Led Zeppelin II slaví pětačtyřicátiny
Druhé album Led Zeppelin, dnes už kultovní "Hnědá vzducholoď", slaví právě dnes 45 let od svého vzniku. Po bluesově zaměřené "jedničce" šlo o nejtvrdší počin britské čtveřice a mnoha hudebními historiky bývá dnes považováno za jedno z nejvlivnějších alb v oblasti hardrocku.
Přípravné práce k nahrávání započaly už během ledna 1969, tedy v době, kdy Zeppelini prověřovali sílu svého repertoáru na prvním americkém turné a chystali se na druhé. Poněkud hektické období se projevilo na jejich přístupu k tvorbě - v pauzách mezi koncerty Page s Plantem psali na hotelových pokojích texty k písním a zvukové záznamy se dělaly všude možně. Nahrávacích studií bylo celkem devět v různých městech - ve Vancouveru, New Yorku, Los Angeles i v Londýně. Náročná práce na mixech spočívala v dosažení alespoň částečné shody zvuku různých studií a v neustálém cestování s nedokončenými páskami, přičemž většina této činnosti ležela na producentu Pageovi. Vydavatelská společnost Atlantic Records naléhala, aby album bylo připraveno k vydání pro podzimní i nastávající vánoční trh, protože po úspěchu prvního alba se dalo očekávat, že následovník půjde v jeho stopách. Téměř půlmilionové předběžné objednávky jen v USA už během září signalizovaly, že ho převálcuje.Dobové kritiky ovšem nebyly Zeppelinům nijak příznivě nakloněny, nepřátelský postoj k bluesovému zaměření kapely dával najevo zejména hudební magazín Rolling Stone. Bylo jim také podsouváno, že se zaměřují svou intenzivní a hlasitou hudbou na nedospělé publikum, na němž si založili svou popularitu. Útěchou Zeppelinům mohl být fakt, že nebyli jediní, na nichž si Rolling Stone zgustl - kupříkladu abum Bridge Over Troubled Water Simona a Garfunkela bylo v jedné z jejich recenzí nazváno hudebním bankrotem. Důležité ale bylo, že se "dvojka" hned po vydání usadila v čele albových žebříčků na obou stranách Atlantiku a setrvala tam dlouhých 138 týdnů.
Jednoduchý název s číslovkou byl tehdejší době běžný, byla to jakási reakce na prázdné a nicneříkající tematické nahrávky méně talentovaných hudebníků, které si braly vzor z beatlesovského Sgt. Peppera. V případě Led Zeppelin se o nedostatku talentu či tvůrčích ambicí nedalo mluvit, o čemž nakonec vypovídá hudba na albu.
Hned na úvod nás o tom přesvědčí nesmrtelná Whole Lotta Love, orgastická smršť s Bonhamovým vynalézavým bubnováním, Pageovým působivým riffem a Plantovým vokálem gradujícím k vyvrcholení. Tato skladba opět otevřela otázku autorství - podobnost s bluesovým kouskem Muddyho Waterse "You Need Love" se nedala přehlédnout a bylo téměř jisté, že si jí někdo všimne. Zajímavé bylo také to, že kromě Led Zeppelin se tímto bluesovým tématem zaobírali také spřátelení Small Faces, kteří píseň nahráli už dříve jako "You Need Loving". Obě tyto verze byly zjevně inspirací, ovšem chyběla v nich zásadní střední část - jakýsi můstek, který svou psychedelickou atmosférou dovedně spojuje celou píseň.
Dalšími výraznými kousky na albu jsou například Heartbreaker, v němž si můžeme vychutnat dokonalou souhru baskytary a bicích s Pageovým kytarovým kouzlením, bluesový Lemon Song s verši o citronové šťávě a jedním z nejlepších kytarových sól na albu a téměř folkově laděná Ramble On, přecházející z něžného takřka romantického úvodu k důraznému refrénu.
I když album není tak hudebně pestré jako třeba následující "Trojka", přesto se zde objevují náznaky budoucího postupu kapely, která dokazovala, že není jen těžkotonážní mašinou na tvrdé riffy. Kromě Ramble On si to můžeme ověřit při poslechu Thank You, milostného vyznání, jež Plant napsal své ženě Maureen. Ostrý kontrast s touto skladbou představuje Living Loving Maid (She's Just A Woman) - je věnovaná groupies, které se kolem kapely motaly zejména v prvních letech. Tato jednoduchá, rytmická a melodická skladba získala sice velkou oblibu v rádiích, ale ve skutečnosti jde o jednu z nejslabších prací na albu. No a abychom nezapomněli - najdete zde také Bonhamovo sólo Moby Dick, které ovšem vždy lépe vyznívalo naživo a jež je zde poskládáno z jednotlivých nahraných pasáží.
Letos si tedy připomínáme 45. výročí "Hnědé vzducholodi", která tento rok na jaře vyšla znovu ve speciální reedici s alternativními mixy a nikdy nevydanou skladbou La La. Možná se teď ptáte, proč Hnědá vzducholoď? Tohle přízvisko jí dali fanoušci - znázorňuje vzducholoď na hnědém podkladě a na obalu jsou fotky členů kapely vsazeny do staré fotografie německých pilotů z 1. světové války. A i když tato vzdušná "plavidla" už dnes nejsou v módě, tato jediná zůstává stále inspirací pro další generace hudebníků a potěšením pro ucho a duši fanoušků.
Led Zeppelin - What Is And What Should Never Be live Albert Hall leden 1970
Zdroje:
Led Zeppelin - Led Zeppelin II (článek v sekci Led Zeppelin diskografie)
Při psaní tohoto článku jsem využívala informací z knih Led Zeppelin Příběh skupiny a její hudby a Když po Zemi kráčeli obři.
Komentáře
Okomentovat