Kam mizí atmosféra?
Letos jsem z mnoha stran slyšela, že lidé postrádají atmosféru Vánoc. Někdo podmiňuje její nástup padáním sněhových vloček, jiný si zase svátky nedovede užít bez mrazu. A u nás poslední léta prosincové počasí připomíná spíš duben nebo říjen. V čempak to asi vězí, že se nám atmosféra vypařuje, mrška jedna podšitá?
Příčiny tohoto jevu - tedy nedostatku atmosféry - vidím v její nestabilní hustotě a přemíře dusíku. Dusík udusí spolehlivě dobrou náladu a nepomůže ani naředění jedenadvaceti procenty kyslíku. Trochu vzrušení sice přinese argon, který pomáhá eletrickým výbojům, a bez nějž bychom se nemohli kochat rozsvícenými světly vánočních stromů. Ale tento prvek je v atmosféře už tak dost vzácný a navíc nám ho kradou do pytlíků s brambůrky, které prý chrání před zvlhnutím. A brambůrky, jak známo, na štědrovečerní tabuli nepatří, těmi se budeme ládovat až na Silvestra. Proto se pak také atmosféra trochu zlepší, což lidi mírně rozveselí.
V atmosféře se tvoří díry také díky skleníkovým plynům. A divíte se, že o Vánocích těch děr přibývá? Já ne. Přemíra jídla způsobuje, že lidé vypouštějí plynů nadměrné množství, a hned máme atmosféru jako řešeto. To způsobí globální ohřev povrchu planety, což má za následek, že se rok od roku otepluje. Lidé si totiž myslí, že čím víc budou do sebe ládovat jídlo, tím lepší bude atmosféra. Přitom je to naopak, protože to ji právě zabíjí. Pak můžeme těžko očekávat sněhovou nadílku, když venku kvetou už od listopadu stromy. Myslím, že není daleko doba, kdy budeme v prosinci místo ořechů dávat na misku třešně a po Novém roce si půjdeme načesat letní jablka na závin.
Těsně před Vánoci atmosféra houstne, až dosáhne konzistence nastavované krupičné kaše. Lidé jsou podráždění a nevrlí, občas na sebe vrčí jako psi. Čekají, až na ně přijde ta správná nálada, až jim do klína spadne zázračná vánoční atmosféra. Čekají a ono pořád nic. Tak jsou tím víc naštvanější, že se jim letos ta zpropadená atmosféra vyhnula, že je nepoctila svou návštěvou. Svádějí to na ni, na chudinku, ale ona za to přece nemůže.
Celý rok si na ni nikdo ani nevzpomene a najednou, s úderem Vánoc, jí mají všichni plnou pusu. To se pak nelze divit, že si atmosféra postaví hlavu a řekne si: "Když jsou na mě ti lidi takoví, co bych se obtěžovala k nim zajít. Jindy mě nechtějí, tak ať jsou si beze mě!" A uraženě se odebere do svého nebeského království. Lidé dole na Zemi spínají ruce a lamentují: "Kam se nám vypařila, atmosféra jedna vánoční? Přijde ještě? A kdy? Může za to televize, rádio, nebo snad satelity? A co Ježíšek se Santou? Neukradli ji náhodou, holomci?"
A atmosféra se tiše směje a pouští na ty nevděčníky dole trochu víc dusíku, aby si udělali pěkné dusno. Proto se během Vánoc lidé cítí unavení a vystresovaní, v důsledku čehož pak píšou na blogy články plné stesků na to, jak ty svátky nesnáší, a jak budou rádi, až bude po všem. Pak totiž atmosféru už potřebovat nebudou, to jim bude stačit ve stopovém množství a i ten dusík rádi přehlédnou. Vše zajede do starých kolejí a atmosféra se nestane předmětem pronásledování jak nějaká filmová celebrita. A třeba se dočká i toho, že na ni lidé přestanou čekat se založenýma rukama a sami se přičiní, aby se k nim vrátila.
Komentáře
Okomentovat