Pravdě do očí

Dlouho už jsem byla zticha,

drtila mě tvoje pýcha,

nepopřála jsi mně sluchu,

myslelas, že je to v suchu.

---

Nejraději bych teď řvala,

že ses na mě vykašlala,

nechala jsi mě stát v rohu,

co já, chudák, s tím už zmohu.

Práší se mi na ciferník,

ty si zatím pečeš perník,

s plným břichem do postele,

to nemůže končit skvěle.

Dokud špek ti kryje kabát,

budeš v klidu sladké dlabat,

nechceš slyšet pravdu ryzí -

sádlo samo nevymizí.

Na jaře však oděv tenčí,

popřeje též hlasům zvenčí,

i váha ti pravdu řekne,

až se toho jeden lekne.

Utéci se nikam nedá,

zimním kilům třikrát běda,

na má slova došlo zase -

přibrala jsi jako prase!