Co mám ráda

Pořád někde čtu seznamy toho, co blogeři rádi - i inspirovala se má maličkost a rozhodla se sestavit si také přehled situací (nebo pocitů), bez nichž by její život byl o mnoho chudší.

1. Těšení se na něco

Jsem v tomhle jako malá, zbožňuji pocit, kdy mám před sebou něco, na co se můžu těšit. Tenhle pocit mi dodává víc radosti, než samotný prožitek. Ne, to zase kecám, ale těšení se i z úplných maličkostí považuji za moc důležitou a prospěšnou věc. Někdy mi připadá, že lidi mají pořád pocit, že se v jejich životech musí dít něco velkého, aby mohli mít tu 'správnou' radost. A když pak přijde, tak ji třeba ani nepoznají a nechají ji proklouznout mezi prsty, nebo si ji sami pokazí.

Je dobré mít v záloze vždycky těšení se na něco, člověk s tím pocitem lépe zvládá všednodennost a problémy, které život přináší.

---

2. Poznávání nového

Ať už jde o hudbu, knihy, nebo třeba nové lidi a kraje. Ono to hodně souvisí s prvním bodem. Když poznávám nové věci, těším se, čím mě překvapí, jestli to bude příjemné, milé a bude se mi to líbit. Nebo jestli mě to nějak hlouběji zasáhne.

Moc ráda mám poznávání právě na poli hudby a nic nepřekoná pocit, kdy si nesu domů nové hudební album a těším se, až se ponořím do jeho poslechu. Samozřejmě si vybírám, co chci poznat blíž - a o čem tak nějak podvědomě tuším, že mě přiměje k tomu, abych se vracela a hledala dál.

3. Svoje jistoty

Tak trochu v rozporu s předchozím bodem působí mé prohlášení, že mám ráda "své jisté". Ano, poznávání nového je vzrušující a jistoty poznaného a ověřeného jsou tím přístavem, kam se ráda vracím. Je to můj domov (poněkud chaotický, ale můj vlastní), moje děti, které miluji, lidi kolem mě, které mám ráda a i práce, která mě sice vysiluje, ale zároveň naplňuje pocitem, že jsem užitečná.

4. Sdílení všeho, co snese klávesnice a tato stránka

Když jsem zakládala před více než čtyřmi lety tento blog, nikdy jsem si nemyslela, že mě psaní tak 'chytne' a že se tu tolik promítne má podivnost(osobnost). A vlastně se dostávám k dalšímu bodu toho, co mám ráda, a tím je zamořování světa mými myšlenkovými pochody a také předávání infekce, zvané láska k hudbě a obzvlášť k jedné kapele a jednomu skvělému člověku (podívejte se na název blogu a bude vám to jasné). Je dobře, že proti této krásné chorobě ještě nikdo nevynalezl prášky.

5. Snění za pochodu

I když mi přináší problémy, nedokážu se ho vzdát. Mám to asi vrozené - už jako malé mi rodiče říkali 'spící panna', dnes tedy už jen 'spící'. Občas nevnímám to, co se děje kolem mě a pohroužím se plně do svého světa. Pak vznikají humorné situace, kdy se ptám na úplně absurdní věci, nebo říkám to, co už někdo vyslovil, ale já to neslyšela. Ti, kteří mě znají, si už na tuhle mou vlastnost zvykli a ti, kteří mě neznají, si na to zvyknou. Časem a někteří. To odpoutání se od reality mám hlavně při poslechu hudby. Dokážu se do ní pak ponořit tak, že nevnímám nic jiného.

6. Slastný spánek

Nemohla bych říct, že spím víc, než kdokoli jiný. Spíš míň, než bych potřebovala. Snad proto je pro mě moje postel tak vzácným místem a okamžik, kdy do ní skočím, je slastný skoro jako pak ten spánek.

7. Obdivování krás

Ať už je to krása, kterou vytvořily lidské ruce, či snad lidská mysl, nebo krásy přírody. Ideální je, když se můžu někde na odlehlém místě v přírodě kochat ještě krásou myšlenek, přetavenou do hudby. Pozorovat mraky, plující nad hlavou, ležet v trávě, zhluboka dýchat vůni země a přitom vnímat tóny, které hladí na duši stejně, jako na tváři lehký vánek. Miluji také starou architekturu, staré domy, které mají duši a kouzlo a nejsou zprzněny necitlivým zásahem. Někdy se má představa krásna značně rozchází s představou ostatních, ale co - já si už na to zvykla. A nemůžu nedodat, že velmi ráda obdivuji odhalenou hruď a upnuté rifle pana Planta na videu z třiasedmdesátého.

8. Dělání radosti

Byla jsem vychována v přesvědčení, že musím dělat to, co se ode mě žádá, aby mě lidi měli rádi. Z toho jsem si odnesla jednu blbou vlastnost, kterou asi zná mnoho žen - chtěla jsem dělat radost jen druhým, protože jsem měla pocit, že na mě nezáleží. Teprve časem jsem se naučila dělat radost nejen druhým, ale i sobě. Teď nemyslím jen to, že si občas koupím něco pěkného pro potěšení.

Jsem šťastná, když můžu někomu pomoci - což mi plně umožňuje moje práce. Ale abych se z toho mohla radovat i já, nesmím to brát jako oběť a nemůžu se pro druhé rozkrájet.

