Svatba slečny Jablíčkové s panem Banánem

Každého rána cestou do práce potkával pan Banán hezkou, červenolící slečnu. "Ach, ta má ale krásnou stopku! A což teprve ta její čistá, zrůžovělá pleť! Kdybych tak mohl to kulaťoučké, hezké děvče oslovit!" vzdychal Banán. Ale potíž byla, že slečna vždy vystoupila na úplně jiné zastávce a zmizela mezi ostatními červenými, zelenými, žlutými a strakatými děvčaty. Banán byl nešťasten.

Kolega Citrón si v práci všiml jeho smutku: "Copak že jsi dnes tak zelený, kamaráde? Není ti špatně?" Banán si jen povzdechl: " Ach ne, špatně mi není. Ale bolí mě srdce." "Srdce?" kysele se usmál Citrón. "Snad ses nám, kamaráde, nezamiloval? A kterápak je ta tvoje vyvolená? Není to snad Chiquita od nás ze skladu? Je to docela hezká holka, člověče, tuhle jsem se na ni usmál a ona ti studem úplně zežloutla! No, postavu má taky pěknou, je z dobré rodiny..." začal Citrón prozaicky vypočítávat klady krásné Chiquity.

"Kdepak Chiquita! Je sice pěkná, pravda, ale strašně namyšlená. Nosánek má nahoru a nosí jehlové podpatky, aby byla vyšší, než kterákoli jiná Banánka. Když s ní chodil Pomeranč, říkal, že ho jednou kousla do slupky jen proto, že jí nechtěl zaplatit tetování! To bych si pěkně naběhl, kolego!" pravil posmutněle Banán. "Má vyvolená je úplně jiná," zasnil se, " krásná, červeňoučká a voňavá, hebká a kulatá. A vypadá skromně a slušně!" podotkl ještě důrazně Banán a z jeho pohledu Citrón vyčetl, že je to s ním vážné. Rozhodl se tedy, že něco podniknou spolu.

" A víš aspoň, jak se jmenuje ta tvoje kráska?" ptal se zvědavě. " Myslím, že na ni volají slečno Jablíčková. Ale když já nevím, kde bydlí a ..." Banán nedopověděl. "Ty troubo, na to se musí vědecky. Taková holka potřebuje vidět, že o ni máš fakticky zájem," vykládal horlivě Citrón. "Zkus jí třeba napsat básničku a při cestě do práce jí ji nenápadně podstrčit. Přitom se musíš světácky usmívat. Nejlepší by bylo, kdyby sis sehnal slamák. Byl by z tebe štramák," vtipkoval Citrón.

Jak se ti dva domluvili, tak se taky stalo. Příštího rána jeli Citrón s Banánem svým obvyklým spojem do práce. Banán měl na hlavě apartní klobouček a sluneční brýle, ve kterých vypadal jako Ital. V ruce svíral složený dopisní papír, na nějž večer předtím s Citrónem smolili verše pro Jablíčkovou.

" Vy jste dáma srdce mého,

neříkám snad nic tak zlého.

Úsměv váš mi učaroval,

asi jsem se zamiloval."

Podepsán: Banán.

Abyste věděli, trvalo mu to dost dlouho, než byl s textem spokojen. Teď tedy přišla jeho pravá chvíle. Tramvaj zrovna vjela do zatáčky a slečna s krásnou stopkou a hebkou pletí najednou zakolísala a upadla na vedle stojící Piškoty. Ty jen zlostně zašustily: "Nemůžete dávat pozor, osobo? Vždyť nás znehodnotíte a budeme neprodejné!" "Pardon," omlouvala se šeptem Jablíčková, "já nechtěla." Ale to už k ní přiskočil Banán a pomáhal jí zpět na stopku. "Dovolíte, slečno, rád bych se vám představil," ševelil Banán. "Jsem vedoucí oddělení exotického ovoce." "Ó," zapýřila se Jablíčková. Na víc se nezmohla, tak byla překvapena. Banán využil její nejistoty a vložil jí do ruky složený papírek. "Byl bych velmi rád, kdybychom se mohli poznat blíž," culil se neodolatelně a posunul si brýle na čelo, aby na Jablíčkovou lépe viděl. A to už spatřil, že se mile usmívá. 'Mám vyhráno!' radoval se v duchu.

A taky že ano. Od toho dne už Banán s Jablíčkovou jezdili do práce spolu a po práci Banán na svou slečnu čekal, a pak se šli projít do jabloňového sadu. Když už jejich vztah trval pár týdnů, rozhodli se, že nebudou dále na nic čekat a vezmou se.

Na svatbu pozvali samozřejmě kolegu Citróna, který vše spískal. A nějak se stalo, že přišly i Piškoty. Dozvěděly se totiž o chystané veselce od dvojčat Pudingů, známých to drben. Ty tu radostnou událost roztroubily po celém oddělení, takže se přichomejtl taky Cukr Písek, škrhola, co se rád zadarmo nají. S Cukrem přišla i jeho kamarádka Máslo - ve stříbrných šatech se celá leskla a její napudrovaná pleť se roztékala pod silným nalíčením.

Co vám mám povídat, byla to slavná svatba. Jedlo se, pila se pramenitá voda a tancovalo se až do rána. Všichni potom vyčerpáním usnuli na stole. A to byla moje chvíle - udělala jsem jim na jejich přání svatební cestu.

Od teď už Banán s Jablíčkovou budou navždy spolu. Piškoty s Máslem jim posloužily jako podložka a dvojčata Pudingy s Cukrem zahustily a osladily jejich lásku do příjemné chuti a tvaru. Citrón pak okořenil jejich vztah trochou nakyslého humoru.

Byli krásní a moc jim to slušelo. Zvlášť, když se pak pospolu chladili v ledničce. Ozdobila jsem jejich hlavy ještě věnečkem z Kysané Smetany, a pak už mi nezbývalo nic jiného, než jim popřát do společného života, aby chutnali co nejlépe.

---

***

Recept na Jablečný dort s banánem:

500 g oloupaných a na tenké plátky nakrájených jablíček

jeden na kolečka nakrájený banán

700 ml vody

150 g cukru písek

2 pudingové prášky s banánovou příchutí

citronová šťáva

balíček dětských piškotů

70 g másla

Postup:

Piškoty rozdrtíme válečkem a vzniklou drť promícháme s máslem. Hmotu upěchujeme na dno dortové formy. Jablíčka podusíme 1 minutu v polovině dávky vody (350 ml) s cukrem, pak přidáme banán a podusíme další minutu. Nakonec vmícháme dva pudingové prášky, rozmíchané ve zbytku vody a za stálého míchání vaříme asi dvě minuty, až hmota zprůhlední a zhoustne. Dochutíme podle nálady citronovou šťávou a nalijeme na připravené piškoty. Necháme důkladně zchladnout a ztuhnout a podáváme - buď jen tak, nebo libovolně ozdobené.

Tento levný a rychlý dort jsem dělávala, když byly moje děti ještě malé. Teď jsem tedy recept oprášila, k Jirkově velké spokojenosti. Je moc dobrý, lehký a osvěžující.

***

***

Článek je součástí soutěže Za barem II, zadání číslo 39.