Nick Drake

Dnes budu vzpomínat na legendu 60. let, zpěváka, písničkáře s kytarou, génia, který trpěl chorobnou plachostí a depresemi a který se za svého života výrazněji neprosadil. Jde o Nicka Drakea, současníka Boba Dylana a Donovana. Nick Drake zemřel podobně jako Jimi Hendrix a Jim Morrison v mladém věku, bylo mu pouhých 26 let.
Na jeho jméno jsem narazila náhodou - když jsem si poprvé v knihovně půjčila "bibli" Led Zeppelin A Celebration, autor se zmiňoval, že při psaní kromě hudby Led Zeppelin poslouchal Nicka Drakea. To mě zaujalo a říkala jsem si, že to určitě nemůže být špatné. A tak jsem si našla nějaké jeho nahrávky a musím říct, že mě okouzlily. Je to emotivní, zasněná hudba, melancholická a něžná. Nick Drake za svůj krátký život vydal pouze tři alba - ty nezaznamenaly tehdy žádný komerční úspěch, dá se říct, že jejich prodejnost byla nulová, bylo to však hlavně proto, že Nick odmítal koncertovat.
Jak už jsem psala, byl chorobně plachý a také nerad dával rozhovory, se svým publikem nebyl schopen během koncertů navázat vztah a komunikovat
Narodil se 19. června 1948 v Rangoonu, hlavním městě Barmy. Když mu byly 4 roky, rodina se přestěhovala do anglické vesnice Tanworth-in-Arden. Jako student Drake objevil americký folk rock, poslouchal Boba Dylana i Phila Ochse. Během studií v Cambridgi začal vystupovat v místních klubech, kde ho objevil Ashley Hutchings, baskytarista folk-rockové skupiny Fairport Convection. Zmínil se o něm producentovi Joe Boydovi, Američanovi, žijícímu v Londýně, který byl hlavním ze zakladatelů londýnské psychedelické scény. Nick se tak nemohl ocitnout v lepších rukách.
Jeho debutové album Five Leaves Left vyšlo v roce 1969 a provázely ho povzbudivé recenze, nikoli však koncerty.Výjimkou byl koncert skupiny Faiport Convection, kde Drake vystoupil jako host, protože měli společného producenta. Jeden z očitých svědků turné vzpomíná: "Když Nick přišel na podium, zřízenci v sále uklízeli židle. Nick bez jediného slova zahájil svůj koncert pro publikum deseti až patnácti lidí, kteří se shromáždili pod podiem, zatímco ve zbývající části sálu zřízenci dál harašili nábytkem. Po šesti písničkách sbalil Nick svoji kytaru a odešel."
Další album vyšlo následujícího roku a jmenovalo se Bryter Layter a po něm následovalo poslední album Pink Moon z roku 1972.
O dva roky později Nick Drake umírá na předávkování antidepresivy.
Při psaní článku byly použity informace z tohoto zdroje
Nick Drake - Fly(Bryter Layter)
Při poslechu tohoto songu byste mohli mít dojem, že jde o Boba Dylana
Nick Drake - Free Ride (Pink Moon)
Tahle je opravdu moc pěkná a když se na ni mrknete přes Youtube, je tam i text.

Komentáře

Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

Hudební abeceda - F jako Francie

Obrázek
Dnešní hudební pohlednice přišla z Francie - tedy až na jednu výjimku, která potvrzuje pravidlo - a snad se bude líbit, i když na ní není podepsán nikdo ze známých a profláklých (Zaz, Edith Piaf). Než se pustíme do poslechu, přichází na řadu ještě odhalení vítěze ankety z minulého týdne. Byl věnován elektronické hudbě a i přes těsné výsledky si zlato odnáší Alan Walker ( Sing Me To Sleep ) a Jean Michel Jarre ( Oxygène ) . Obě písně mají po třech hlasech, celkový počet hlasujících bylo dvacet. Desireless - Voyage, Voyage Dneska to bylo jednoduché, chvíli jsem zvažoval 'Bongo Bong' od Manu Chao, než mě napadla hitovka zpěvačky Desireless jménem 'Voyage, Voyage'. V šesté třídě na škole v přírodě si jí kamarád pouštěl z kazeťáku asi 30x denně a dokonce se kvůli ní začal učit francouzsky (stihl několik lekcí z učebnice pro samouky, než jsem mu prozradil, že většina slov se ve fr. jinak vyslovuje než píše). Text písničky je taková reklama na cestovní kancelář, enjoy. Kvnh...
Další informace

Až naprší a uschne, pitomci

Aby bylo hned na začátku jasno, titulek nemá vyjadřovat mé city ke čtenářstvu - pouze cituje hlášku z naší nejoblíbenější pohádky. Vyřkla ji Popelka ve chvíli, kdy princ se svými přáteli vymýšleli, jak tu prostořekou "cácorku" potrestat (vyválet v trní, naplácat na zadek). Samozřejmě na žádné tresty nedošlo, Popelka totiž hochy převezla a její "až naprší a uschne" tak dostálo svému významu. I když by podle všech psychologických prognóz měla být zakomplexovanou chudinkou - přece jen si vezměte, jak ji macecha s nevlastní sestrou šikanovaly, to by dnes kdejakou jinou slečnu spolehlivě přivedlo k požívání antidepresiv - přesto si dokázala udržet sebevědomí a místy až jakousi frackovitou vzdorovitost. Když se nad tím člověk zamyslí, byla Popelka vlastně předchůdkyní dnešních feministek. No řekněte sami, je normální, aby se dívka v té době převlékala za chlapa, jezdila na koni, střílela z kuše a k tomu si ještě dovolila nazvat pitomcem jeho královskou Výsost? A navíc mu ...
Další informace

Arthur Lee: Vindicator

Obrázek
Taky jste se mnohokrát pozastavovali nad tím, že některá (stará) alba jsou dodnes známá a hraná a některá, podle vašeho názoru stejně dobrá (či snad lepší), leží v archivech a skoro nikdo si na ně nevzpomene? Taky si říkáte, proč to tak je? Proč třeba na otázku: Jmenujte slavnou kalifornskou kapelu šedesátých let (bez otazníku) většina lidí (u nás) odpoví The Doors? Není to třeba jen genialitou hudby a textů, která je nezpochybnitelná, ale též bouřlivým životem jejich frontmana Jima Morrisona? Ale bouřlivý život, plný drog, alkoholu a úletů, měli i jiní muzikanti a přesto jim to nepomohlo ke slávě. Není to vytvořením mýtu, kultu, a taky tím, že geniální Morrison byl rovněž Adonisem a sexsymbolem své doby? Tady už bych váhala s odpovědí. Možná, že lidi si spíš zapamatují kapelu, která měla v čele někoho výrazného a nejlépe někoho, kdo přispěl k její legendě. Pokud byl krásný, rozporuplný, inteligentní a zemřel za záhadných okolností, je tu velký předpoklad, že se o této kapele bude mluv...
Další informace