Panelstory (1979)
Film režisérky Věry Chytilové zachycující výstavbu monstrózního sidliště na pražském Jižním městě byl ve své době určitě odvážným počinem, který samozřejmě nemohl uniknout pozornosti stranických funkcionářů a týden po premiéře byl zakázán. Protože režisérka tušila, že by Filmexport a ústřední barrandovský dramaturg Ludvík Toman film neposlali na zahraniční festivaly, odvezla ho tedy sama v krabici do San Rema, kde získal jednu z hlavních cen.(zdroj csfd )
V blocích domů se stále stejnými reáliemi rozbahněných cest, výkopů a hromad hlíny nabízí film střípky ze životů jejich obyvatel - malého chlapce v červené bundě, venkovského dědy, staré osamělé paní, mladého páru - ale hlavně odráží odcizenost mezilidských vztahů, k nimž anonymita sídliště přispívá.
Možná je to k nevíře, ale takhle nějak to v době budování "králíkáren pro lidi" vypadalo. Sídliště bez infrastruktury, matky tlačící kočárky v bahně a přenášející batolata přes kaluže, fronty na telefonní budku (neboť vlastní telefon v bytě neměl nikdo), jediné středisko s dětským lékařem a nefungující vybavení domů, kde muselo vše fungovat alespoň naoko, protože na plnění plánu závisely prémie dělníků. Lidé se stěhovali do krabic s radostí, že mají " to své", což se promítalo i do vztahu k okolí - nezájem o problémy druhých i o to, co se děje za cizími zavřenými dveřmi. Panelstory s nadsázkou ukazuje tvář socialistického budování v celé jeho "kráse".
Postavy ze sídliště jsou vykresleny v mozaikovitých útržcích - malý chlapec se proplétá v panelové džungli, aby sehnal dárek pro tatínka (jehož navíc nezná), mladá dívka Soňa zažívá zmatek, když se rozhoduje opustit školu a zpečetit dítětem vztah s prodavačem Petrem (což slibuje vlastní klícku v králíkárně s automatickou pračkou) a její matka zatím prožívá krátký "románek" s hercem Jiřím Kodešem (Jiří Kodet). Řemeslníci ze stavby nejraději svůj čas tráví v hospodě a pokud jsou ochotni projevit nějaký zájem, musí jít o melouch. Nejsympatičtější postavou ve spleti lidských osudů je starý pán z venkova, který projevuje živý zájem o vše co se kolem děje, a nakonec - po zjištění, že rodina si ho k sobě chtěla nastěhovat jen ze zištných důvodů - opouští scénu a odchází zpět ke svým králíkům.
Film je natočen chaotickou kamerou (využíváno bylo i stavebních jeřábů) a ve spojení s kakofonickým hudebním doprovodem (doplněným sem tam ruchem rypadel a bušením pneumatických kladiv) vytváří záběry hodné hororu. Odpudivé prostředí plné šedi a nezájmu je vykresleno se vší parádou a bohužel i realisticky. Za sebe dávám filmu pět hvězdiček a je mi líto, že ho v televizi nereprízují. Doporučuji ke zhlédnutí zejména těm, kterým se po těchto časech stýská a nostalgicky si je idealizují.
Komentáře
Okomentovat