Můj nepřítel mobil

Co je tak lákavého na té malé hranaté věcičce, že se bez ní spousta lidí neobejde? Já teda nevím, nejsem vůbec příznivcem mobilů. i když si uvědomuju jejich užitečnost, na druhou stranu, kdysi se bez nich lidi taky dokázali obejít. Teď by mi mohla spousta z vás oponovat, že pokrok nelze zabrzdit. Jenže...mám pocit, že mobil krade soukromí, kazí náladu, přidělává starosti.
Představte si tu situaci - jedete si pěkně ráno v tramvaji, ještě zalepené oči a uvažujete, jak celý den zvládnout a do toho se ozývají různorodé melodie vašich spolucestujících, kterým právě někdo volá. Zásadně, a to říkám zcela zodpovědně, se v tramvaji řeší - Kde právě jsi a kdy přijedeš? A člověk odpovídá - Už jedu...nebo Za deset minut tam budu...anebo Zavolej později, jsem v tramvaji.
Jednou jsem byla svědkem toho, jak v tramvaji nějaká paní velmi halasně řešila s kamarádkou obsah své skříně a pán sedící vedle už to nevydržel a zařval : "Můžete už konečně sklapnout? Kdo to má poslouchat!" A paní sklapla...Tyhle hovory mě fakt baví.
Ještě k tomu vyzvánění...Když jsem dostala nový mobil k narozeninám (danajský to dar), můj bratr, znaje můj hudební vkus, mi iniciativně nastavil jako vyzváněcí tón mou oblíbenou písničku Kashmir od Led Zeppelin. Zpočátku jsem byla nadšená, reálný zvuk a tak, ale po pár telefonátech jsem dostala strach, aby se mi ta melodie nezprotivila a dala jsem si tam jinou písničku, pro změnu od Roberta. A je fakt, že když ji někdy poslouchám na cd, vybaví se mi zas ten prokletý mobil. Takže spojení hudby a mobilu je pro mě nepřijatelné. Vůbec nechápu lidi, kteří na mobilu poslouchají muziku.
Další věc je kredit. To je moje slabá stránka. Nikdy ho totiž nemám, takže i kdybych umírala, tak se pomoci nedovolám. Protože milý hlas nějaké paní v tom mobilu mi nekompromisně sdělí, že můj kredit byl vyčerpán a mám si proto neprodleně dobít svou kartu.
Nedávno jsem taky takhle bez kreditu vegetovala spokojeně už asi druhý měsíc, mobil jsem používala jen místo hodinek a k tomu, aby se mi mohl dovolat, kdo chce, a pak najednou jsem jen tak čirou náhodou zjistila, že z mého milého mobilu se někdo napojil na internet (já to nebyla) a dostal mě tak osm stovek do mínusu. To mě pěkně namíchlo a tak jsem si to ověřovala u operátora a když jsem tam volala, byli na mě hrozně milí, ověřovali to, a paní z finančního oddělení mi povídala: "než si to tady zjistím, pustím vám nějakou hudbu..." Co mi tam pustila, byl takový děs, že jsem z toho chytla nervy ještě větší, než z toho mínusového kreditu.
Ověřili to, že jsem fakt byla patnáctkrát na internetu - zřejmě ve snu, protože o tom nevím - a chtěli, abych jim zaplatila polovinu té částky. A co myslíte, že jsem udělala? Nezaplatila jsem to.
Nejradši bych vyhodila celý ten zpropadený mobil, ale takhle jsem vytáhla jen tu malinkou kartičku, co je uvnitř a vyhodila ji do koše.
Ale už mám novou...takže jsem zase plně mobilní a všichni mi můžou volat. Jestli chcete, tak mi klidně taky zavolejte, můžem třeba pořešit, kde mají levnější rohlíky, nebo jestli je u vás zataženo. Jo moje číslo je 7....já si ho stejně nepamatuju.

Komentáře

Populární příspěvky z tohoto blogu

Hudební abeceda - F jako Francie

Až naprší a uschne, pitomci

Arthur Lee: Vindicator