Pink Floyd - Dark Side Of The Moon

ledna 11, 2010

Dneska přišlo na řadu jedno z nejlepších alb Pink Floyd - Dark Side of the Moon.

Tohle mistrovské dílo fascinovalo několik generací posluchačů a vydobylo si pevné postavení v knihách rekordů, protože se v žebříčcích popularity udrželo o dva roky déle, než jeho nejbližší konkurent.

"Myslím, že každé naše album bylo v určitém smyslu krokem k "Dark Side of the Moon". Stále jsme se učili. Technika nahrávání a naše psaní a komponování se zlepšovalo." Mistrovskou směsí zvukových efektů, útržky vět, vytvářením nálad a studiovou technologií představuje "Dark Side" oslavu pěti let experimentů a pěti let, v nichž se šílenství postupně zmocnilo muže, který dal skupině Pink Floyd jméno a založil její slávu. I když se album hodně dotýká Syda Barretta, je to deska, kterou se od něj osvobodili.

"Dark Side" znamenalo skoncování s minulostí. Je to také album ucelené, textově i hudebně.

Když se tohle album dávalo dohromady, měli Floyd po ruce pár drobností, které se daly použít na tento projekt. Bylo to "Breathe" z The Body, "Us and Them", kterou neformálně nazvali "The Violence Sequence", dále Rogerovu píseň "Brain Damage", kterou napsal během nahrávání alba Meddle. Navíc i Gilmour a Wright přišli s nějakými dobrými nápady.

Texty k písním psal Roger Waters a - jak k tomu Gilmour později dodal - snažil se, aby byly jednoduché, přímé a snadno pochopitelné. Tak se "Dark Side" stalo albem, v němž Waters prosadil nejen své koncepční ambice v rámci Pink Floyd, ale vyjádřil v něm i svůj pohled na svět.

Přesto je to deska, kde se prosadil i Gilmour a dal Watersově poselství větší naléhavost. Poté, co dosáhl v kapele uznání jako nejlepší zpěvák, zpíval sólově i věci , na nichž se ani nepodílel, jako "Money" a "Us and Them".

Ještě než album vyšlo, navštívil Gilmoura jeho přítel Clive Welham, bubeník kapely Jokers Wild. Floydi ho svou hudbou nikdy moc nenadchli. Když mu Dave přehrál nahrávku nového alba, musel uznat, že se mu líbí. Řekl o něm, že je dokonalé. Bylo pro něj výslednicí čtyřletého soužití Davea s kapelou, kdy se snažil jejich hudbu zpřístupnit a učinit ji srozumitelnější.

Neposlední z řady důvodů, proč album "Dark Side" znělo mnohem dokonaleji než jeho předchůdci, byl ten, že se Floyd rozhodli napřed vypilovat celý cyklus v živých koncertech, a pak teprve ho nahrát na pásku. Koncert měl svou premiéru 17. února 1972 - víc než rok před vydáním alba - na prvním ze čtyř vyprodaných koncertů v londýnském divadle Rainbow.

Nahrávání započalo 1. června v Abbey Road a trvalo s přestávkami až do ledna následujícího roku.

Album není pokusem o uspořádaný příběh, každá píseň se dotýká trochu jiného tématu - Time, Money a Brain Damage. Tyto tři faktory považoval Waters za rozhodující faktory, které dovedou dohnat mladého člověka k šílenství.

S některými tématy se skupina vypořádává i bez Rogerových textů. Například hlášení na letišti, že letadlo za okamžik odstartuje, jsou jediná slova, která "On the Run" potřebuje jako rámec k syntetické studii paranoi. Rickova skladba beze slov "Great Gig in the Sky", kterou zazpívala Clare Torry, výmluvně vyvolává přízrak smrti. Tato gospelová zpěvačka byla na rozpacích, když jí Floyd vysvětlovali pojetí alba a písně samé - nemluvě o tom, že k písni nebyl žádný text. Ale zhostila se toho úkolu báječně, až běhal mráz po zádech.

Hlas této zpěvačky ovšem nebyl jediným ženským hlasem na albu. Bylo to první album Pink Floyd, kde byly jejich hlasy zjemněny hlasy zpěvaček. (Na albu Atom Heart Mother byly sice také ženské hlasy, ty však tvořily pouze doplněk, nebyly součástí jejich hudby).

A pokud si někdo skutečně zaslouží uznání za vynikající zvuk, je to Alan Parsons, dlouholetý technik skupiny, jehož výkon byl odměněn cenou Grammy za technicky nejlépe zvládnutou nahrávku roku 1973.

Nejpozoruhodnějším výkonem v" Dark Side" byla čistota ohromného množství zvukových efektů - tlukotu srdce, zvuky kroků, letadla, exploze, tikot hodin a vysouvání a zasouvání pokladen - a jejich dokonalé spojení s hudbou. Rogerova píseň "Money" obsahuje zvuk mincí, který natočil Waters doma. Parsons měl zas na svědomí zvuk hodin v "Time". Původně ho natočil ve starožitnictví, aby mohla prodejna s magnetickými páskami předvádět zákazníkům kvadrofonní záznam, na čemž se částečně podíleli i Floyd a aby kvadro mohlo být propagováno jako nástupce sterea.

Přes významný podíl Waterse a Parsonse se nicméně postupem let stalo shromažďování zvuků doménou Nicka Masona, který album uvedl svou skladbou "Speak to Me", s údery lidského srdce.

V té době Gilmour řekl, že "údery srdce nepřímo navozují citový stav člověka a připravují ho na hudbu, která vyjadřuje životní citové zkušenosti".

Daleko víc představ na albu vyvolávají mluvené pasáže, které jsou málo slyšitelné a srozumitelné, což bylo dáno tím, že byly posbírány tak, že lidi, kteří se zrovna nacházeli ve studiu, byli požádáni, aby do mikrofonu uvažovali na téma šílenství, násilí a smrt.

Stejně jako mnohá jiná rocková klasika, tak i Dark Side of the Moon se může pochlubit obalem, který si dnes už stěží dokážeme představit jinak. Na obalu je motiv pyramidy, která mění paprsek bílého světla v duhu.

Hodnocení alba v tisku bylo co nejpříznivější za celou dosavadní kariéru skupiny. Jen závěr článku Steve Peacocka v Sounds byl trochu atypický: "Je mi jedno, jestli jste o Pink Floyd v životě neslyšeli. Každému bych vřele doporučil "Dark Side of the Moon"...je na něm v pravém smyslu toho slova ohromná hudba."

Ještě jsem zapomněla dodat, že 31. 1. 2010 bude mít v ostravské ČEZ Aréně koncert The Australian Pink Floyd Show. Je to nejlepší tributní kapela, která věrně do sebemenších detailů hraje hudbu i show Pink Floyd. Před dvěma lety jsem viděla jejich koncert a můžu jen potvrdit, že to byl úžasný zážitek.O den později kapela vystoupí v pražské Tesla Aréně.

album na wiki