Pravopisné minimum aneb na co nezapomínat při psaní článku 2

Koncem srpna jsem napsala článek, který obsahoval několik rad pro pisálky - něco málo o pravopisu, používání cizích slov a něco málo o potřebě srozumitelnosti textu. S podobnými články se momentálně roztrhl pytel, přesto si myslím, že spousta z nich je jednostranně zaměřená a nevěnuje se problematice, v níž se chybuje nejvíc. Proto bych chtěla v dnešním pokračování rozebrat další pravopisné chytáky.

---

1. Psaní s/z/vz ve slovech

Spoustě lidí dělá problém uvědomit si, jestli na začátku slova napsat s nebo z. Pravidla pro psaní těchto písmen by se dala shrnout takto :

S píšeme, pokud má sloveso ve větě význam dohromady, shora dolů nebo z povrchu pryč.

Názorně si tedy předvedeme, kde s použít:

Směr dohromady: sdružit (sdružení), spojit, spřátelit se, shledat se (shledání), shrabat, sloučit, svázat, sbírat, slepit, svařit (kupříkladu cukr s vodou), spočítat, skoupit, srůst, shrnout (text, fakta, ale i listí na zahradě), scházet se

Směr shora dolů a z povrchu pryč: smést, shodit, scházet, setřít, spláchnout, svléci, stáhnout, skrojit, stít (například hlavu), stékat (voda stékala), smýt, sklouznout

Zapamatovat si musíme psaní těchto sloves: schovat, stvořit, slevit, spálit, spasit, spáchat, stýskat, stěžovat si, schválit, skrývat, skončit

Z píšeme, pokud sloveso ve větě změní stav.

Zčervenat, zblednout, zčernat, zhnědnout, zežloutnout... U každé změny barvy píšeme na začátku písmeno z, což nám nedělá problém kupříkladu u slovesa "zmodrat", ale "zčervenání" už svádí mnoho psavců k psaní s na začátku.

Příklad věty: Na podzim listí zežloutlo, zčervenalo a pomalu spadávalo z větví stromů na zem.

Zchudnout, zbohatnout, zvážnět, zhrozit se, ztloustnout, zchladnout, zteplat, ztichnout, zkazit, ztrapnit (se), ztěžknout...

Pozor však na příslovečnou spřežku stěží! I když může svádět k psaní z na začátku, není tomu tak.

Příklad věty: Notně ztěžklé tašky jsem stěží uzvedla.

Zhudebnit, zpeněžit, zpřísnit, ztotožnit, ztropit (scénu), zhloupnout, zmotat (ve smyslu něco splést).

Tady opět pozor! Slova, která nám dělají největší problém, mohou existovat v obou variantách: například zmotat a smotat.

Příklady vět: To jsem to ale zmotala! Babička smotala vlnu do klubka.

Když už jsme u slov, která existují v obou případech, je třeba zmínit ještě ty, v nichž se chybuje nejčastěji:

Zbít/sbít

Zbít někoho ve smyslu namlátit mu, ublížit a způsobit tak újmu na zdraví - píšeme vždy z.

Sbít, tedy stlouci dvě desky k sobě hřebíky, píšeme pokaždé se s.

Zhlédnout/shlédnout

Zhlédnout se můžeme v něčem či v někom, ale také můžeme klidně zhlédnout pěkný film, či divadelní představení.

Shlédnutí používáme tehdy, kdy se díváme z okna dolů, nebo na někoho pohlížíme svrchu.

Zlíbat/slíbat
Zlíbat někoho od hlavy až k patě, tam patří jednoznačně z.

Slíbat lze něco z povrchu, například slzy z tváří. Tam píšeme s.

Dalo by se to použít jednoduše v jedné větě: Nejprve své dívce slíbal slzy z tváří a poté ji celou zlíbal. (Kdo by to nechtěl zažít, co?:-))

Slézat/zlézat

V prvním případě platí pravidlo shora dolů, tudíž z kopce dolů slézáme, či směr dohromady, kdy se slézáme třeba v oblíbené hospodě u piva.

