Ženy versus alkohol
Společensky tolerovaná droga, tak by se dala nazvat tekutina, kterou kupujeme v lákavých lahvích v nejrůznějších podobách - ať už jako lahodné víno, tvrdý alkohol, jemný likér nebo tradiční české pivo. V tomto článku jsem se chtěla zaměřit na problematiku pití u žen a také na to, jak se na tento fenomén dívá společnost.
Ať už si to přiznáme, nebo ne - alkohol býval v období na začátku minulého století ještě plně záležitostí mužskou. Muži chodili do práce a po těžké dřině se potřebovali uvolnit a poklábosit u něčeho ostřejšího, zatímco jejich ženy doma opečovávaly děti a domácnost a čekaly pasivně na to, kolik peněz muž přinese domů, kolik mu po zaplacení v krčmě zůstane na živobytí. Alkohol také provázel umělce - téměř výhradně mužského pohlaví - básníky, spisovatele, malíře, hudebníky. Byl jejich múzou i prokletím, v jeho náruči často nacházeli svou smrt, bolest i bídu, ale také pod jeho vlivem tvořili nezapomenutelná díla. Ovšem pouze do té doby, než si je démon osedlal a podmanil natolik, že už nebyli schopni vnímat nic jiného, než plnou sklenici.
Ženy, pohybující se v prostředí hospod a barů, byly většinou brány jako lehké; byly to prostitutky, tanečnice či jiné "úchylné ženštiny", jejichž životní styl byl na hony vzdálen tradičnímu poslání ženy-matky. I když vlastně - někdy tyto ženy představovaly mateřské útočiště právě pro umělce, kteří v se v jejich náručích oddávali radovánkám, jež by jim žádná spořádaná dívka neposkytla. Jedním z takových umělců byl kupříkladu skvělý mistr impressionismu, Henri de Toulouse-Lautrec.
Po dvou světových válkách se situace změnila. Ženy si vybojovaly jakous takous rovnoprávnost, začaly se daleko víc zapojovat do společenského života, kromě tradiční role strážkyně rodinného krbu pronikaly i do nejrůznějších profesí, dřív vyhrazených pouze mužům. To samozřejmě přinášelo do jejich života i spoustu starostí a zvyšovalo nároky na už tak těžkou úlohu, kterou ženy ve společnosti musely plnit. Zvyšující se stres, větší nároky, kladené na ženské pohlaví, i větší tolerance k pití, to vše spolu s dostupností alkoholu bylo příčinou, proč stále víc žen začalo propadat tomuto zlozvyku.
Pro ženy všeobecně je pití alkoholu zcela jinou záležitostí, než pro muže. Muži jsou zvyklí pít ve společnosti, nijak se netají svou neřestí, zatímco ženy, pokud jim popíjení přerůstá přes hlavu, oddávají se mu většinou osaměle. Je to dáno nejen odlišnou mentalitou obou pohlaví, ale také historicky - opilý muž býval běžným jevem a ani dnes se nikdo nepozastaví nad tím, když vidí blábolícího opilce, motajícího se na chodníku před hospodou. Opilá žena na veřejnosti je vnímána vždy jinak, je sledována ostřížím zrakem a odsouzena jako nehodná a opovrženíhodná. Žena je také jakožto slabší pohlaví k alkoholu méně tolerantní, méně "snese", její játra odbourávají alkohol pomaleji, mívá také menší tělesnou hmotnost a navíc - její role matky se s pitím vůbec neslučuje.
Zatímco u mužů je alkoholismus více rozšířen v nižších společenských vrstvách a u méně vzdělaných jedinců, ženy, které pijí víc, než je zdrávo, bývají inteligentní. Neplatí to samozřejmě vždy, ale je pravda, že čím je žena vzdělanější, tím větší nároky na ni jsou kladeny ze všech stran. V zaměstnání, doma - a pokud je taková žena slabší povahy a méně odolná vůči stresu, snadno zjistí, že pravidelné pití jí pomáhá odbourat problémy, že díky němu zapomene na starosti a uvolní se.
Dovede svou závislost poměrně dlouho skrývat - snaží se, aby nikdo na nic nepřišel, schovává lahve do prádelníku, bere si dovolenou, když potřebuje pít, dlouho může fungovat navenek tak, že okolí nic netuší. Samozřejmě rodina pozná daleko dřív, než ostatní, že se něco děje.
