Pink Floyd - Atom Heart Mother a Meddle
První album Floyd v 70. letech odráželo jejich nevyhraněnost a také trendy, které převládaly na britské hudební scéně. V době, kdy průkopníci jako Pete Townshend z Who a Ray Davies z Kings propagovali rockovou operu, mohli Pink Floyd stěží odolat pokušení, aby sami neuvedli něco monumentálního a vážného. Tak vznikla "Atom Heart Mother".
David Gilmour vysvětlil : "Celé hlavní téma vzešlo z krátkého sledu akordů, který jsem si tehdy zapsal a nazval "Theme from an Imaginary Western". Znělo mi to jako z filmu "Sedm Statečných". Na Waterse melodie zapůsobila jako "heroická a kvalitně udělaná" a inspirovala jeho a Wrighta k práci na dalších tématech a variacích ve stejném filmovém duchu, až celá tato dosud nejdelší skladba Floydů nabobtnala do délky téměř 24 minut. Pod pracovním názvem "The Amazing Pudding" měla první verze premiéru 23. 1. 1970 v Paříži.
Kolem téhle rozvleklé instrumentálky vznikalo stále víc hádek, tak se nakonec domluvili, že povolají na pomoc Rona Geesina, avantgardního skladatele, a předali mu pásky s instrukcemi, aby "z toho udělal něco velkého" - zatímco oni odjeli na turné do Ameriky.
Po celý měsíc Ron pracoval na zadaném úkolu. O spolupráci se skupinou řekl: "Rick Wright se mi koukal přes rameno do sborových částí asi půl dne a Dave Gilmour mi navrhl riff pro jednu část. Roger neuměl číst noty, a tak zastával názor, že si s tím poradím. Moc tvůrčích informací jsem od nich nedostal".
Melodika a harmonie konečné podoby skladby byla práce Geesina. Velké potíže mu také nastaly, když na sebe vzal řízení ansáblu hudebníků ve studiu Abbey Road. Byla chyba, že najatí hudebníci byli "neskutečné typy, s kterými bylo těžké vyjít". Přimět tento ansábl, aby hrál to, co chtěl Geesin, byl trvalý problém.
Za těchto zmatků se ještě stalo, že do studia zabloudil Syd Barrett, protože slyšel, že kapela nahrává nové album.
Ron Geesin byl v polovině nahrávání na pokraji zhroucení. Proto souhlasil, aby šéf dvacetičlenného sboru, John Alldis, převzal práci dirigenta, a s ním to dali Floydi celé dohromady.
Album "Atom Heart Mother" bylo velmi úspěšné v Británii, kde zajistilo Floydům jejich desku číslo jedna. Ovšem Gilmour ho po dvaceti letech označil jako brak.
Takže na první straně desky byla skladba Atom Heart Mother, na druhé bylo po jedné písni Waterse, Wrighta a Gilmoura. Deska končí dlouhou řadou kuchyňských zvuků, jako prskání smažicí pánve, a tak podobně.
Na obalu alba byla vyobrazena kráva(spojitost mezi krávou a názvem alba, pokud chcete přemýšlet o zemské matce. Prý se ta kráva jmenovala Lulubelly III). Na obalu nebylo jméno skupiny, což bylo v té době dost riskantní. Přesto obal desky byl skutečný trhák, snad větší než její obsah.
Ještě k Ronovi Geesinovi - byl naštvaný, že se jeho jméno ani neobjevilo na obalu desky s poděkováním. Udělal pro to album kus práce a byl by rád, kdyby to aspoň uznali.
Pink Floyd Fat Old Sun Live London 1971 Part 1(Atom Heart Mother)
Pink Floyd - If (Atom Heart Mother)
****************************************
V listopadu 1971 vyšlo abum Meddle, které konečně začalo profilovat charakter Pink Floyd.
Ukázalo se, jakým přínosem pro kapelu je David Gilmour, který byl ve skupině nejlepším hudebníkem a byl také jediným, kdo si dal tu práci a udržoval krok se současnými trendy. Hodně ovlivnil Pink Floyd po melodické stránce.
Na druhé straně alba Meddley byla ústřední Echoes(původní název byl "Return of the Son of Nothing"). Bez toho, že by si někdo připravil něco dopředu, zajistili si Floydi studio v Abbey Road na celý leden 1971 a na konci ledna měli 36 různých témat a nápěvů, které spolu někdy korespondovaly, někdy ne. Tak vznikla Echoes.
Na první straně desky je jako první instrumentální skladba "One of These Days". Jedinými slovy uprostřed skladby je recitace Nicka Masona - "One of these days I´m going to cut you into little pieces". Z toho ostatního je nejlepší strašidelná melodická "Fearless", v níž nápaditě srovnává dav liverpoolských fanoušků řvoucích svou hymnu "You´Il Never Walk Alone", zatímco verš "Fearlessly the idiot faced the crowd" naráží na Barrettův osud. Ke konci natáčení napadlo Waterse, aby složil další píseň "The Dark Side of the Moon", která ještě víc připomínala Syda. Rozhodl se však, že ji ponechá v záloze pro nový projekt, který se mu matně začínal rýsovat v hlavě.
Album Meddle zahrnuje i písně, bez kterých se lze obejít - "San Tropez" a dlouholetého uchazeče o vůbec nejhorší píseň Floydů - blues s názvem "Seamus" ve které je hlavním účinkujícím pes stejného jména(jeho majitel byl Steve Marriott).
Vzhled alba byl nenápadný. Mnozí fanoušci dodnes nevědí, že fotografie Boba Dowlinga uvedená na obalu, která vypadá jako náhodný snímek psychedelické barevné skvrny, představuje vlastně ucho, zachycující zvukové vlny, které tady znázorňuje zčeřená voda.
Kritika album přijala rozporuplně - od prohlášení, že jde o bombu a výjimečně dobré album až po odsouzení, že jde o "mnoho povyku pro nic"
Já musím říct, že tohle album se mi líbí víc, než předchozí "Atom Heart". A taky ještě k tomu článku dodávám, že pokud si to někdo bude poctivě číst, tak ho obdivuju. A bude toho ještě hodně, to vám můžu slíbit:-)
Pink Floyd - Echoes part 1 (Meddle)
Pink Floyd - Fearless (Meddle)
******
Pokračování příště...
Komentáře
Okomentovat