Už jedu! aneb bubliny z dopravních prostředků
Odmalička ráda cestuji, zvláště na delší vzdálenosti. I dnes pro mě není cizí pocit "cestovní horečky", kterou ovšem nezažívám při běžné denní jízdě tramvají do práce. Zato když mám jet někam vlakem, beru to jako mimořádnou událost a příležitost k studiu lidských povah. Dopravní prostředky jsou místem setkávání naprosto cizích a rozdílných lidí a to zřejmě zapřičiňuje, že mnozí z nich se uzavírají do svých světů. Dílem ze strachu z komunikace, dílem z nudy - většina cestujících má své úniky, k čemuž jim slouží technické vymoženosti dnešní doby. Tam, kde dříve pomáhaly vytvořit clonu rozevřené noviny či kniha, dnes vidíme mobily - a co je zajímavé, lidé nejraději telefonují právě za jízdy.
Nedávno jsem jela příměstským spojem z pražského hlavního nádraží, cesta mi trvá tak zhruba půlhodinu. Vlak byl narvaný v dopravní špičce do posledního místečka a v něm cestující všech věkových kategorií. Školní děti s batůžky na zádech řešily složitosti her ve svých chytrých telefonech, dospělí se zase překřikovali a odhalovali svá soukromí v hlasitých a důležitých hovorech. Starý pán o hůlkách za půlhodinu stihl pět telefonátů, z nichž v prvním byl požádán známým o zapůjčení peněz, v druhém dalšího známého varoval před prvním, aby mu žádné peníze nepůjčoval, v třetím hovoru polemizoval s volajícím o tom, že nejede domů autobusem ale vlakem, čtvrtý hovor byl zajímavý v tom, že v něm popisoval svou cestu z nádraží domů a v pátém se ( poněkud neúspěšně ) pokoušel o totéž. Naproti sedící pán středních let hlasitě řešil nějakou zakázku a ve změti hovorů bylo slyšet ještě několik "telefonistů" z různých částí vagónu, což dohromady tvořilo nepřehlednou směsici zvuků - až se člověk podivil nad jejich schopností udržet v tom kraválu pozornost.
Docela mě udivuje chuť telefonovat v plném dopravním prostředku - sama tak činím velmi nerada a pokud už mi někdo volá za jízdy, většinou nekřičím do telefonu "já tě neslyším, co jsi říkal(a)???", ale směruji zájemce o hovor na pozdější dobu. Informace o tom, kdy přijedu na určené místo, se dají napsat do esemesky a není třeba hulákat do mluvítka : "Už jedu!" nebo " Jsem na té a té zastávce, budu tam za deset minut!", což je velmi častým námětem hovorů na cestách. Někdy si říkám, jak těžké to muselo být v dobách, kdy mobilní signál neexistoval. A co teprve když se vlak zpozdil!
Při zpoždění vznikají zajímavé situace - nastalé nepříjemnosti většinu lidí přimějí vytáhnout telefony, ale také se rozvíjí mezilidské vztahy postižených. Na sklonku loňského roku jsem zažila na téže trati vysazení z vlaku kvůli nehodě na kolejích a společné čekání na další spoj mezi námi nebývale pozvedlo úroveň komunikace. Pokud se totiž více lidí dostane do potíží, velice je to sblíží. Nadávání na neschopnost dopravce a historky o tom, co se na cestě stalo před týdnem či měsícem, ukrátí dobu čekání - ovšem okamžitě s nástupem do dalšího spoje tato komunikace mizí jako mávnutím kouzelného proutku. Lidé se opět uzavřou do svých ochranných bublin, které si kolem sebe úspěšně budují.
Mezi cestujícími se občas objeví někdo, kdo si prostě chce popovídat. Takoví lidé bývají považováni za exoty ( pokud nejde o malé děti, ty ještě některým lidem můžou připadat roztomilé, nebo staré babičky, které jsou považovány za neškodné ) a cestující se od nich odtahují, nereagují či hledí raději z okna ( nebo do mobilu ), aby odvrátili pozornost. Dlužno říci, že mnohdy tito povídaví lidé bývají pod vlivem alkoholu, nebo alespoň tak působí ( protože kdo střízlivý by se s vámi dal do řeči, že? ) a vždy spolehlivě vyvolají rozruch. Každopádně nepůsobí "normálně", jelikož nabourávají vžitý styl cestování, v němž každý hraje sám za sebe. Řekla bych, že právě na cestách je dobře vidět, jak moc si většina z nás udržuje ostatní " od těla" ( někdy to nejde, a to je pak malér) a s jakou nechutí opouští své soukromé bubliny. Naopak je zase udivující, co vše z bublin jsou někteří lidé ochotni pustit do světa. Mají zřejmě tak dokonale vyvinutou izolaci od vnějšího světa, že okolí už ani nevnímají. Člověk se tak může dozvědět věci...
Komentáře
Okomentovat