Zlézáme - tedy dlouho lezeme - po horách. Hory se vždy zlézají, ne slézají.

Sjednat/zjednat

Sjednáváme mírové dohody, zjednáme si pořádek.

Slít/zlít

Slít vodu z konví do sudu, zlít se vodou od hlavy až k patě.

Předpony u příslovečných spřežek se řídí původní předložkou!

Už jsme si výše uvedli příklad stěží, patří sem i zleva, zprava, zcela, zlehka, zpříma, zticha, zblízka, zdáli, zpět (i zpátky), sbohem, shora, zdola, shůry, svrchu...

Další slova, která si musíme pamatovat!

Zapamatujte si, že se píše zpívat (zpěv, zpěvák), zpytovat, zpěčovat se (vzpouzet, zdráhat), zkoumat (zkumavka), zkoušet (zkušebna, zkoušečka), zřídit (také zřídit se), ztepilý, ztratit (ztráta, ztracený), způsob (způsobilý)...

Předpona Vz

Předponu vz používáme u sloves, která vyjadřují směr vzhůru.

Například: vzrůstat, vzlínat, vzpažit, vzpřímit (se), vzhlédnout, vznítit, vzchopit (se), vzlétnout, vzpírat, vzývat (někoho), vznikat...

Dále jsou zde slova, která si prostě musíme pamatovat:

Vzhled, vzkaz, vztek, vzpomínka, vztah...

Pokud se na začátku slova píše vs, je předponou pouze písmeno v. S už je součástí slovního základu. Příklad:

Vstát (stát)

Vstoupit ( stoupnout)

Vsunout (sunout)

Vsypat (sypat)

2. S a z jako předložka ve větě

Pravidla pro psaní předložky s a z jsou jednoznačná a na rozdíl od výjimek výše v textu si je nikdy nespleteme, pokud se budeme držet jednoduchého pravidla.

1. S píšeme vždy, když se můžeme ptát sedmou pádovou otázkou S kým, s čím.

2. Z píšeme vždy, když se ptáme druhým pádem, tedy Bez koho, bez čeho.

Dalším úsekem, který dnes budeme zdolávat, je obávané bě/bje, vě/vje (mě/mně jsme probírali minule).

1. Kdy píšeme bě a kdy bje?

Tady je třeba si uvědomit, jestli slovo, které píšeme, má slovní základ. Příklad: Uvařili jsme si dobrý oběd. Slovo oběd nemá nic společného s ježděním, tudíž napíšeme e s háčkem. Jinak budeme postupovat ve slově objet. Tady už je jasné, že jezdíme, tudíž musíme použít místo e s háčkem je.

Dále tu máme obávané objetí a oběti. Oběť čili obětina je něco, co obětujeme jako dar bohům, objetí ve smyslu obejmutí nemá sice s objezdem mnoho společného (pokud během objetí dotyčného neobjíždíme), ale zapamatujme si, že objetí se píše s je.

Vysvětlíme si ještě objev. Při psaní je třeba vědět, že slovo objev má slovní základ jev, tudíž ho nemůžeme psát jako oběv.

Běhat, Bětka, běsnit, běloba, běda, koloběžka, běžec se nikdy nepíší s bje! To je třeba trénovat.

2. Kdy píšeme vě a kdy vje?

V podstatě pokaždé si musíme uvědomit kořen slova. Podle kořene pak zjistíme, jak se píše.

Příklad: Vjezd do garáže byl příliš úzký. Slovo vjezd má kořen jezd.

Pod obrázek mi ještě napsala věnování. Slovo věnování má kořen věn.

3. Můžeme psát pje?

Pje v češtině neexistuje, tudíž se v těchto slovech píše vždy pě. Takže žádní pjevci, pješina ani pjena, prosím pěkně.

To bude v dnešním gramatickém okénku všechno. Příště bychom se mohli vrhnout na můj, tvůj, svůj - neboť to je další kámen úrazu v mnoha textech. Pokud byste měli nějaký další nápad, klidně mi ho napište do komentářů.

Předešlý díl - pravopisne-minimum-aneb-na-co-nezapominat-pri-psani-clanku