Our Song
Ten vlasatý, kudrnatý kluk z West Bromwich býval prý na pódiu malinko nervózní. Hlavně to byl kluk z lepší rodiny a jako takový měl podle všech pravidel a podle přání rodičů vést úplně jiný život, než chtěl. Otec s matkou si mysleli, že z něj bude účetní, že bude nosit klotové rukávy a bude se přehrabovat v účtech.... Ne, Robertova představa byla taková, že on nebude počítat cizí prachy, on bude ten, kdo je bude vydělávat! A to tak, jak mu velelo srdce - hudbou.
Nebyla to jednoduchá cesta - vystřídal spoustu kapel nejrůznějších jmen: od Crawling King Snakes (pojmenovanou podle songu Johna Lee Hookera), přes Tennesse Teens (kteří se později přejmenovali na Listen). Samozřejmě také tři verze Band of Joy, kteří nikdy nezískali nahrávací smlouvu a v jejichž poslední sestavě bubnoval frajírek s knírkem a svérázným smyslem pro humor. V neposlední řadě i kapelu s prapodivným názvem Hobbstweedle (nebo snad Obbstweedle), jejíž muzikanti prý nestáli za nic a v jejichž společnosti se nacházel toho dne v létě roku 1968, kdy se na něj přišel podívat Jimmy.
No ale než se to stalo, než přišel Jimmy s Peterem Grantem a než se Robert dozvěděl, že ho berou k sobě do party, uplynulo mnoho vody v řece. Trvalo to několik dlouhých let a během těch let bylo jen málo možností, jak na sebe upozornit širší veřejnost.
Jednou z těch možností byla sólová smlouva, kterou získal Robert v roce 1966 u firmy CBS. Byla to vlastně na oko luxusní smlouva a nabízela šanci prorazit do velkého světa šoubyznysu. Už výběr prvního singlu byl krok vedle - přearanžovaná sladkobolná italská balada Our Song, ke které někdo napsal anglický text, nebyla určitě pro Robertův silný a bluesově naříkavý hlas to pravé. Trochu se to vylepšilo na druhé nahrávce Long Time Comimng, která už dávala šanci jeho mimořádnému hlasovému rozsahu a byla určitě mnohem lepší. CBS si myslela, že z Roberta bude nový Tom Jones, ale naštěstí se jejich předpoklad nenaplnil. Our Song zcela propadl, v rádiu ho nehráli a ani se moc dobře neprodával. Kdyby si pár kousků nekoupila moje máma, tak by se prý ta zatracená věc neprodávala vůbec, říkal později Robert. No, možná nebyl daleko od pravdy.
Když se podíváme na inkriminovaný Our Song dneska - s tím, že víme, co bylo dál . může nám připadat roztomile kýčovitý, jako většina popových nahrávek šedesátých let. Určitě je to hezká vzpomínka na počátky jednoho z největších hlasů v dějinách rocku. A i téhle naivní skladbě dokázal dát svým zpěvem určitý šmrnc. Poslouchejte:
Komentáře
Okomentovat