Colours of Ostrava 2010 - den čtvrtý

Den čtvrtý, neděle 18. července 2010

Kupodivu jsme se s Jirkou shodli, že letos nejsme vůbec unavení. Je už čtvrtý den, moc jsme toho nenaspali, hlavně teda já určitě ne, a únava nikde. 

Tento den máme v plánu takový volnější program. Chceme jít na sto procent do kostela, protože tam bude zpívat Iarla O'Lionáird z Afro Celt Sound System. Zpívá starobylé irské balady v duchu hudební tradice sean nós - to je zapomenutý způsob osamoceného zpěvu bez jakéhokoliv doprovodu, určeného pouze pro okruh vyvolených. Písně pochází z pohanských dob a jsou velmi osobní, hluboce svázané s tradicí lidové poezie a často i historicky a místopisně spojené s určitými oblastmi. Charismatický Iarla pochází z Irska z malé vesničky Cúil Aodha a odmala vyhrával v Irsku snad všechny hudební soutěže. Tak tenhle člověk mě zasáhl. 

A opět čekání před kostelem, i dnes prší, sice drobně, ale vytrvale. Teprve dnes nám došlo, jak včera lilo, když jsme byli na Afro Celtech, vůbec jsme to nevnímali. Jo a když jsme u toho - Afro Celt Sound System prohlásili, že ostravský koncert byl jejich nejlepší za posledních patnáct let. 

Opět se potkáváme se starými známými. Kromě naší Pražačky je tu i Pavla, Lucčina kamarádka, tak si sdělujeme dojmy. 

Konečně nás vpustili. Připadám si jako v ráji. Nemůžu popsat, jak moc krásné to bylo, protože to neumím. Úplně jsem se tomu oddala a je to úžasně očistné. Tento koncert považuji za další vrchol festivalu, pro mě určitě. 

Iarla O'Lionaird - kostelní scéna - naše video

já se do něj úplně zamilovala

Jdeme na hrad, kde má večer vystoupit Regina Spektor, na kterou se moc těšíme. Mezitím už toho moc nestihneme. Viděli jsme kousek koncertu MIG 21, a pak už se snažíme dostat někde dopředu, protože po Regině vystoupí Iggy Pop, na kterého už spousta lidí čeká. Bylo to skoro stejné jako loni, před koncertem Nohavici - lidi se nehnou z místa a tlačí se co nejvíc k zábranám. Stojíme s Jirkou asi ve třetí řadě, před námi jsou samí dvoumetroví synci, což mě naštvalo... Říkala jsem si, že jestli čekají na Iggyho, mohli by nás pustit před sebe, protože my po koncertě Reginy odejdeme z kotle. Jsem z toho trochu otrávená, přece jen pořád prší a silně se ochladilo.

Regina přichází na čas. Je celá v černém a moc toho nenamluví. Vlastně neřekne skoro nic a hned usedá ke klavíru. Koncert je vlastně takový smuteční, protože Regině před nedávnem umřel čelista. V tomto duchu se vlastně celý koncert nese.

Došlo i k takové trochu kuriózní situaci - uprostřed jedné písně přestane hrát a prohlásí "sir, please get out off the stage", nevím, kvůli komu to bylo. 

Líbilo se mi to, ale po pravdě, za jeden z vrcholů tento koncert nepovažuji. Regině by spíš slušel nějaký klub. Zpívá krásně čistě, písničky jsou nádherné a všechny je známe, ale atmosféra je trochu studená. 

Po koncertě odcházíme z kotle sednout si nahoru na tribunu, abychom měli dobrý výhled. Ale rozpršelo se už hodně, i přes pláštěnky jsme promoklí. A je nám hrozná kosa. Ale říkáme si, že je škoda teď odejít. 

A teď už přichází Zlata a uvede posledního interpreta - Iggyho a Stooges.

Iggy to pořádně rozjede. Líbilo se mi, když vzal na pódium dvanáct lidí z první řady a nechal je tam tančit celou písničku. Ale jinak mě to moc nebere. Tento druh hudby mi nic neříká. Odcházíme proto dřív, ale ve velmi dobré náladě, kterou jsme si s Jirkou vyrobili sami. Řehtáme se pořád, jak dva cvoci. Je nám ale zima čím dál víc a tak se už těšíme na čaj a teplo domova. 

Vidíte tu nápis Gogol Bordello? Super Taranta!

No ale to bude ten zásadní problém. Lucie totiž odjížděla do Prahy až po našem odchodu na Colours a já jí nechala v zámku klíč, kterým měla zamknout byt a nechat mi ho ve schránce. Po příchodu domů zjišťujeme, že klíč vězí v zámku zevnitř a domů se jen tak nedostaneme. Ke všemu ještě Jirka nemá kredit v mobilu a já mobil mám doma. Je skoro půl jedné v noci. Šla jsem zaklepat na souseda. Mám štěstí, jeho žena je ještě vzhůru, dívala se prý na horor. Vzbudila manžela a ten se chudák dvě hodiny trápí s našimi dveřmi. Jsou jako nedobytná pevnost. Voláme hasiče. Je půl třetí a hasiči jsou nasraní, že musí vyjet kvůli takové prkotině. Dveře povolí během minuty. Hasiči mi říkají, že mám štěstí - kdybych je volala o půl hodiny později, mám to za 1000,- Takhle je to grátis. 

Tak končí letošní Colours.... bylo to moc krásné a těšíme se na příští ročník. A hlavně děkujeme pořadatelům za skvělý výběr kapel a výbornou atmosféru festivalu. Tak zase příští rok!!!!!