Even This Shall Pass Away

Vážení, tak je tady zase středa - den mých obvyklých citových výlevů, den, kdy vás zahlcuji svými kecy, den, kdy se mi pletou písmenka, den, kdy nejsem schopná napsat nějaký pořádný článek, den, kdy propadám zcela hudbě Roberta Planta. Teda, ne že bych ho poslouchala jen ve středu, ale stalo se takovým nepsaným pravidlem, které vymyslela má chorá hlava, že středa bude ten posvátný den, kdy bude velebena muzika z dílny Planta. Vy, kteří tady nejste poprvé, tohle všechno už víte, protože vás těmito kecy zahrnuji dost často a vy, kteří to ještě nevíte, jste se to právě dozvěděli. Tak.

Robert Plant má v naší kotlině trochu rozporuplné postavení - na jedné straně je to uznávaný geniální umělec, na straně druhé je to ten, který zpíval v Zeppelinech a pak už nic moc... a spousta lidí třeba vůbec nezná jeho sólové desky. Nelíbí se mi, když někdo říká, že má být víc rockový, jako by se to od něj automaticky očekávalo. Proč by to měl dělat? Copak dobrá muzika musí být jen tvrdý rock?

Právě tím, že nedělá jen rock a v posledních letech se pustil i do jiných žánrů, dokazuje, že má nadšení dělat nové věci. To v dnešní době není zas tak úplně samozřejmé. Buďme proto rádi, že ho to pořád baví. Už teď se těším, čím nás překvapí příště.

A čím vás dneska překvapím já?

Robert Plant - Even This Shall Pass Away (Band of Joy)