PRAGUE SOUNDS GOOD (23.-24.8 2016)
V úterý 23.8. jsem se s kamarádem vypravil do Prahy na dlouho očekávaný punkový večírek Prague Sounds Good (dále jen PSG). Tento rok se pořádal teprve druhý ročník a namísto původně plánovaného jednoho dne se tento mini festival prodloužil na dva dny. Důvodem tohoto prodloužení byla chyba v diáři manažera kapely NOFX, který účinkování na PSG potvrdil, ale v ten den měli NOFX naplánovaný jiný koncert. Takže z těchto důvodů se fesťák prodloužil a dodatečně se přizvala další známá punková kapela Pennywise.
Celý report dále v článku, tak čtěte :-)
23.8.
19:00 - Donaha
20:00 - Millencolin
21:30 - Sum 41
24.8.
19:00 - Leftöver Crack
20:00 - Pennywise
21:30 - NOFX
Do prostor pražského Fora Karlín se začalo vpouštět v 18:00. První den si jako předskokani zahráli 30 minutový koncert Češi DONAHA. Mladí sympaťáci hráli spíše popové věci a chlubili se, že jejich hit můžeme vidět na Očko TV. Nic pro punkrockového fanouška, ale svých 30 minut sypali jeden song za druhým a snažili se publikum co nejvíce rozhýbat.
Po ukončení jejich setlistu se toho moc nedělo. Zvukaři neměli moc práce s přípravou pódia. Sestava beden i bicí zůstala téměř stejná, zaznamenal jsem jen výměnu basového komba. Příprava na Millencolin byla snad za 10 minut hotová. O to víc jsem měl chuť zvukaře zabít, zabalit do pytle a hodit do řeky. Když přišli na pódium Millencolin, hned bylo jasné, že odvedli dost neprofesionální práci. Zvuk byl vyladěný až moc nahlas a hlas docela zanikal. Po celý koncert se nic nezměnilo, a tak se mohli Millencolin snažit jak chtěli. Zarytí fanoušci si však koncert užili i tak. Ale na publiku bylo vidět, že většina čeká na SUM 41. A my samozřejmě taky. Když Millencolin začali hrát svůj velký hit No Cigar, který znám i pozadu, trvalo mi asi 30 sekund, než jsem si uvědomil, že to je právě ta písnička. Takže asi toto je nejlepší vyjádření toho, jak na tom ozvučení bylo.
Millencolin
Po skončení Millencolin měl nastat onen velkolepý koncert SUM 41, na nějž se všichni těšili nejvíce a kvůli kterému tam většina lidí jela. Po Sum 41 se totiž po roce 2013 slehla zem. A to kvůli hlavnímu frontmanovi Derycku Whibleyovi, který z důsledků silného alkoholismu málem přišel o život. Kapela byla na spadnutí a jejich velký návrat udělal všem fanouškům po celém světě obrovskou radost. S jejich návratem přichází i nová deska 13 Voices, kterou Deryck psal při své léčbě. 13 Voices (13 hlasů) má symbolizovat hlasy v jeho hlavě, které k němu neustále promlouvaly. Má být tvrdšího a temnějšího rázu a bude popisovat celý proces jeho pádu a opětovného vzestupu. Ve čtvrtek 25.8. vyšel první singl WAR, jenž je pro celou kapelu osudný. Když se asi po půl roce Deryckův zdravotní stav příliš nezlepšoval, plánoval sebevraždu s flaškou Jacka Danielse (která by ho při jeho stavu odepsala). V ten moment začal psát tento song, který popisuje jeho boj o přežití. Díky této písničce se udržel a nevzdal se.
