Habib Koité - Soô
Písničkář Habib Koité je rodákem ze Senegalu, ale v podstatě celý život strávil v Mali. Jeho rodina se přestěhovala do Kayes, města v malijském západním pohraničí, když mu byl jeden rok, tudíž tuto zemi považuje právem za svůj domov. A právě o tom zpívá na svém nejnovějším albu Soô, jehož název v překladu znamená ono prosté slůvko.
Habib Koité je dnes jedním z nejuznávanějších malijských hudebníků a kytaristů - přezdívají mu "africký Clapton". Pochází z rodu griotů, profesionálních hudebníků a vypravěčů legend. V západní Africe jsou grioti váženými osobami a bez jejich zpěvu a hry se neobejde žádná větší oslava. Mladý Koité zdědil nadání po předcích a když dospěl, na naléhání strýce ho rodina poslala studovat na uměleckou školu v Bamaku. Bylo to dobré rozhodnutí, neboť se už během studií stal dirigentem uznávané školní kapely a po absolvování zůstal v institutu jako pedagog.
V roce 1988 založil Koité skupinu s názvem Bamada, což je přezdívka pro chudé obyvatele Bamaka. Její překlad znamená zhruba "tlama krokodýla" (možná si vzpomenete na knihu Jiřího Moravčíka "V tlamě afrického krokodýla", v níž se o Habibu Koitém také dočtete) a členy skupiny se stali jeho přátelé z dětství, talentovaní mladí muzikanti. Prorazili v roce 1992 ve Francii se singlem "Nanalé", což jim pomohlo v nastartování evropského turné. V roce 1995 vydali své první album Muso Ko.
Sedmé album Soô vyšlo letos v únoru a nahrávání probíhalo v Koitého domě za účasti nové sestavy hudebníků. Po dvaadvaceti letech pocítil potřebu čerstvé krve, a tak se na albu z původních hráčů objevil pouze basista Abdul Berthe. Nový je i přístup k hudbě - původní bicí nahradily djembé a tykev, na albu uslyšíme i banjo, které bývá považováno za typicky americký hudební nástroj. Dominující zůstává ale Koitého kytara - nyní vlastní nový nástroj se širokým krkem a kovovými strunami. Koité je znám používáním pentatonických stupnic a v jeho hře se promítají vlivy jazzu, blues i flamenca. Naopak jeho zpěv je spíše klidnější a přirozený, nepouští se do žádných hlasových exhibicí. Zpívá v jazycích bambara, malinké, dogon i khassonke a jako bonus přidává angličtinu, francouzštinu i několik slůvek ve španělštině.Soô přináší pohled na problémy, které Mali trápí už několik let. Je jím vleklý konflikt, kterým trpí zejména civilní obyvatelstvo, jež v násilím rozervané zemi jen těžko nachází bezpečné útočiště. Právě potřeba domova, bezpečí a jistoty je nosným námětem alba. Kromě toho Koité zmiňuje i další závažné skutečnosti, které je třeba řešit - například nucené sňatky mladých dívek ( ve skladbě Need You), či dětskou obřízku v písni Khafolé.
Občas si však vystačí beze slov, jen s melodií - jako například v nádherné Diadjiri, v níž můžeme obdivovat virtuositu, s níž se jeho prsty pohybují po hmatníku. Píseň je zároveň vzpomínkou na zpěvačku Fantu Dambu, jednu z prvních malijských umělkyň, která byla známá v Evropě a tuto skladbu proslavila - jako připomenutí následků války a jejích hrůz.
Dočkáme se ale i veselejších námětů - v písni Balon Tan se zpívá o velké vášni malijských chlapců, o fotbale. Sport je zde myšlen nejen jako vyžití, ale také jako příležitost k setkávání rodin a utužování vztahů. Skladba L.A. je vzpomínkou na turné v Kalifornii, připomíná také San Diego a tequilu. Banjo v této skladbě tvoří spojnici lidí na obou stranách Atlantiku a celkově jí dodává radostné vyznění. Závěrečná Terere je překrásnou ukázkou mistrovství dalších dvou významných afrických hudebníků - na koru hraje Toumani Diabaté a na ngoni Bassekou Kouyaté. A vše dohromady se spojí v titulní skladbě alba Soô - domov označuje Koité za centrum našeho života, za jeho srdce. Je to místo, kde máte přátele, kde se cítíte dobře a váš život má smysl. Sjednocující poselství, které by mělo být vyslyšeno.
Habib Koité vystoupil u nás také na festivalu Colours of Ostrava, kde jsem ho v roce 2008 viděla (bohužel ale tento rok v archivu nemám zdokumentovaný). Tehdy představil své předposlední album Afriki; letos 1. prosince přijede se svou novinkou do pražského Divadla U hasičů. Vystoupení tohoto výborného hudebníka a jeho kapely určitě bude stát za to!
Habib Koité - Drapeau
***
Deme
Komentáře
Okomentovat