Zachránce pokleslé kultury

Když televizní přijímač večer se zapne,

zas vidím, co všechno je tu špatně.

Tklivé melodie ve zprávách večerních,

ať už nedělních, či snad úterních,

podbarví krutou realitu zdatně.

---

Pak následuje dlouhý reklamní blok,

z toho mám tedy nervový šok.

Zjišťuji, že nemám správný prací prostředek,

který vlastní většina mých českých sousedek.

Zase jsem pozadu, nejmíň o mílový krok.

Gympl, Základka, Obchoďák a Nádraží,

tyhle blbinky se ale pěkně prodraží.

Snad si dramaturgové pořadů nemyslí,

že mě můžou krmit takovými nesmysly,

vždyť stačí se podívat na pár pasáží.

Přepínat nemá téměř žádný efekt,

prohloubí se mi trvalý oční defekt.

Jak obrazy se před mými zraky střídají,

a stejné ksichty stejné kecy říkají,

jen ničí můj už tak chabý intelekt.

Mohla bych zmáčknout kouzelný čudlík,

vypnout ty kraviny, utřít si nudli.

Jenže je tu jeden velký problém,

který nevyřeším po zlém, ani dobrém -

beze mě by holt v televizi zchudli.