Muž se svou závislost snaží zlehčovat, nakonec i společenské normy mu dlouho nahrávají, žena se za ni stydí. Bývá bohužel pravdou, že pijící žena bývá rodinou spíš odsunuta.
Zvláštní kapitolou jsou také nastávající matky- alkoholičky. V této skupině se objevují především ženy z druhé skupiny - tedy ty z nižších společenských vrstev, nezaměstnané, svobodné či rozvedené, či ženy, které zažily v rodině podobný model. Jako každý drogově závislý, tak i alkoholička těžko dokáže sama přestat pít jen kvůli těhotenství. Ve svém okolí vidím spoustu nastávajících maminek, které se nijak netají svou náklonností k nikotinu - přesto, že ví, jak kouření dítěti škodí, nedokážou, nebo nechtějí se drogy zbavit.
O problému pití alkoholu v těhotenství a jeho dopadu na dítě jsem kdysi četla článek, který pojednával o fetálním alkoholovém syndromu. Je to poškození plodu (fetus) etanolem, pronikajícím skrz placentu z matčiny krve do jeho krevního oběhu. Děti matek, které v těhotenství holdovaly alkoholu, bývají menší, mají nižší porodní váhu, jsou častěji ohroženy syndromem náhlého úmrtí kojence, mohou být plačtivé, či naopak apatické, mohou trpět třesem, později hyperaktivitou, špatnou sociální adaptací, problémy s učením až mentální retardací. FAS se projevuje i na vzhledu dítěte - má menší hlavu, povislá horní víčka, deformity obličeje (jako je třeba vymizelý žlábek mezi nosem a ústy), mívá odstáté uši.Alkohol v těhotenství je obzvlášť zrádný, protože škodí plodu ve všech fázích jeho vývoje - tedy i v době, kdy matka o graviditě ještě neví. Navíc plod není schopen ze své krve alkohol odbourat, tak, jako to dokáže organismus dospělého člověka, a proto v jeho těle zůstává dlouho a páchá nenapravitelné škody. Žena, která v těhotenství pije, většinou také zneužívá jiné návykové látky (jako je nikotin), takže se rizika poškození zdraví dítěte násobí.
Nejde ale jen o fyzické a mentální poškození - následná péče matkou-alkoholičkou bývá přinejmenším sporná. Tyto děti, už tak poznamenané, se pak ocitají na odděleních kojeneckých ústavů, nikdo je nechce a v dospělosti se z nich stávají problematičtí jedinci. V tom horším případě se pak takové dítě stane obětí matčina týrání (ať už vědomého, či "pouze" zanedbání jeho základních potřeb z neznalosti a nezájmu) a umírá.
Teď bych mohla rozebrat podíl otců - alkoholiků na zdraví dítěte - je samozřejmé, že dítě si na svět přináší geny obou rodičů, tedy logicky oba rodiče mají vliv na jeho zdravotní stav. Vliv otce je především sociální - na dítěti zanechá hluboké stopy to, když vidí v rodině násilnosti pod vlivem pití, rodina také strádá finančně, dítě se stává terčem útoků - ať už fyzických, tak i psychických. Nehledě na to, jaký vzor si pak odnáší do života - chlapci mohou pak otcovo chování napodobovat, děvčata při volbě partnera často loví ve stejných vodách.
Hlavní úkol - ať chceme, nebo ne - ale pro vývoj dítěte spočívá na matce. Vajíčka, ze kterých se po oplodnění spermií stane plod, jsou celý její život vystavena působení nejrůznějších škodlivin - na rozdíl od mužských buněk nemají schopnost regenerace.
Jak už vyplynulo ze článku, ženy jsou vůči pití daleko zranitelnější, léčí si jím některé úzkosti a zvyšující se společenský tlak. Závislými na alkoholu se stávají rychleji - a je pro ně těžší si ji přiznat. Také okolí ženám situaci nijak neusnadňuje - navíc u žen jsou důsledky alkoholismu fatální, jak jsme si řekli v odstavci o těhotenství. Je proto lepší, když se naučí své problémy zvládat bez berličky v podobě láhve s vodkou, vínem, či fernetem. Léčba je totiž daleko obtížnější, než návyk. A to platí jak pro ženy, tak i muže.
Komentáře
Okomentovat