Jako pírko, nadnášené větrem...

Dnes uplynulo pětatřicet let od úmrtí malého Karaka Pendragona, syna Roberta a Maureen Plantových. Bylo mu pouhých šest let. Věnujme mu tedy krátkou vzpomínku a pomysleme i na ty, kteří po něm dodnes truchlí...

***

Co může být horšího na světě,

než pro rodiče ztráta dítěte?

Snad bolest jiná tolik nesouží,

když do spánku navždy se pohrouží.

Utichl jeho dětský smích,

každý kout v domě smutkem ztich.

Proč život mladý přerván byl?

Ničím se ještě neprovinil!

Chabé jsou útěchy okolí,

že ho nic netrápí, nebolí.

Snad s anděly v nebesích skotačí,

myšlenka ta ke klidu nestačí.

V mysli se otázky míhají,

slzy si utíráš potají.

Lékem na smutek je jenom čas,

a vítr, co vane kolem nás.

Pírko, co vítr k sobě vzal,

ulétlo vysoko, stále dál.

Hebounké, jako kadeř jeho vlasů,

uniká dál do slunečního jasu.

***

Robert Plant & Jimmy Page - Blue Train (album Walking into Clarksdale, 1998)

http://plant.blog.cz/1207/32-let-od-posledniho-koncertu-led-zeppelin - zde najdete něco víc informací.