Růžová a modrá
Růžová je pro holčičky a modrá pro chlapečky - to je pravidlo zažité generacemi. Mít kluka nastrojeného v růžové asi neplánuje žádná matka, jedině snad v případě, že jde o zděděné oblečení pro úplně malé škvrně, které z toho ještě nemá rozum. Kluk v růžové soupravičce bude ale určitě vypadat jako holčička jen díky barvě, stejně tak modře oblečenou dívenku budou kolemjdoucí obdivovat jako pěkného klučinu. Dnes sice díky technice většina matek dopředu ví, co se jí narodí, ale i tak na to nelze stoprocentně spoléhat.
Je taky vidět, jak se díky tomu změnila nabídka oblečení pro mimina - zatímco dříve většina věcí byla ve stylu unisex, dnes je nabídka pestrobarevná, aby si každý vybral. Navíc dostupnost všech věcí je neuvěřitelná a odpovídají tomu ovšem také ceny. Pamatuji si ještě, jak mě v roce 1988 máti vyslala měsíc před porodem do místního hračkářství, kam zrovna přivezli kočárky - tehdy jsem byla na pár dnů u ní na návštěvě a zrovna jsem měla čerstvě vyprané těhotenské šaty. Protože kočár by nepočkal, půjčila mi máma svůj župan ( do ničeho jsem se už nevlezla:-)), přes něj jsem natáhla kabát a šla do obchodu. I když jsem byla podle předpovědí " moudrých" tetek přesvědčená, že moje mimino bude s největší pravděpodobností kluk, červený kočárek se mi líbil. Nakonec jsem se barvou trefila, protože se narodila holka.
Druhého syna jsem už v něm nevozila (byl prodán pro chlapečka), ovšem zase měl nevýhodu, že dědil oblečení po své sestře. Malému bylo fuk, že nosí růžové kraťasy a klobouček s kytičkama, ale později už proti "holčičím" barvám protestoval. Pokud máte ve svém okolí předškolní klučiny, asi znáte to kňourání - to je pro holky, já to nechci! Je zajímavé, že holky s klučičími věcmi takový problém nemají a modrá jim obvykle nezpůsobuje hysterické záchvaty. Možná je to dáno tím, že dívky nosí oblečení ve všech barvách, ale třeba takový muž v růžovém tričku budí i dneska nežádoucí pozornost.
Když jsem se dozvěděla novinku, že se můj rodinný status změní z matky na babičku, začala jsem se pídit po nabídce dětského oblečení. K vlastnímu zděšení jsem také začala prolézat servery, kde holčiny probírají svoji "ovulku" a to, že "manžu" nemůžou ukecat na druhého "mimíska" - no a také to, co všechno je potřeba do výbavičky pro novorozence. Když vidím všechna ta nosítka, houpací lehátka, hrací deky, elektronické chůvičky a ohřívače lahví, tak se divím, že jsem si bez těchto nezbytností kdysi vůbec troufla mít děti. V oblečení převažují barevné věci s rozdělením na holčičí a klučičí už od nejmenších velikostí a dokonce jsem viděla v novorozeneckých velikostech i černou. Nehledě na to, že barvení je vždycky méně šetrnější, by mi mimino v černém připadalo dost morbidní. Zatím není jisté, jestli se u nás budou nakupovat modré či růžové kousky, takže sázím na tradiční miminkovskou bílou. Je to barva čistoty a nevinnosti, což přesně symbolizuje čerstvě narozené dítě, a určitě se s ní nedá nic zkazit.
Po vzoru své maminky jsem léta poctivě schovávala oblečení po dětech a když jsem ho nedávno vytáhla z tajných skrýší, byl toho pořádný balík. Převažuje v něm bílá, ale když se podíváte pořádně, uvidíte i sytě růžovou - trička, která jsem kupovala dceři. Syn je nikdy neměl na sobě - ale to jen díky tomu, že v době, kdy je mohl nosit, už je měl malá. Pokud by mu byla, určitě bych se vykašlala na nějaké barevné dělení podle pohlaví a klidně bych mu je oblékla. No - uvidíme, jestli by to u případného vnuka udělala i dcera.
Komentáře
Okomentovat