Festivalové bramboráky

Dnes jsem tu zase s plněním dalšího úkolu, který před pár dny zadal mléčný bar - a to připravit bramborové placky. Klasické bramboráky se u nás těší velké oblibě - je to takové jídlo, na nějž suroviny doma vždycky najdete. Teď mě ovšem napadá, že mám všechno, kromě brambor. No ale nebojte se, že bych snad nějak obešla zadání, tento článek píšu v době, kdy je plotna ještě studená.

Možná si říkáte (třeba si neříkáte nic, co já vím), proč jsem svým plackám dala název Festivalové. Víte, to je tak...

---

(Písmo je tvořeno z rajčat, limetky, jablka a cibule. Nápis na placku je špatně čitelný, ale možná přeluštíte alespoň Bobbyho McFerrina. Ano, správně, jsou to některé z kapel a umělců, co vystoupí na letošním ročníku.)

***

Právě dnes začíná festival Colours of Ostrava, na který se jako každoročně chystáme. Těšíme se vždy na obrovské množství kvalitních koncertů, ale i na celkovou atmosféru, která tento ostravský svátek provází. No a když už je člověk ve víru festivalového dění, tak se dost často stává, že dostane hlad.

Samozřejmě jsme vždy vybaveni nějakou svačinou, abychom zbytečně neutráceli penízky za jídlo, ale třeba daleko líp za nějaké to cédéčko, či originální kousek oblečení. Jenže - znáte to. Všude plno stánků s dobrotami a když se člověk vyblbne na koncertě, tak mu zaručeně vyhládne.

Před čtyřmi lety se nám na Colours stala taková nemilá věc - neměli jsme pláštěnky a zrovna ten rok jakoby si počasí řeklo, že nám to nedaruje. Bylo silně chladno a do toho neustále pršelo - byli jsme promoklí až na kost a taky řádně zmrzlí. Zatoužili jsme po něčem teplém do žaludku, něčem, co by nás alespoň trochu zahřálo. Vypravili jsme se tedy do jednoho ze stánků, kde smažili bramboráky a pár jich zakoupili.

Co na tom, že ty placky byly nasáklé tukem a vůbec ne tak krásně tenké a propečené, jako když je dělám doma. Hlavně, že byly teplé a já dodneška vidím tu památnou chvíli, kdy jsme stáli pod pódiem, čekaje na koncert Goldfrapp a cpali se těmi tlustými, horkými plackami, jako by to byla nebeská mana.

Svůj účel to splnilo, na chvilku jsme se zahřáli. Při koncertě jsme pak zapomněli na zimu úplně, byla to nádhera. Tehdy zrovna vyšlo album Seveth Tree a to je opravdu poetické a krásné. Ovšem z poezie nás vyburcoval silný lijavec, spustivší se na samém konci koncertu - ba co dím lijavec, průtrž to byla. Po kotníky ve vodě jsme utíkali a utíkali, ani jsme se nestihli s kapelou pořádně rozloučit. Doma jsme pak zkřehlá těla zahřívali čajem a teplou sprchou a spát šli někdy k ránu...

Tak a teď už víte, proč jsem naše klasické bramboráky pojmenovala festivalové. Dnes je opět pošmourné počasí a vypadá to, že pláštěnky i něco pro zahřátí budeme potřebovat jako sůl. Pláštěnky jsou připraveny... a placky také. Dobrou chuť a hezké letní zážitky na koncertech a festivalech vám přeji!

***

Recept na festivalový bramborák:

Syrové, jemně nastrouhané brambory zalijeme trochou teplého mléka, aby nám nezhnědly. Přidáme jedno vejce a tolik hladké mouky, aby vzniklo řidší těstíčko - prostě té správné konzistence. Osolíme, okmínujeme a opepříme podle chuti a přidáme několik pečlivě rozetřených stroužků česneku - opět podle chuti a hlavně množství těsta. Nakonec do těsta dáme hrstičku mezi dlaněmi promnuté majoránky, aby se její vůně více rozvinula.

Na pánev s rozpáleným olejem lijeme sběračkou přiměřené množství těsta, rozetřeme je a po opečení z obou stran placky necháme na papírovém ubrousku odsát přebytečný tuk. No a pak už baštíme - k zapití se doporučuje sklenka mléka.

Tak doufám, že si tento recept přečte některý ze stánkařů, co bude letos placky připravovat!

Tento článek je součástí prázdninové soutěže Za barem II - 8. zadání