Yat-Kha aneb punkrock z Tuvy

března 21, 2010

Dovolím si vám dnes představit další zajímavou kapelu, která pochází z Tuvy, což je malinká zemička na hranici Ruska a Mongolska, kam donedávna nepronikla ani myš. Jmenují se Yat-Kha a jejich začátky v době totalitního režimu nebyly vůbec jednoduché - soudruhům se nelíbila jejich hudba, ve které byly viditelné západní vlivy - tehdy samozřejmě v Rusku neexistovala rocková scéna a k nahrávkám se členové kapely dostávali přes moskevské studenty, kteří je pašovali od námořníků, nebo poslechem Hlasu Ameriky. To byla jejich škola. A jejich zpěvák a kytarista Albert Kuvezin byl obdivovatelem Led Zeppelin a Jimiho Hendrixe.

Dneska si už těžko představíme neskutečnou cenzuru, které byla kapela vystavena - nakonec samozřejmě nedostali povolení k tomu, aby mohli hrát. To jim ovšem nebránilo v tom, že zanedlouho to bude právě rebelský rock, díky němuž svět v širší míře objeví úchvatný vokální projev koomei - bifonní neboli alikvótní zpěv pastevců od Jeniseje.

"V Tuvě je khoomei považován za původní šamanskou techniku. Současným zpěvem dvou, tří až čtyř slyšitelných tónů, který napodobuje zvuky okolního světa bohatého na vyšší harmonické tóny, se člověk snaží vcítit do tekoucí vody, svištícího větru či padající skály. Rozezvučováním alikvótních tónů se člověk také vnitřně harmonizuje a léčí. A ačkoliv ženy nemají khoomei zpívat, protože v Tuvě předpokládají, že vede k neplodnosti, mezi všemi muži dávají přednost právě mužům tuto techniku ovládajícím. Barva jejich hlasu jim totiž připadá svůdná", napsal ve své studii khoomei Dr. Martin Kučera.

Albert Kuvezin se vlastně o svoje vlastní hudební kořeny začal zajímat až po poslechu amerických bluesmanů, kdy zjistil jistou spřízněnost s domácím folklorem. Prošel spoustou kapel a žil i několik let v Moskvě. Jeho cesta 'objevování bohatství vlastního dvorku' proto probíhala už ve formě konfrontace tajemného bifonického zpěvu a zvukově nevšedních nástrojů pastevců z altajské tajgy se západním rockem.

Díky tomu, že jsem psala tento článek, jsem se dozvěděla, kde vlastně Tuva je. Před dvěma lety jsem byla na koncertě tuvijského hudebníka Gendose a od té doby jsem po Tuvě pátrala. Věděla jsem jen to, že je v Asii. Tak teď to konečně vím, ale je tam krásně, že?

V tradiční tuvijské skupině Huun-Huur-Tu, se kterou natočil album 60 Horses in My Heard, si sice na rock musel nechat zajít chuť, za to se s ní dostal až do studia Franka Zappy v San Diegu, který i na dálku těsně před svou smrtí neomylně zavětřil závan čehosi neprozkoumaného, šamansky fascinujícího. Perestrojka v osmdesátých letech minulého století Kuvezina zahnala z Kyzylu do Sverdlovska, kde poznal fanouška elektronické hudby Ivana Sokolovského. Ti dva pak do sebe nechali v plné rychlosti narazit Kuvezinovo umění koomei s technem; sice spolu natočili raritní album Antropofagia vydané už pod názvem Yat-Kha / tradiční pastevecká citera /, ale dnes už nikdo neví, kde je mu konec. Na festivalu Voice Of Asia uspořádaném v roce 1990 v kazachšské Alma Atě, ale Albert Kuvezin už představil novodobé pojetí koomei osamoceně.

Šlo o první oficiální mezinárodní zviditelnění nevšedních asijských hudebních kultur bývalých zemí Sovětského Svazu, na které se jako včely na med slétli producenti ze všech koutů světa : ve festivalové porotě vedle sebe potom zasedli zástupci rodícího se ruského showbussinesu, proslulý americký producent Joe Boyd, manažér Billy Braga Peter Jenner a pozván byl rovněž Brian Eno. Ten místo sebe vyslal manželku a to s důležitým úkolem : předat cenu za výjimečný pěvecký výkon rockerovi Albertu Kuvezinovi, z jehož nahrávek zůstal údajně paf. Na zastánce tradičního pojetí z takové nominace prý šly mrákoty a nechtěli o tom ani slyšet, ovšem Eno trval na svém a svého cíle dosáhl.

Lu Edmonds (který měl co do činění s kapelami jako je Damned, P.I.L. či Mekons) byl Kuvezinem a Yat-Kha také nadšen a natočil s nimi v Helsinkách fantastickou a mnoha cenami ověnčenou desku Yenisei Punk.

Zhenya Tkachov s šamanskými bubny a shanzi ( řekněme třístrunné banjo ), Alexej Saaia s morin huur ( druh dvoustrunného cella zdobený zvířecí lebkou ), igilem ( dvou nebo třístrunné housle ) a jeden z největších umělců koomei v Tuvě, zpěvák Aldyn-ool Seveka naplnili Kuvezinovy představy o sibiřském grunge drtícím tradiční hudbu. Tisícileté nástroje a písně, bifonní duo, exotické zjevy muzikantů a Kuvezinova punkrocková elektrická kytara na albu, natož při koncertech způsobily mezi evropskými posluchači doslova pozdvižení. Ty věci znalé navíc odrovnaly s dávkou štiplavého humoru Kuvezinem pojmuté budovatelské písně Stalinovy éry.

diskografie

zdroj informací