Album roku 2010 - Band of Joy (House of Cards)

V seznamu letošních alb nesmí chybět to jediné a nejpodstatnější. To, na které jsem čekala vlastně celou dobu, co mám tenhle blog, to kterému jsem věřila, že bude dobré, to které přišlo a nezklamalo mě. To, které mi dalo radost a naději, to které pro mě bylo jedním z nejhezčích dárků, který se nedá měřit penězi. To, u kterého můžu smutnit i se usmívat...trochu patetické řeči, ale já mám dnes nějak rozcitlivělou náladu.

A víte, co mě potěšilo? Kromě toho, že Band of Joy možná dostane nějakou Grammy, je to taky jedno z nejlépe hodnocených alb letošního roku. Sice se tyhle věci musí brát s rezervou - taky záleží na tom, kdo vyrábí žebříčky těch nejlepších alb, ale v tomto případě s ním ráda souhlasím. Když jsem se teď prohrabovala různými nahrávkami, které jsem dávala na blog, našla jsem mezi nimi hodně hezkých věcí, které mě potěšily, ale asi ani jedna mi nepřinesla to, co si hýčkám při poslechu Band of Joy. Nejedná se jen o to, že je to album hudebně dokonalé - ať si říkají ti, kteří mají radši "tvrdou muziku", co chtějí. Je to taky proto, že Robert Plant jako jeden z mála rockerů má odvahu dělat hudbu po svém. Nedělá jen to, co by se od něj čekalo, umí překvapit a to se cení. Je to zkrátka jedna z důstojných Person v dnešní hudbě. Ať se mu daří dělat takhle skvělou muziku ještě hodně dlouho!