Koktejl z ovoce
"Dobrý den, nesu vám oběd!" hlaholím už asi podesáté.
Starý pán mi pomalu otevírá dveře a spolu s prázdným jídlonosičem mi do ruky vtiskne velký pomeranč.
"Ať máte nějaké vitamíny," usmívá se.
Na oplátku se taky usměju, přijmu dárek a s přáním dobré chuti mu předám plný.
Za nějakou dobu už úplně zpocená a uhoněná zvoním u dveří další klientky.
Opakuji zaklínadlo :"Dobrý den, už je tady oběd!" Dnes po dvacátépáté.
Dveře se otevírají a malá shrbená babička mě vpouští do kuchyně. "Copak máme dneska dobrého?" ptá se spíš ze zvyku, než ze zvědavosti. " Bramborovou kaši a sekanou!" odpovídám pohotově. Mám to už naučené a jsem zvyklá říkat to nadšeně i třicetkrát.
Na kuchyňské lince se kromě prázdné nádoby na jídlo skví dvě nektarinky.
"To je pro vás. Za ochotu," praví paní mile.
"Jste hodná, moc vám děkuji," beru nektarinky rozpačitě do ruky. Je mi hloupé, že za takovou maličkost, jako je přinesení jídla, rozdává ovoce, co jí donesla rodina. Ale vím, že jí to dělá radost a že kdybych odmítla, mohla by se urazit a mrzelo by ji to.
V autě se tedy za šichtu sešly pomeranč s nektarinkami. Když jsem je viděla tak pěkně pospolu, napadlo mě, že bych této nečekané hojnosti mohla využít k přípravě koktejlu. I přikoupila jsem cestou domů ještě dva banány a jala se plichtit lahodný nápoj.
Nejprve jsem nektarinky oloupala a zbavila pecek, šoupla je spolu s banány do mixéru a udělala z nich pyré. To jsem pak zředila pomerančovou šťávou a trochou minerálky. Do skleniček ještě trochu ledu, navrch dát ozdobu z ovoce, brčko a už se to nese. Jirka si náramně pochutnává. Za chvilku je sklenička prázdná. "Hmm, dobré to bylo. To zas byl nějaký úkol, že?" Směju se: "Jak jsi to poznal?" "No, protože normálně by se ti určitě nechtělo s tím dělat. A ještě to takhle aranžovat." uzemnilo mě mé bystré dítě. A mělo pravdu. Úkoly Mléčného baru ovšem nemohu nechat bez povšimnutí.
A aby můj obraz dokonalé hospodyňky nebyl zas tak dokonalý, přiznám se, že během focení se mi povedlo jednu skleničku trochu převrhnout, část nápoje vylít na dřevěnou desku stolu, od plic si zanadávat, přinést z koupelny hadřík, utřít stůl, dolít sklínku a konečně své dílko vyfotit. Abych posléze zjistila, že jsem ho měla nakreslit.
***
Tak tedy kreslím...
Článek je součástí soutěže Za barem II, zadání patnácté.
Komentáře
Okomentovat