Pódium pro Sum 41
Toť konec mého vyprávění o SUM 41. Teď se přesunem dále ke koncertu. Bylo přesně 21:30, když na pódium naběhla kapela. A my samozřejmě v prvních řadách (asi tak ve třetí, ale v průběhu koncertu se to párkrát změnilo). Hned mi naběhla husí kůže. Byl to můj dlouholetý sen vidět je naživo. Spolu s Rise Against je SUM 41 moje nejoblíbenější kapela (i když jsou tyto kapely dost odlišné). Svůj setlist odstartovali známým hitem Hell Song, při němž si jako obvykle Deryck vytáhl na pódium fanoušky. A pak jako rozjetý vlak sypali hit za hitem. V různém pořadí např. Over my head, With me, Pieces, Walking Disaster, Still Wainting, In too deep, No reason, We're All to blame, a tak dále. Byli ve velmi dobré formě a vše klapalo jako švýcarské hodinky. A zvuk....no prostě profíci se poznají. Vlastní zvukaři, vlastní krvavá sestava Marshall beden a relic nástrojů...Nejlepší zvuk ze všech koncertů za festival. A pak že to je budovou...prd. Kdo umí, ten umí. Fanoušci byli naprosto skvělý. Zpívali, skákali, pogovali a neustále reagovali - jako nevybíjející se baterky. Dosud mrtvé publikum prostě ožilo nadšením. SUM 41 zahráli klasickou délku a to hodinu a půl. Po ukončení koncertu fanoušci sborově vyřvávali jméno jejich největšího hitu "Fat Lip", který nakonec kapela přišla zahrát na přídavek. Na závěr lítaly ve vzduchu barevné konfety...Spokojenost na 100%. Ukápla by i slza, kdybych nebyl tak vysušený.
Sum 41
První den byl za námi, ale ještě nás čekal den druhý. Ale bylo nám jasné, že SUM 41 už nic nemůže překonat, a taky se tak ani nestalo. Čtěte dále....
Po druhé jsme do Karlínu dorazili o něco později. Přesněji až na začátek kapely Pennywise. Všude bylo plno punkáčů s tričkem kapely, vyháknutí jako největší mazáci. Ale kde se vytratila duše fanouška? Lidi byli prostě mrtví, na konci písničky sotva zatleskali a jen blbě čuměli. Pokud tohle bude číst nějaký fanoušek Pennywise, který si koncert užil, tak se omlouvám. Ale já jsem ze svého výhledu viděl pusto prázdno. A to jsem se už na druhý den nerval dopředu, ale v klidu si hověl v zadních řadách, takže jsem viděl veškeré obecenstvo. A se zvukem...stará pohádka. I zezadu, daleko od beden, to bylo skoro to samé peklo jako u Millencolin. O to hůř pro Pennywise, protože je neposlouchám. Millencolin aspoň "dobře" znám. Potěšila mě však písnička Bro Hymn, kterou by měl znát každý punkový fanoušek. Nejlepší song na
konec trochu spravil celkový dojem z koncertu.
O půl desáté přišli na pódium NOFX, hlavní headlineři tohoto dne. V čele s Fat Mikem, který má jako vždy všechny na háku a vůbec to neskrývá. Během koncertu vtipkoval a dokonce i urážel kapelu a fanoušky. Vše ale s nadsázkou, a tak koncert nabral trochu jinou atmosféru. Fanoušci si ho užívali a zvuk byl pro tentokrát alespoň snesitelný. NOFX mám rád, rád poslouchám jejich desky, ale převážně spíše ty poslední (tak poslední tři). A při jejich množství alb se na mé oblíbené songy moc nedostalo. Ne, že by to nějak zkazilo dojem z koncertu, ale možná jsem si ho neužil na plné pecky. S doznívajícím zvukem kytar a jekotu fanoušků končil druhý ročník PSG.
Teď bych to rád shrnul, jen pro pořádek. Z mého pohledu to byla akce vydařená, měla sice všechny ty chyby se zvukem a tak, ale díky bohu za ni. Díky tomu jsem měl možnost vidět naživo tolik známých punkových jmen a hlavně SUM 41. Takže děkuju.
Malá ochutnávka nakonec...záviďte :-)
Mé celkové hodnocení PSG:
- program: 4/5 (Plný počet nedám, protože přece jenom postavit vedle sebe surový punk s trochu popovějším punkem není zrovna dobrá volba.)
- ozvučení: 2/5 (Možná za to nemohli pořadatelé, ale bohužel, je to tak. Za mě byl zvuk dobrý jen u SUM 41 a to neberu zaujatě jako fanoušek, ale jako holý fakt.)
- organizace: 5/5 (Kapely začaly hrát přesně, kdy měly. A ani kvůli oné chybce v diáři manažera NOFX se jejich koncert nezrušil.)
- zázemí: 4/5 (Prostory naprosto stačily na pojmutí množství lidí. Prodej pití a všeho kolem taky nechyběl. Záchody v pohodě.)
Celkové hodnocení:
Komentáře
Okomentovat