Děti v noci
Matně tuším, že články k tématu Děti noci se budou hemžit vlkodlaky, upíry a dalšími mrtvolně pobledlými strašáky. Proto jsem se rozhodla pojmout ten svůj rozplýváním se nad roztomilými tvářičkami spících mrňat - ne, určitě mi nevěříte. A dobře děláte.
Čím je člověk starší, tím víc chápe noc jako příležitost. Jako příležitost k odpočinku, k blaženému nevědomí. Tedy samozřejmě za předpokladu, že neděláte noční. Jenže i pak lze vyměnit noc za den a slastně si zalézt do pelechu v době, kdy ostatní teprve spěchají za svými povinnostmi a navíc ještě vyžadovat určitou ohleduplnost od těch, co zůstávají bdělí. Soused si nedovolí vytáhnout vrtačku, když ho párkrát přijdete seřvat s nepříčetným výrazem v tváři a vrabčím hnízdem na hlavě a při hluku z ulice pořádně zavřete okno. Existují ale lidé, kteří se moc nevyspí v noci, ba ani ve dne. Brání jim v tom snad sousedský šílenec, rámusící popeláři nebo jsou nemocní? Ani jedno není správně, pořídili si potomka.
Rodiče své děti milují. Zejména u matek jde o cit tak silný, že si nechají od drobečka líbit i to, za co by jindy vraždily. No řekněte, kdyby vás někdo v noci desetkrát vzbudil, asi se na něj nebudete usmívat. Děťátko má tu výhodu, že ho před nepředloženým výbuchem vzteku chrání mateřská láska. I když se na něj někdy nad ránem už neusmíváte a tiše skřípáte zubama, přesto se snažíte zachovat klid. Pokud má naivní a bláhová maminka pocit, že to, co nenaspala s děckem v noci, dožene přes den, vyvede ji robě brzy z omylu. Děti jsou totiž k neutahání a ve dne se dožadují krmení, přebalování, dudlíků a hraček stejně jako v noci.
Noc má pro děti nepřekonatelné kouzlo, i když povyrostou. Každý asi v dětství zatoužil být vzhůru co nejdéle. Rodiče už nesmiřitelně řekli své "dobrou noc a do postýlky!" a my se zuby nehty snažili protahovat dobu usínání louděním pohádek, chozením do kuchyně pro pití a následnými návštěvami toalety, při nichž jsme nenápadně nakukovali do obýváku. Záviděli jsme dospělým jejich "svobodu" - to, že nemusí jít spát, zatímco my jsme ještě malí a musíme dělat, co se nám nařídí. Alespoň tak jsem to cítila jako prcek a podobně jsem to slýchávala od svých dětí. Myslím si, že je to přirozená snaha vydobýt si zpět své právo - právo na noc bez spánku. V dětském myšlení je to jedna z nejvyšších met a představa o dospělosti, i když - jak časem každý pochopí - trošku zcestná.
Rodiče v tomto období ještě nepřišli na to, že pokud dítě chce být vzhůru v noci, nejde o nic tragického. Problém nastane ve chvíli, kdy dítě - v té době většinou pubertální - nechce trávit noc doma. To je takový vyšší level: něco trochu jiného, než držet na táboře hlídku od půlnoci do dvou, nebo jet na prázdniny k babičce. Je to vyšší level i pro rodiče, kteří mají dvě možnosti. Buď zakázat s tím, že si děcko jednou příležitost stejně najde, nebo povolit. V tomto období si prožívají opět bezesné noci - ne snad proto, že jejich robátko řve jako pavián, ale proto, že o něj mají strach. Dospívající dcerky a synkové pro tento strach moc pochopení nemají, vždyť co by se jim mohlo stát. No a rodiče? Vzpomínají se slzou v oku na ony noci, kdy tahali v náručí malého nezmara, co ne a ne usnout.
Komentáře
Okomentovat