9. Být v kotli

Samozřejmě tím nemyslím, že bych se snad chtěla nastěhovat do plynového kotle, nebo elektrického bojleru. Chtěla jsem tím jen říct, že ač jsem převážně samotářská, na koncertech bývám ráda součástí davu. Jsem ráda v kotli - užívám si tu sounáležitost a společnou radost z prožitku. A sluší se říct, že si své kotle testuji a jen tak do nějakého nevlezu.

10. Když se mi vede, je to fajn

Ať už tvořím cokoliv, mám ráda, když se mi daří. A taky, když to mé snažení pak někdo ocení. Když už se do něčeho dám, pustím se do toho s vervou a důkladně. Je jedno, jestli jde o psaní, či tvoření v kuchyni, nebo patlání vánoční výzdoby. Když se dílko povede, je to pak příjemný pocit.

11. Humor

Mám ráda inteligentní humor, ne vulgární a prvoplánové vtípky s kulisou smíchu v pozadí. Je škoda, že dnes aby pořady s inteligentní legrací pohledal. A tak si občas pouštím Cimrmany, nebo Šimka s Grosmanem a od srdce se zasměju. Myslím, že my Češi máme dar dělat si ze všeho legraci, což každý národ nemá. Kupříkladu nechápu americký styl humoru, mnohem bližší je mi ten anglický, sarkastický a suchý.

Taky mám ráda lidi, kteří se umí zasmát sami sobě - počítám se k nim a občas mi má nešikovnost vhání slzy smíchu do očí. Naopak nesnáším ty, kteří rádi rýpou do druhých, ale jakmile se někdo dotkne jejich ega, tak vypění jako špatně zajištěný papiňák.

12. Češtinu

Vyrůstala jsem v rodině učitelů, hodně jsem odmala četla a možná i to ovlivnilo mou lásku k rodnému jazyku. Dost mě bolí, když vidím kolem sebe lidi, kteří píšou s prominutím jako prasata a ještě to považují za přednost. Necitlivé zacházení s vlastní řečí je bohužel čím dál víc rozšířeným nešvarem. Přitom je náš jazyk tak bohatý a krásný a má tolik možností k vyjádření myšlenek!

13. Dráždění chuťových pohárků

Ano, přiznávám to bez mučení, jím ráda. Miluji českou kuchyni, takovou tu nezdravou klasiku, jako je svíčková omáčka, bramborový salát, kachna se zelím s knedlíkem, nebo lívance s borůvkama. Ale zase si nepředstavujte, že tyhle lahůdky do sebe láduju každý týden. Je to pro mě sváteční jídlo a proto si ho i vychutnám.

Z nápojů, bez kterých se můj život neobejde, bych mohla vyjmenovat černou kávu s mlékem a bez cukru (neboť tak to mám ráda) a čaj - výborné jsou sypané, třeba jahoda v šampaňském, nebo ananasový vánek. Chutná mi i roibos, což sice není čaj, ale je ohromně osvěžující a zdravý. A ze všeho nejčastěji piju čistou vodu.

Když je chuť a nálada, nepohrdnu ani dobrým suchým vínem, nebo pivem. Tvrdý alkohol mi samotný nechutná, ale třeba takové mojito, to můžu. A nebo klidně i rum s colou.

14. Vůně

Vůně nás provází celý život a čichové vjemy jsou vlastně to první, co na tomto světě začínáme vnímat. Malé dítě pozná svou maminku podle vůně a je dokázáno, že děti, kterým v porodnici dávali do postýlky kus látky, kterou předtím nosila na těle jejich matka, byly klidnější a lépe spaly. S vůněmi máme spojeno mnoho vzpomínek - některé jsou hezké, jiné nepříjemné.

Mám ráda vůni starých věcí - třeba knih; hezké vzpomínky ve mě dokáže vyvolat vůně ve skříňce s kávou a kořením, mám ráda vánoční vůni jehličí, vanilky a skořice. Voní mi i maličké děti, čerstvě vyprané prádlo, kočičí kožíšek, aromatický olejíček s vůní citronely, či například sušené bylinky, jako je máta, nebo heřmánek. Taky čerstvé pečivo, čerstvě pomletá káva, horká čokoláda, vzduch po bouřce, posečená tráva, nebo les plný hub.

Umělé vůně mi nevadí, pokud jsou mi příjemné a není jich moc. Mám radši sportovní vůně, z příliš sladkých mě bolí hlava. A nemám ráda, když někdo na sebe napatlá doslova litr voňavky a pak stojí vedle mě v tramvaji. I když přiznávám, že to pořád je příjemnější, než zápach moči a výkalů, který vyluzují spolucestující bezdomovci, co si občas tramvaj pletou s noclehárnou. A to nejsem žádná frfňa a můj nos už je dost otrlý vůči různým smradům.

15. Asi bych měla dodat, že mám ještě ráda...

Hudbu celého světa, hlavně aby byla poctivě a s láskou tvořená (to se pozná); cestování vlakem - od dětství to miluji, i když teď už se z okýnka nevykláním; čtení knih - klidně i těch, které už jsem četla, ráda se vracím; svého kocoura, když mi přede u ucha; přemýšlení nad nesmrtelností chrousta; svobodu a volnost; pocit že můžu a nemusím; když mám čerstvě umyté vlasy; exotické hudební nástroje a jejich zvuky; lidi, kteří se usmívají; klábosení s kamarádkou u kafe; dlouhé vlasy u mužů; Maroko; chvíle, jako je tato.

A to by bylo (skoro) všechno... A co vy?