Robert Plant Miami 2010

Dneska mám potřebu se tady vykecat a zrovna jsem si vybrala k tomuto účelu středeční článek o Robertu Plantovi. Poslední dobou nemyslím na nic jiného, než jestli přijede opravdu na Colours 2011, což vypadá teď, kdy do začátku festivalu zbývá ještě sedm měsíců, dost blbě. Ale mi je to jedno. Došlo to tak daleko, že denně kontroluji všechny zdroje, kde by se mohla objevit nějaká zpráva - takže chodím pořád na stránky Colours, na oficiálky Roberta Planta, kontroluju data turné, jestli se náhodou už neobjeví nové a tak.

No což, každý máme něco. Ty, kteří mě znají, už to nepřekvapí. Ale ono se mi o tom už i zdá! Nejen o tom, že Robert Plant přijede, ale dokonce se mi v noci na dnešek zdálo i o Johnu Paulovi. Vypadal v tom snu úplně přesně, jako v sedmdesátých letech na koncertě v Madison Square Garden. Zvláštní je, že jsem se bavila jen s ním a s Robertem, který tam byl taky, ne. Pak jsem si to dávala do souvislosti s Grammy ... no prostě úplné nesmysly. Vůbec si toho nevšímejte.

Tak si radši dáme nějakou muziku od Roberta. Bude to směska pěti písní z koncertu v Miami z letošního roku - Gallows Pole, Rich Woman, Satan Your Kingdom Must Come Down, Central-Two-O-Nines a Rock and Roll.

Jsou to písničky původně ze čtyř různých desek, ze tří různých období a jak to zní hezky provázaně. Teď jsem sledovala koncert Band of Joy z BBC a fakt - mě už to nepřekvapuje - Robert Plant si umí vybírat muzikanty! Jsou naprosto dokonalí, všichni. Tak se pak nedivte, že už tolik chci to vidět taky naživo.

Pokud vás neodradí délka, přeji hezký poslech.