Osm svíček na dortu
Dnešní datum je zasvěceno oslavě příchodu slovanských věrozvěstů na Velkou Moravu a ve stejný den před osmi lety byl také založen tento blog. Podobnost s Cyrilem a Metodějem ještě nekončí - stvořili jsme ho rovněž ve dvojici, i když naším úkolem nebylo šířit křesťanství a písmo hlaholici, ale povědomí o hudbě Roberta Planta. Samozřejmě si dělám legraci a nechci vůbec srovnávat nesrovnatelné. Vzhledem k tomu, že jsme vůbec neřešili datum a blog vznikl náhodně, je to pouhá shoda okolností.
Před osmi lety jsem požádala svého tehdy třináctiletého syna, aby mi pomohl s vytvořením stránek. Měli jsme doma čerstvě zavedený internet a syn mě už nějakou dobu k blogování lákal - využila jsem tedy jeho nadšení a chuti podílet se na tvorbě. Na blog.cz se tak poprvé objevila nesourodá a možná jedna z nejméně pravděpodobných dvojic, která se zde objevit mohla.
Původní záměr psát pouze o jednom hudebníkovi nám nevydržel dlouho - brzy jsem v sobě objevila chuť tvořit, a také nabízet svůj pohled na další hudební interprety. Blog se tedy stal odrazem toho, co mě baví. Ať už je to hudba, psaní na téma nebo tvorba různých projektů. V lednu loňského roku jsme zde rozjeli Hudební abecedu, která pokračovala v duchu Fora Musica ze zrušeného blogu Autorského klubu a do níž jste mohli přispívat celý rok svými hudebními tipy. Nadchlo mě, že se tato hudební rubrika udržela v činnosti i bez podpory AK a zapojilo se do ní celkem dost přispívajících. Ti nejvytrvalejší pak ode mě dostali malé vánoční dárečky a povzbuzena úspěchem jsem od letošního ledna spustila nový hudební projekt s názvem Ve Znamení. Na rozdíl od univerzální abecedy jsou témata specifická, tudíž se asi ne každému trefí do noty, ale chtěla jsem, aby se lidé více zamýšleli nad hudbou, kterou pošlou. Jak se to daří, můžete nakonec vidět sami.
Robert Plant přesto zůstává v centru mého zájmu, tudíž mi neuniklo, že letos opět zavítá do České republiky - konkrétně do Plzně. Bude to už za tři týdny a nemusím asi ani psát, že lístek mám doma od prvního dne předprodeje. Těším se na další koncertní zážitek a jsem zvědavá, jak dopadne plzeňské vystoupení v porovnání s dvěma předchozími z let 2014, kdy vystoupil na Colours of Ostrava a 2015, ve kterém zahrál v Brně. Oba tyto koncerty se nesly v duchu nejnovější desky Lullaby and... The Ceaseless Roar a samozřejmě na nich zazněly také známé skladby Plantovy domovské kapely Led Zeppelin. Baví mě, že nejde jen o otrocky interpretované písně - tyto staré kousky dostávají na koncertech nový kabátek a znějí často překvapivě moderně. No a nesmím zapomenout ani na pět let staré vystoupení ve Varšavě, které proběhlo v rámci turné k albu Band of Joy.
Jméno Led Zeppelin bylo v uplynulých měsících celkem dost skloňováno i v českých médiích v souvislosti se sporem o autorství jejich slavné písně Stairway to Heaven. Hudebníci čelili obvinění, že úvodní melodie Stairway se až příliš podobá instrumentální skladbě Taurus, kterou v roce 1967 složila skupina Spirit. Stairway a Taurus by se daly přirovnat k Smetanově Vltavě a lidovce Kočka leze dírou - také v nich můžete najít jistou podobnost. Zarážející je především to, že žaloba přišla po pětačtyřiceti letech. Peníze jsou ošemetná věc a je dobře, že v tomto případě zvítězil zdravý rozum.
Každý rok se také věnuji podrobně festivalu Colours of Ostrava, z nějž už tradičně vydávám rozsáhlý report s fotografiemi a psaním o zážitcích z koncertů. Letos jsem si už předběžně sestavila seznam hudby, kterou chci slyšet, moc se těším i na atmosféru celého místa a vůbec - léto patří hudbě! Loňský ročník můžete najít zde a doufám, že letos to bude ještě lepší. Však také půjde o náš jubilejní desátý ročník, který navštívíme.
Na blogu můžete kromě hudby najít také mé skrovné příspěvky k tématu týdne, které ovšem vycházejí s daleko menší frekvencí, než tomu bylo v předchozích letech. Nemám v úmyslu psát za každou cenu a Múza mě zřejmě moc líbat nechce, proto jsem se psaní na téma zatím zhostila sedmkrát. Také v rubrice Píšu vám jsem se moc nepochlapila (ani bych nechtěla), tudíž v ní můžete najít jen šest článků. Jeden z nich s názvem Mladá nebo stará se ocitl v pohyblivém boxu na blog.cz, díky čemuž letos pravděpodobně aspiruje na nejčtenější výtvor s devětatřiceti komentáři.
A to bude asi pro tentokrát všechno. Sama se divím, že jsem na blogu vydržela tak dlouho (bohdá ještě vydržím!) a i když ne všechno, co se na blog.cz děje, se mi líbí, přesto jsem ráda, že mám místečko, kam mohu se mohu uchýlit. Doufám stále, že to bude častěji a zdravím všechny, kteří dočetli až sem. Díky.
Komentáře
Okomentovat