Ebola je novodobý mor
V posledních týdnech zaplavily tisk i internet palcové titulky, v nichž figuruje obávaný název krvácivé horečky jako strašák pro západní polokouli. Stačilo k tomu několik mrtvých bělochů a hrozba, že se díky globalizaci ebola rozšíří do vyspělých zemí podobně, jako se to stalo kdysi s AIDS. Ebola se ale nevynořila jen tak zčistajasna a to, že se nyní v západní Africe rozrostla až do podoby obrovské epidemie, taky není jen čirá náhoda.
Filovirus Ebola byl objeven v roce 1976. Tehdy propukla v Zairu (dnešní Demokratická republika Kongo) epidemie, při níž zemřelo 280 lidí z 318 nakažených, tento typ onemocnění je také pojmenován Ebola-Zaire. Nákaza pochází ze zvířat (především z opic) a úmrtnost dosahuje až 90%. Tohle hrozivé číslo má na svědomí nejen neznalost a místní tradice, ale také katastrofální úroveň západoafrického zdravotnictví. V roce 1976 stačila jedna nedostatečně sterilizovaná a znovu použitá jehla k rozšíření infekce, kontakt rodin s mrtvými těly a jejich tělními tekutinami nakazil další a další lidi. V té době neznámou nemoc se podařilo dostat pod kontrolu s pomocí epidemiologů - hygienickými opatřeními v nemocnicích a izolací oblasti do doby, než všichni infikovaní pacienti zemřeli.
Od roku 1976 proběhlo v afrických zemích několik epidemií eboly. Problematickou začala být situace na jaře 2014, kdy Libérie, Sierra Leone a Guinea hlásily rozsáhlý výskyt tohoto onemocnění. Obávaný virus působil paniku mezi obyvateli - nakonec, není se čemu divit, průběh onemocnění je hrozivý. Jeho počátek může být zkreslen, neurčité příznaky jako teplota a bolest svalů, kloubů a hlavy provázejí celou řadu běžných infekcí. Když pacient začne zvracet a masivně krvácet ze všech tělních otvorů i uvnitř těla, je už pozdě na jakoukoli léčbu. Člověk umírá v krutých bolestech na celkové selhání organismu.
Humanitární organizace v zemích zasažených ebolou poskytovaly nemocným pomoc - ovšem bez většího zájmu západního světa. Začátkem září (celých šest měsíců od vypuknutí nejhorší epidemie eboly) žádala Dr. Joanne Liu, mezinárodní prezidentka Lékařů bez hranic, světové vůdce o reakci na tuto hrozbu. Poukazovala na to, že lékaři už dlouhou dobu volali o pomoc, která jim nebyla poskytnuta - mezitím se nemoc rozšiřovala, izolační centra přestávala kapacitou stačit a zdravotníci v přední linii byli sami infikováni - další v panice utíkali a nechávali za sebou nemocné bez pomoci. Lékaři přestávali být schopni poskytnout péči všem nemocným, choroba se i díky tomu šířila daleko rychleji, nakažení lidé často bušili na dveře center bezúspěšně - nebylo pro ně místo. Kromě eboly začaly lidi kosit i další choroby, které jsou za normálních okolností zvládnutelné, protože zdravotnická zařízení nefungují. (1)
Je s podivem, že se světová společenství k tomuto problému nepostavila čelem už dřív - kdyby reagovali na výzvy lékařů hned na počátku epidemie, mohla být už zažehnána. Izolace tří států, v nichž ebola řádí, není řešením. Zoufalí lékaři žádali v polovině září znovu o pomoc, neboť ji zatím přislíbilo jen několik států (mezi nimi Spojené Státy, Kuba, Francie, Velká Británie, Čína, Evropská Unie). Situace, v níž pro nedostatek léčebných kapacit další infikovaní lidé zůstávají doma a roznášejí infekci ve svých rodinách, je neúnosná. Počet nakažených se tak nekontrolovaně šíří a není možné odhadnout, kolik jich vlastně je. Oficiálně je potvrzeno pět tisíc obětí, může jich být ale daleko víc a během krátké doby může jejich počet vzrůst geometrickou řadou. Amerika přislíbila nasazení tří tisíc vojáků, kteří budou budovat centra, školit personál a rozdávat humanitární pomoc, což by snad mohlo pomoci smrtící virus zastavit, zároveň se pracuje na vývinu účinné vakcíny, protože spolehlivý lék na ebolu zatím neexistuje. (2)
Smutné na celé této věci je, že se o ebolu Západ začal zajímat až v době, kdy překročila hranice Afriky. Svět je sice rozdělený, zároveň je ale globální a zavírat oči nestačí. Můžeme být rádi, že žijeme v zemi s rozsáhlým a dobře propracovaným zdravotnickým systémem ( i když si občas stěžujeme) a tak se utěšujme, že se nás ebola netýká. Ano, bezprostředně určitě nehrozí - to vás spíš přejede auto, nebo za pár let sklátí některá z civilizačních chorob. Ale co lidé, kteří žijí v chudých, válkami a hladem zničených oblastech? Jejich počet je obrovský a nemocí, kterými jsou ohroženi a o nichž se zatím nemluví, je daleko víc. Navíc si můžeme být jisti, že se v Libérii, Sierra Leone i Guinei problém nevyřeší jen zažehnáním této bezprostřední krize. Následkem eboly bude i hlad a už tak zdevastovaná ekonomika těchto zemí zůstane stát na bodu mrazu. Je třeba řešit nejen následky, ale uzdravovat také příčiny.
Zdroje a doporučené stránky:
Komentáře
Okomentovat