Ben Harper & The Innocent Criminals ve Foru Karlín
Na svátek svatého Václava, tedy přesně 28. září, vystoupil poprvé v České republice fenomenální americký kytarista, zpěvák a skladatel Ben Harper. Lístek na jeho koncert jsem si opatřila v předstihu a velmi jsem se těšila, neboť jsem milovníkem mísení stylů jako je blues s funky, reggae i folku a rocku. Přesně to vše s velkým nasazením předvedl tento pán s jeho po letech znovu obnovenou kapelou The Innocent Criminals a připravil pro nepočetné ale o to nadšenější publikum pořádnou nálož skvělé muziky.
Ben Harper, Leon Mobley a Juan Nelson
***
Ke karlínské hale jsem dorazila ( jak mám ve zvyku) s velkým předstihem, v očekávání návalu fanoušků a zvýšení šance zajistit si časným příchodem dobré místo. Otevření bran haly bylo načasováno na sedm hodin a ještě hodinu před tím jsem osaměle postávala vedle narůstajícího houfu sekuriťáků, kterých jsem postupně napočítala ke dvaceti. Podle sdělení jednoho z nich mělo být prodáno asi tisíc lístků, takže žádná tlačenice se nekonala, a po otevření jsem pohodlně prošla jako druhá (!) do haly ( to jen díky tomu, že jsem se postavila dál od koridoru). Během čekání uvnitř mi došlo, že tento pražský koncert nebude ani tak pro Pražáky (či Čechy obecně) - odhadem tak tři čtvrtiny publika byly jiné národnosti, což jen dosvědčuje Harperovu velkou popularitu za našimi hranicemi. U nás je tento muzikant méně známý, nebo možná jsou lidé méně ochotní utrácet peníze za vstupenky.
V osm hodin večer zahájila předkapela The Jack Moves, kterou jsem předtím viděla před halou - fotili se s nějakým anglicky mluvícím fanouškem. Neznám jejich tvorbu, ale musím říct, že to vůbec nebylo špatné - na hudbě je znát, že vychází ze soulových, funkových a popových vzorů minulých let. Chytlavé melodie i jemný vokál, jímž disponuje zpěvák a kytarista Zee Desmodes, publikum během vyhrazené půlhodiny dobře naladily na hlavní koncert a bylo vidět, že v něm mají i své příznivce. Američani The Jack Moves vydali stejnojmenné debutové album loni a kritiky na ně pějí chválu - tak uvidíme, třeba se dočkáme jednou i jejich samostatného vystoupení na některém z tuzemských festivalů.
The Jack Moves
***
Přesně o hodinu později už na pódium naběhla kapela The Innocent Criminals a jako poslední přišel samozřejmě ten nejdůležitější - bouřlivý potlesk a jásot přivítal Bena Harpera. Koncert zahájil skladbou Oppression z alba Fight for Your Mind (1995), načež následovala má oblíbená Diamonds on the Inside, singl ze stejnojmenné desky z roku 2003. V rozsáhlém setlistu se střídaly skladby z období, kdy nespolupracoval s přítomnými hudebníky s novinkami z poslední společné desky Call It What It Is (duben 2016), z níž zaznělo sedm písní. Harper střídal v rukou kytary a jeho virtuózní hru doprovázeli stejně skvěle všichni muzikanti z kapely - vynikal zejména prostorově výrazný basák Juan Nelson, jenž se po strhujícím "souboji" v Fight for Your Mind postavil i k mikrofonu a perkusista Leon Mobley, jehož nadšený výraz při hře na tabla jen podtrhoval celý dojem z koncertu - vynikající nasazení, promakaná sóla, výborný zvuk. Bylo by nefér zapomenout zmínit kytaristu Jasona Mozerskeho, jenž s Harperem spolupracoval na albu Get Up (s Charlie Musselwhitem, vyšlo v roce 2013), klávesáka Jasona Yatese i druhého bubeníka Olivera Charlese.
Ať už šlo o houpavý reggae rytmus ve Finding Our Way, rockovou Faded s riffem z The Ocean od Led Zeppelin (abych přiznala, na koncertě jsem měla totální okno a nemohla si zaboha vzpomenout na název této skladby, i když ji velmi důvěrně znám:-)) či bluesově zatěžkanou Call It What It Is, vždy šlo o intenzivní zážitek.
***
***
***
Soustředění kytaristy Jasona Mozerskeho
***
***
Gradující koncert vrcholil několika přídavky - v jednom z nich se protagonista pustil do zpěvu bez doprovodu i veškeré techniky spoléhajíce tak na svůj hlas a ukázněné publikum, jež jako na povel ztichlo. Stál na bedně vedle mě a podával si ruku s několika fanoušky. Bylo vidět, že ho velmi těšily reakce publika, které ač nepočetné, přesto dokázalo vytvořit nezapomenutelnou atmosféru. Dostalo se mu za to opravdu pořádné porce - dvě a půl hodiny hudební euforie. Díky, jsem šťastná, že jsem byla u toho.
Komentáře
Okomentovat