Hudební léto - nebe

Uplynulé dva týdny jste mohli hlasovat k tématu "cesta" a ze sedmi skladeb vybírat tu, která se vám líbí nejvíc. Do ankety jste poslali čtrnáct hlasů a z toho pět patří Led Zeppelin a jejich skladbě Achilles Last Stand. Hodně letitá záležitost, ale perfektní. A dnes vám jen popřeji hezký poslech "nebeského" dílu!







Pak to, myslím, přezpíval Matuška. Ale na klip ze šedesátých let to docela jde, na?
TlusŤjoch - tlustjoch.blog.cz


V pácu jsem měla sice jinou písničku, starý song Nebeští jezdci či Ďáblovo stádo, což je fakt perfektní písnička, ale kápla jsem na jeden metalový song Nebe pod Berlínem. A protože jsem kdysi viděla film Nebe nad Berlínem, song jsem si pustila a je docela schopný.
Takže místo Nebeských jezdců posílám Nebe pod Berlínem.
Enjoy!


Rychlovka nalezená v mém PC. A sakra oblíbená. Od Pixies zvládám jen pár kousků, ale na ty, co patří mezi ty oblíbené, nedám dopustit.


Nejsem si jistá, jestli jsem tuhle písničku už neposílala. Díky ní jsem vlastně Tomáše začala poslouchat. Hraje ji dodnes a většinou při ní šplhá po konstrukci pódia a taky chodí mezi lidi a během svého zpívání se s nimi fotí. Proto mě začala bavit ještě víc.


K tématu posílám písničku od skupiny Buty o tom, jaké to v nebi vlastně je.
Kvnhvta - bez blogu


Touhle písničkou téměř vždy končí jedinečné setkání kapel od nás z Prostějovska Memory of rock. Je to vzpomínková akce. Rockové skupiny vzniklé v 70-80tých letech hrají na počest svých kamarádů - muzikantů, kteří už prošli nebeskou bránou. Celý několika hodinový koncert končí společným vystoupením všech účinkujících. Zpívá se tato písnička. Je to neskutečně silný zážitek...
Chudobka1970 - chudobka1970.blog.cz


K tématu nebe se nabízí zařazení slavné skladby Led Zeppelin Stairway to Heaven, tu už jsem ale přidávala loni v rubrice Ve znamení. Oči se k nebi obrací v trochu jiném kontextu i v této sólové skladbě Roberta Planta, kterou věnoval vzpomínce na zesnulého syna Karaca Pendragona. Vyšla na albu Fate of Nations v roce 1993 a je dojemnou zpovědí člověka, který ztratil kus sebe a se srdcem na dlani prosí o odpuštění.
Robka


Celý díl přehrajete zde



Téma na příště: Čas

Čas je neuchopitelná veličina - může se zdát, že se nám ho nedostává, nebo je ho naopak příliš. Čas je také zmiňován v množství hudebních skladeb, tak pokud se vám chce ( a máte zrovna čas), přispějte k tématu do 2. srpna 2017 do 16:00.


Pravidla rubriky:

  • Rubrika je otevřena všem.
  • V každém kole se můžete zúčastnit pouze s jedním příspěvkem.
  • Příspěvky došlé po termínu nemusí být zveřejněny.
  • Příspěvky, které nebudou respektovat pravidla a zadání, nebudou zveřejněny.
  • Jakékoliv připomínky, nápady, rady i výtky pište na emailovou adresu

Forum.musicum@seznam.cz

Komentáře

Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

Hudební abeceda - F jako Francie

Obrázek
Dnešní hudební pohlednice přišla z Francie - tedy až na jednu výjimku, která potvrzuje pravidlo - a snad se bude líbit, i když na ní není podepsán nikdo ze známých a profláklých (Zaz, Edith Piaf). Než se pustíme do poslechu, přichází na řadu ještě odhalení vítěze ankety z minulého týdne. Byl věnován elektronické hudbě a i přes těsné výsledky si zlato odnáší Alan Walker ( Sing Me To Sleep ) a Jean Michel Jarre ( Oxygène ) . Obě písně mají po třech hlasech, celkový počet hlasujících bylo dvacet. Desireless - Voyage, Voyage Dneska to bylo jednoduché, chvíli jsem zvažoval 'Bongo Bong' od Manu Chao, než mě napadla hitovka zpěvačky Desireless jménem 'Voyage, Voyage'. V šesté třídě na škole v přírodě si jí kamarád pouštěl z kazeťáku asi 30x denně a dokonce se kvůli ní začal učit francouzsky (stihl několik lekcí z učebnice pro samouky, než jsem mu prozradil, že většina slov se ve fr. jinak vyslovuje než píše). Text písničky je taková reklama na cestovní kancelář, enjoy. Kvnh...
Další informace

Až naprší a uschne, pitomci

Aby bylo hned na začátku jasno, titulek nemá vyjadřovat mé city ke čtenářstvu - pouze cituje hlášku z naší nejoblíbenější pohádky. Vyřkla ji Popelka ve chvíli, kdy princ se svými přáteli vymýšleli, jak tu prostořekou "cácorku" potrestat (vyválet v trní, naplácat na zadek). Samozřejmě na žádné tresty nedošlo, Popelka totiž hochy převezla a její "až naprší a uschne" tak dostálo svému významu. I když by podle všech psychologických prognóz měla být zakomplexovanou chudinkou - přece jen si vezměte, jak ji macecha s nevlastní sestrou šikanovaly, to by dnes kdejakou jinou slečnu spolehlivě přivedlo k požívání antidepresiv - přesto si dokázala udržet sebevědomí a místy až jakousi frackovitou vzdorovitost. Když se nad tím člověk zamyslí, byla Popelka vlastně předchůdkyní dnešních feministek. No řekněte sami, je normální, aby se dívka v té době převlékala za chlapa, jezdila na koni, střílela z kuše a k tomu si ještě dovolila nazvat pitomcem jeho královskou Výsost? A navíc mu ...
Další informace

Arthur Lee: Vindicator

Obrázek
Taky jste se mnohokrát pozastavovali nad tím, že některá (stará) alba jsou dodnes známá a hraná a některá, podle vašeho názoru stejně dobrá (či snad lepší), leží v archivech a skoro nikdo si na ně nevzpomene? Taky si říkáte, proč to tak je? Proč třeba na otázku: Jmenujte slavnou kalifornskou kapelu šedesátých let (bez otazníku) většina lidí (u nás) odpoví The Doors? Není to třeba jen genialitou hudby a textů, která je nezpochybnitelná, ale též bouřlivým životem jejich frontmana Jima Morrisona? Ale bouřlivý život, plný drog, alkoholu a úletů, měli i jiní muzikanti a přesto jim to nepomohlo ke slávě. Není to vytvořením mýtu, kultu, a taky tím, že geniální Morrison byl rovněž Adonisem a sexsymbolem své doby? Tady už bych váhala s odpovědí. Možná, že lidi si spíš zapamatují kapelu, která měla v čele někoho výrazného a nejlépe někoho, kdo přispěl k její legendě. Pokud byl krásný, rozporuplný, inteligentní a zemřel za záhadných okolností, je tu velký předpoklad, že se o této kapele bude mluv...
Další informace