Should Never Be

Nádherně sladká píseň. Vy se možná budete smát, ale po tom nářezu Whole Lotta Love je to taková chuťovka. Robert předvádí krásné střídání poloh svého hlasu ( je v nahrávce zdvojen), kdy plynule přechází z jedné roviny do druhé. Stejně tak hra Jimmyho a J. P. Jonese, nejprve jemně podmalovávají Robertův zpěv a pak přechází do tvrději zahrané pasáže, podpořené už naplno bicími. Pak se vrací zpět. Zlom nastane v 1:49, kdy Jimmy začne hrát bottleneckovou technikou a ke konci si zase můžeme vychutnat zvuk kytary střídavě se valící z repráků. Je to dobrý důkaz toho, že Led Zeppelin uměli vyjádřit v jedné písni několik různých nálad.

3. The Lemon Song

Přepracované blues "Killing Floor" Howlin' Wolfa je územím, na němž se pohybují s jistotou, snad kromě J.P. Jonese, který trochu kazí rytmus. Nakonec je to možná k užitku, protože taky díky tomu zní písnička, jakoby byla zahraná naživo. Jimmy předvádí jedno ze svých nejlepších sól na albu a v mezičase hraje působivý doprovod k Robertovu zpěvu. Robert v textu zpívá o citronové šťávě, která mu stéká po noze, což je verš, vypůjčený od Roberta Johnsona. A jeho zpěv je plný bluesové vášně. Zase můžeme v písni pozorovat střídání nálad - světla a stínu.

Výborná věc, doporučuji vychutnávat, jako ostatně všechny písně. Led Zeppelin opravdu nemají songy, které byste mohli používat jako kulisu k nějaké činnosti.

4. Thank You

Je nádherná milostná píseň. A v popředí Jonesy s klávesami. Snivá záležitost, Robert tady zpívá svým nejjemnějším hlasem, aby zdůraznil text, který věnoval své ženě Maureen. A myslím, že je dobrý nápad, jak ta písnička ke konci postupně ztichne, aby se vzápětí vynořila jakoby ze tmy. Hezké ukončení první strany desky.

5. Heartbreaker

Obrat o stoosmdesát stupňů. Zase nápaditý riff, který žene píseň kupředu. Podporuje ho Bonzovo umírněné bubnování a temný zvuk Jonesovy baskytary. Vrchol přijde ve chvíli, kdy se bubny zrychlí, přijde pasáž s výkřikem Roberta: "Oh, Jimmy" a Page nato spustí svoje sólo. Pak celá písnička ještě zrychlí a zintenzivní. Na konci přijde střih a přechod do riffu další písně.

6. Living Loving Maid (She's Just A Woman)

Tahle písnička slouží jako příklad toho, že i Led Zeppelin mají svoje slabší místa. Je to sice rytmická skladba s docela pěknou melodií, ale spíš taková rádiovka. Skupina si to dobře uvědomovala a nikdy ji nehrála na svých koncertech.

7. Ramble On

Růže mezi dvěma balvany. Tato písnička jako by už předznamenávala jejich další počin, další album, má k němu stylově hodně blízko. Začátek je skoro folkový, s jemnou kombinací kytar - akustiky a elektrické. Robertův zpěv přechází z něžného, melodického úvodu k důraznému refrénu. Celou píseň provází kontrast světla a stínu. Text je směsí fantazie, romantiky a jmen z Pána Prstenů, Robertovy oblíbené knihy. Tuto písničku mám hodně ráda, a považuju ji za jeden z klenotů alba. Je to dílo, které má zvláštní kouzlo představivosti, je to něco, co vás donutí se zaposlouchat a přenést se do jiného světa.

8. Moby Dick

Ukázka Bonzova bubenického umění. Ale pokud chcete opravdu slyšet, co Bonham s bubny provádí, pusťte si nějaký dobrý živák. Na albu nemá ty grády. Navíc jsem někde slyšela, že to sólo bylo poskládané z kousků a vůbec na sebe nenavazovalo. Docela to sedí, při poslechu jsem mívala taky takový pocit.

9. Bring In On Home

Je to blues původem od Willieho Dixona. Začátek je duetem Planta a Page a znovu potvrzuje to, jak moc ti dva blues milovali. Robert hraje na harmoniku a zpívá za doprovodu Jimmyho kytary. Já miluju ten začátek, než se písnička rozjede, vždycky mám pocit, že jedu někam vlakem, nějakou pěknou krajinou ( nejspíš někde v Mississippi). A pak už přijde rocková část, kdy se přidají ostatní a celá písnička se žene kupředu. A nakonec se znovu vrací k bluesovému duetu na začátku. Perfektní ukončení alba.

Tracklist

1. Whole Lotta Love (Page/Plant/Jones/Bonham) 5.34
2. What Is and What Should Never Be (Page/Plant) 4.44
3. The Lemon Song (Page/Plant/Jones/Bonham) 6.19
4. Thank You (Page/Plant) 4.47
5. Heartbreaker (Page/Plant/Jones/Bonham) 4.14
6. Living Loving Maid (She's Just A Woman) (Page/Plant) 2.39
7. Ramble On (Page/Plant) 4.23
8. Moby Dick (Page/Jones/Bonham) 4.21
9. Bring It On Home (Page/Plant) 4.20

Celkové hodnocení - Zásadní rocková deska, která by neměla chybět ve sbírce každého fanouška dobré hudby. Dávám deset bodů.

Nejlepší písně alba - Psychedelická Whole Lotta Love, šťavnatý Lemon Song a fantastická Ramble On. A musím přiznat, že moc ráda jezdím vlakem...

Nejslabší píseň alba - Z mého popisu už vyplývá, že tentokrát je to Living Loving. Škoda.

A dneska si dáme dva bonusy:

Traveling Riverside Blues (Promo video pro oficiání DVD Led Zeppelin z roku 2003)

A tuhle písničku nahrávali pro rádio BBC

Led Zeppelin - Sugar Mama

Raritka, zbytek z nahrávání alba, písnička, která zůstala v archivu...

Pokračování příště...

***

plant.blog.cz © kopírování zakázáno!