KFC či Nerudova Kuchyně na trhu?
Proč byly vlastně vynalezeny fastfoody? A jaká je jejich historie? Pro mnohé lidi je představa restaurací s rychlým občerstvením, nebo hladových okének spojena s moderní dobou, ale asi málokomu dojde, že tento způsob stravování má svou hlubokou historii. Pouliční prodej potravin, určených k přímé konzumaci, existoval už v nejstarších kulturách ve Středomoří a na Blízkém i Dálném východě, tedy v místech s vysokou koncentrací obyvatelstva. Moderní typ rychlého občerstvení, jak jej známe dnes, vznikl v Kalifornii před druhou světovou válkou na popud bratří McDonaldových - už je nebavilo mýt pořád dokola použité nádobí. Tak vynalezli způsob, kdy se zákazníci obsluhují sami a k přípravě jídel není potřeba kvalifikovaných sil. Plastové vidličky, nože, kelímky na nápoje a tácky se staly běžnou součástí těchto zařízení.
Když se nad tím zamyslíme z tohoto pohledu, už jen to množství použitých plastů je odstrašující. Vezměte si, kolik lidí na světě se stravuje tímto způsobem - ať už denně, či příležitostně. Jsou to tuny plastových odpadů, které se musí likvidovat, což je obrovská zátěž pro životní prostředí.
Dalším mínusem rychlého občerstvení jsou použité suroviny. Maso, ze kterého se vyrábí, pochází ze zcela nevyhovujících chovů. Kuřata, určená pro lahůdky v KFC, jsou umístěna v těsných klecích nad sebou, kde se živí výkaly svých sousedů. To, jak se s nimi zachází, není vůbec hezký pohled, to mi věřte. My si pak pochutnáváme na smažených pikantních křidýlkách, stehýnkách a řízečcích a vůbec nám to nevadí. Lidé radši zavírají před těmito problémy oči, mávají nad tím rukou a to vše ve jménu vlastní pohodlnosti.Pohodlnost - to je nejdůležitější heslo rychlého občerstvení. Mělo by být vždy připraveno k ruce hladovým strávníkům, mělo by být připraveno s co nejnižšími náklady a s vysokou cenovou dostupností pro nejširší vrstvy obyvatel. Jeho obliba v Americe vedla k rozšíření těžkého stupně obezity - a to zejména u lidí z nižších společenských vrstev. Je to proto, že tito lidé tolik nepřemýšlí o tom, co jí. Hlavně že je toho hodně a jim to chutná. A navíc nemusí udělat ani krok - stačí si nechat domů přinést kompletní menu, nebo přistavit auto k jednomu z tisíců hladových oken.
Chuť jídel z fastfoodu nemohu jako jejich odpůrce ocenit. Byla jsem za celý život všehovšudy asi dvakrát v McDonaldu a třikrát v KFC. Naposledy mě tam vytáhl syn při vánočních nákupech v jednom obchodním centru. Měl hlad, protože jsme byli domluveni, že za mnou přijede rovnou ze školy.
Přemlouval mě, ať si taky něco dám. Dala jsem si tedy hranolky a nějaké kuřecí obalené kousky. A vzápětí jsem litovala. Hranolek bylo asi deset a kuřecí maso mělo odporně blátivou konzistenci i chuť, takže jsem to opravdu nesnědla a celou dobu jsem si nadávala, že jsem si radši měla koupit suchý rohlík. Kolem mě seděla spousta lidí a všichni rochnili nad svými kyblíky a tácky, což jsem opravdu nedovedla pochopit. Syn mě poučil, že jsem si zřejmě špatně vybrala. Ale mně se opravdu nechtělo dávat sto korun za nějakou bagetu s kuřecím řízkem. Považuji to za vyhozené peníze, které bych mohla využít na nákup surovin na uvaření dobrého oběda pro nás oba.
Co se týče zdravé varianty rychlé stravy - je to těžká otázka. Napadá mě, že nejspíš ti, co chtějí jíst alespoň trochu zdravě, budou muset navštěvovat prodejny se zdravou výživou a následně si doma něco připravit sami. To ovšem není rychlé. Napadlo mě ještě něco - inspirovala jsem se fejetonem Jana Nerudy. Jmenuje se Kuchyně na trhu a popisuje "rychlé občerstvení" na jednom pražském trhu Léta Páně 1875.
Jen si to představte - je časné ráno a kuchařky za hlasitého štěbetání rozkládají své nůše do podloubí domů a přikládají pod kotlíky a pekáče. Mezi nimi je i paní Fogetka - žena šedivých vlasů i vzezření, vyhlášená tím, že má vždy největší a nejlepší výběr jídel. Posuďte sami - je zde vepřová pečeně s dobře vypečenou kůrčičkou a žlutými brambory, čtvrtky hus, čekající jen na roztrhání, vepřová kůže, dušená s kmínem a solí - prodává se po kusu na chleba. Dále tu máme hrách a kroupy, prodávané po dvou krejcarech přímo do ruky. A ještě okurkový salát, chutně upravený na talířku.
Příchozí strávník si vybere z nabídky, případně se inspiruje ještě u Fogetčiných sousedek a už odchází opodál zhltnout svůj pokrm. Jsou zde lidé chudí, kteří dávají přednost bramborům, hrachu a kroupám i chlebu. Ale i mlsouni, kteří dostali zálusk na čerstvou pečínku. Jako jeden ošumělý muž, který naříká s husím stehýnkem u úst nad svým smutným osudem vdovce - ovšem jeho žena je živa a zdráva a filuta má jen mlsnou hubu.
Když paní Fogetka rozprodá své pokrmy - nemá o zákazníky nouzi, jako první vyprázdní pekáče i kastroly - rozprostře nádobí po dláždění. Čeká na déšť - vždy využije jeho pomoci při své těžké práci. Když se spustí liják, umyje nádobí do čista, když nepřijde, čeká klidně i týden. Sama se s touto prací jen nerada zanáší...
Tak tohle by mohla být varianta rychlého občerstvení - taková kuchyně. Samozřejmě pokrmy výše jmenované nemají se zdravou výživou mnoho společného, ale když se nad tím zamyslíte, tak - husy byly doma vykrmeny, prase též, brambory pěstované bez pesticidů. Součástí jídelníčku byly i luštěniny a zelenina. A samozřejmě domácí chléb - lišící se chutí od dnešního zcela radikálně. Ovšem problémem by byla spíš hygiena paní Fogetky - přece jen, nádobí, myté deštěm a to ještě při panujícím suchém počasí jen velmi zřídka, to není zrovna dobré doporučení. Ale určitě by se to dalo vymyslet i jinak - líbila by se mi taková tradiční kuchyně. Jenže při dnešním způsobu života by to nebylo proveditelné.
Zůstanu tedy u svého původního doporučení - pokud si chcete dát něco zdravého a rychlého, připravte si to sami. Je to levnější, máte jistotu, že použité suroviny jsou čerstvé a času vám taková příprava jednoduché svačinky taky moc nezabere. Chce to jen vynaložit malinko úsilí.
***
Článek je součástí soutěže Za barem II, zadání 31.
Komentáře
Okomentovat