Brand New - The Devil and God Are Raging Inside Me (2006)
Hudební vydavatelství dnes chrlí do světa spousty nových desek - orientovat se v množství hudby, která nás denně zaplavuje není ani možné. Většina nové hudby, která se dostane k našim uším, je pouhým balastem, prázdnou a bezduchou slátaninou tónů, zprzněnou moderními technologiemi. Ze všech koutů na nás hledí monitory a obrazovky, na nichž se střídají čím dál víc smysly dráždící obrazy, aby je nakonec dokonale otupěly. Kam se hneme, pronásleduje nás zvuková kulisa, bez níž si mnozí neumíme představit život, ale zároveň ji čím dál méně vnímáme.
Čím víc vzniká skupin, čím víc písní, tím větší šance je, že je nenajdeme. Proto se taky utíkáme do minulosti, do doby, kdy se legendy rodily a všechno je potvrzené historií a názory milionů posluchačů. Nebo se necháme opájet laciným pozlátkem, které se nám servíruje na zlatých podnosech coby skvost, aby vzápětí zmizelo v propadlišti dějin. Je ještě možnost, že budeme hledat sami. I dnes se dá najít dobrá hudba, jen už není opředena kouzlem vzájemného sdílení při nábožném poslechu praskajících desek, ale zcela prozaicky se line z reproduktorů našich počítačů.
Určitě se nedá srovnávat radost z nově objevené kapely na internetu s poslechem desky ve společnosti přátel a z následného hromadného opojení hudbou. Sdílení je dnes odsunuto na Facebook, kde naši přátelé klikají na To se mi líbí, aniž by je zajímalo, jestli je to opravdu tak. Také podléhám kouzlu virtuálního sdílení, abych se pochlubila jedním čerstvým hudebním objevem. A i když nemůžu vidět vaše reakce, i když nemůžu vědět, jestli se vám tato hudba zalíbí, přesto píšu tento článek.
Najít na internetu dobrou současnou kapelu, to není věc, která by se mi stávala každý den. Proto také ten delší úvod. Připadá mi totiž, že čím větší máme přístup k informacím, tím méně si jich vážíme a necháváme je kolem jen "profrčet". Skupina, kterou vám chci představit, rozhodně stojí za to, aby nebyla jen kulisou a tím, co vytváří zvukovou stěnu. Stojí za poslech a důkladné prozkoumání.
Brand New jsou z New Yorku a jejich založení se datuje do roku 2000. Kapelu tvoří v současné době kytarista, zpěvák a textař Jesse Lacey (ex Taking Back Sunday), kytarista, doprovodný vokalista a textař Vincent Accardi, basista Garrett Tierney, bubeník Brian Lane a kytarista a klávesista Derrick Sherman.
První album Your Favorite Weapon vyšlo v roce 2001, produkce se ujal přítel a v podstatě další člen kapely Mike Sapone. Začínali hraním punku, vzhledem k jejich mládí se zabývali typickými tématy, blízkými jejich vrstevníkům a posluchačům. Druhé album bylo alternativně laděno, blíží se více jejich současnému melodickému, melancholickému stylu. Zaznamenalo také první úspěch - deska Deja Entendu z roku 2003 se stala ve Spojených státech zlatou.
Koncem roku 2005 začali nahrávat v Oxfordu materiál ke svému třetímu albu. Bohužel devět demo nahrávek se dostalo na internet, což vyvolalo v kapele rozporuplné pocity. Na jedné straně převažovalo nadšení ze zájmu posluchačů, na druhé straně někteří členové skupiny byli zklamáni z uniknutí prakticky polovičatě dokončených skladeb. Frontman Jesse Lacey měl pocit, že musí vytvořit nové věci, když tyto už někdo slyšel. Některé z rozpracovaných písní se proto na album nedostaly.
Album The Devil and God Are Raging Inside Me vyšlo v roce 2006 a obsahuje dvanáct skladeb. Pro Brand New znamenalo krok kupředu - v jeho názvu se odráží souboj dobra a zla v člověku a hudba s tím plně koresponduje. Na albu se střídají klidné, melancholické a zadumané pasáže s hlasitějšími a rychlejšími a celá deska je podbarvena až hororovými zvuky skřípějící kytary v pozadí. Pokud bychom hledali nějaké vzory, kterými se Brand New inspirovali, jistě by nás jako první napadla Nirvana a Radiohead. Emocionální vokály jsou výrazným prvkem jejich hudby, melodické písně nejsou prvoplánově chytlavé, přesto dokážou vzít za srdce. Řekla bych, že tohle album je jako stvořené k poslechu v pochmurných podzimních dnech - jako by odráželo jejich depresivní náladu a zároveň zaujme svou něžností pod povrchem a propracovaností melodií. Poslední album, které zatím Brand New vydali, je Daisy z roku 2009. Dá se říct, že na něm pokračují v melancholickém stylu, který se rozvinul na předešlém albu.
Tuto skupinu jsem objevila poměrně nedávno díky Jirkovi - i když mě vždy neosloví jeho hudební vkus (čímž nechci říct, že je špatný). Ale na to, jak krátkou dobu je poslouchám, stačila jsem si jejich písně velmi oblíbit a doufám, že vás třeba taky osloví. Dobrá hudba si zaslouží sdílet - i když jen na internetu.
Brand New - Jesus
Brand New - You won't know
Komentáře
Okomentovat