Aranžér - 29 Palms
Už delší dobu si pohrávám s myšlenkou udělat článek, kde by bylo abecedně vyjádřeno to, co nejlépe vystihuje Roberta Planta. Chtělo by to samozřejmě něco originálního - určitě by nebylo těžké udělat abecedu třeba z písniček. Tak jsem začala a zastavila jsem se u A. Napadaly mě samé banality, až jsem si uvědomila, že nejvýstižnější slovo je Aranžér. V souvislosti s tímto označením jsem si vybavila rozhovor, který vyšel před pěti lety v Reflexu a který měl název Návrhář hudby.
Robert Plant v jedné otázce odpovídal na to, proč se v jeho sólových albech projevují vlivy world music méně, než na albech Led Zeppelin. Řekl k tomu: Rád poznávám svět, ale pořád zůstávám Angličanem. To znamená, že je tady nějaká hudba, na níž jsem vyrostl - a tou je blues, které mám ve svých genech. Teprve na tuhle kostru, jež ze mě dělá to, kým jsem, mohu věšet další vlivy. Je to tak trochu, jako když ráno vstanu a začnu se oblékat - jednou si vezmu batikované tričko a džíny, podruhé sako. Nejprve tedy vznikne písnička, kterou pak jen obaluji vlivy z world music. Jsem takový módní návrhář hudby. Tenhle žánr poskytuje tolik podnětů, že nemám problémy s uplatněním té hrozné spousty vlivů.
Ten rozhovor byl samozřejmě delší a už jsem se tady o něm určitě zmiňovala. Ale právě na to aranžérství a návrhářství v hudbě jsem si vzpomněla už včera v souvislosti s předělávkou Down By The Seaside. Já si myslím, že do takové coververze by měl muzikant vložit kousek sebe - "momentálního sebe" , neměl by se zkrátka jen striktně držet originálu. Robert Plant s tím určitě problém nemá. Dokáže si osobitě pohrát se skladbami převzatými od jiných autorů i se svými vlastními písněmi. Právě dneska si pustíme jednu jeho přepracovanou verzi letitého hitu 29 Palms, kde se o tom budeme moci přesvědčit.
Tahle skladba taky zazněla na festivalu Colours of Ostrava v roce 2006 a já si pamatuju, že i coby člověk, který má jeho alba důkladně naposlouchané, jsem v první chvíli mírně zaváhala, o jakou že písničku se to vlastně jedná. Potvrzuje se v ní to, že dokáže tyhle staré věci zpřítomnit - dát jim svou současnou tvář. Není to úplně obvyklé, ale Robert to zkrátka takhle dělá a je zajímavé slyšet, jak se jeho vlastní muzika proměňuje. Tak se půjdeme kouknout na to, jak vypadala 29 Palms v roce 1993 na koncertě v Amsterdamu a jak o třináct let později.
1993
***
21. 7. 2006, festival Lovely Days, Rakousko. O dva dny později jsem ji slyšela na Colours.
Komentáře
Okomentovat