Krok a pokrok
Bez kroků by nebyl pokrok. I pro malé dítě, které se učí chodit, je každý samostatný krůček postupem vpřed. Asi žádné dítě totiž nedělá první krok pozadu. Je to dost krkolomné a takový pohyb už vyžaduje velkou dávku koordinace. Až později, v dětských hrách, se objevují kroky račí, které ovšem dítko provádí nerado, neboť ho nevedou k vítězství. A také rodiče mají radši, když se jejich děti pohybují správným směrem. Však se také ve všech stádiích dětství doslova zkoumá každý pokrok a zvlášť maminky se rády chlubí, jak šikovného mají potomka a co všechno se už naučil. To asi zůstalo léty nezměněno, změnily se jen kulisy.
Mám děti už velké, je to doslova pár desetiletí, co jsem se rozplývala nad krůčky svého mladšího. Je pravdou, že ten zrovna pokrokový nebyl, chůzi se dlouho vyhýbal a dával přednost ležérnímu pohybu plazmo (neplést s plazmovou obrazovkou!). Jeho píďalkovitý postup byl však velmi úspěšný a v podstatě si jím zajistil vše, co potřeboval - a byl spokojen. Já už méně a chvílemi jsem se i strachovala, že si bude hrát na žížalu až do dospělosti. Naštěstí ho tento zpátečnický styl omrzel a mé neblahé předtuchy se nevyplnily. Nastal ovšem obrat a chlapec se z žížaly transformoval v mravence. Běhal tak rychle, že jsem se nestačila otočit a byl fuč - nakonec stejně rychle stačily vyrůst obě děti a dnes už se začínám pomalu připravovat na to, že přijde další generace, která mě pasuje do role babky v šátku. Velký pokrok v tom nevidím, alespoň tedy z mé pozice. I když - dožila jsem se toho a to se taky počítá.
Říká se, že dnešní generace dětí je rozmazlená a zhýčkaná moderní dobou. Že děti si hrají s mobily dřív, než si zavážou tkaničky a než se naučí chodit na nočník, už umí používat tablet. Ono je to tak - děti se učí nápodobou a chtějí zkoušet všechno to, co dospělí. A pokud má maminka telefon přilepený u ucha, bude dítko chtít taky. Hodně matek dětem dává to, co chtějí - aby prostě "neřvaly a neotravovaly". Možná už pravěké matky měly tyhle tendence, i když klackem si děcko vypíchne oko spíš než mobilem. Je možné, že všechny ty technické hračičky lidé vymysleli, aby je mohli vrazit do rukou svým dětem. A ty zase koumají, jak je zdokonalit, protože přece nebudou těm svým dávat předpotopní modely.
Pokrok jde kupředu a je to vidět právě na dětech. I když čůrají do plen ještě ve dvou letech (protože s Pampers zůstává zadeček krásně suchý!) a místo tkaniček mají na botech suchý zip, přesto jsou jaksi stále chytřejší. Alespoň se to tak tvrdí. Podle mě to není pravda, děti jsou jen obrazem doby, v níž vyrůstají. Obchodníci s dětským zbožím zahrnují rodiče hromadami (troufám si říct) krámů, které jsou zaručeně při výchově potřeba. Napomáhá tomu současný kult dítěte - nikdy v minulosti nebyly děti tak hýčkány a zahrnovány péčí. Pokud lidé mají peníze, proč by je neměli utratit právě za děti? Vždyť jsou budoucností, na nich záleží, je třeba dát jim to nejlepší - jak velí slogany reklam. Jenže problém je, že někdy to nejlepší bývá zaměňováno za věci. Že značkové hadříky, drahé interaktivní hračky a luxusní vybavení pokojíčku, ve kterém si děcko hraje samo, jsou považovány za záruku dobré výchovy.
V souladu se svou budoucí rolí začínám brouzdat různými dětskými servery, na nichž mi před očima vyskakuje defilé tisíců, ba i milionů věciček s názvy " bio, kvalitní, jemné, důležité, nepostradatelné". Poznat, co z toho je skutečně nutné a potřebné, není dnes tak jednoduché, jako tomu bylo dřív. Čím víc věcí a informací, tím víc zmatku. Oč jednodušší jsem to měla v době, kdy na výběr bylo ze čtyř druhů kočárků a oblečení se nabízelo v podstatě v každém obchodě nachlup stejné! Nejsem z těch, kteří vzdychají po starých časech a rádi by zase do front na banány, ale v tomto pokroku se fakt orientuji jen ztuha.
Komentáře
Okomentovat