Prosťáčci a Jákobové aneb plevel v naší řeči
Slovní vatu používáme většinou ve chvílích, kdy jsme v rozpacích nebo hledáme správný výraz, což se asi občas stává i těm nejlepším řečníkům. Jenže - a o tom chci dnes psát - se mi jakoby začíná zdát, že dnes se prostě bez vaty mluvit vlastně nedá.
Pokud si dáváte pozor na jazyk, možná se také přistihnete v situaci, v níž se z vás stávají Jákobové či strašilky a hroznýši (o hrozně dobrých a strašně pěkných slovech jsem psala zde). To je ještě ta lepší varianta, protože při kontrole toho, co vypouštíte z pusy, se můžete plevelné řeči snáze vyhýbat. Horší situace nastane, když váš protějšek v rozhovoru marnotratně hýří jakoby v každé druhé větě a bez mrknutí oka a vysvětlení mezi jakoby a vlastně vkládá vševědoucí, nicneříkající výraz "víš co". V praxi to vypadá třeba tak: "Víš co, my jsme šli jakoby ven a prostě super!"
Jakoby je zvláštní slovo - tváří se jako něco, co není. Jakoby znáte z dětských her, kdy je všechno jen jako: "Ty budeš jako tatínek, já jako maminka a tohle jsou jako naše děti." Ve škole můžete dělat jakoby nic, když učitelka začne zkoušet a vy jste učivo viděli z rychlíku. Jakoby je v tomto případě na místě - vytváří dojem či zdání opravdovosti. Co si ale myslet o lidech, kteří jakoby pracují, jakoby vaří nebo jakoby byli v kině? Znamená to, že tam nebyli, nebo že se jim to "vlastně prostě" zdálo? Nebo to znamená, že jakoby vařit je dnes moderní? Jakoby pracovat je moderní určitě - v jistých kruzích.
Moje máma je bývalá učitelka a svého času ( když ještě byla v pracovním procesu) trpěla silnou alergií na slůvka "super" a "v pohodě". Je už dost dávno, kdy se "super" usadilo v žebříčcích popularity a ten, kdo ho používal, budil zdání světáka. Řečeno dnešní mluvou byl "jakoby frajer" nebo jednoduše "OK". O nadužívání superlativů jsem už dříve psala, zmíním se jen o "pohodě". Být v pohodě se očekává a na dotaz "jak se máš" neexistuje lepší odpověď. Pohodu vám každý závidí. Ale jak ve skutečnosti vypadá, když v pohodě jste? Je to růžový obláček, nebo duhový most? Bleděmodrá krychle? Naducaná pohovka s měkkými polštáři? Což o to, já bych si vybrala, v jaké pohodě bych se ráda ocitla. Je ale možnost, že nebudete v pohodě sami. "Je to v pohodě," říkáme a neuvědomujeme si přitom hrůznost tohoto výroku a děsivost neznámého "To", které pohodu sdílí s námi úplně inkognito.
Lidé, kteří plýtvají v řeči plevelem, bývají mnohdy osamocenými řečníky. Stačí jim, že povídají - a čím víc slov, tím lépe. V takových případech se kromě jakoby dá skvěle využít i prostě a vlastně. Přidáte ještě strašně a s několika slovy můžete mluvit pět minut a nic přitom neříct. Specialitou jsou také vulgarismy - například vo.e, pi.o. Nemá to přitom nic do činění s nadáváním, jde o vysloveně přátelské oslovení. Často potkávám dívky, které si s láskou říkají pi.o a ču.ko a hojně těmito výrazy obohacují i běžnou konverzaci. Pak se začnete ztrácet v tom, která je která - a o čem je řeč radši ani vědět nechcete.
Závěrem bych se s vámi chtěla podělit o takový malý nevědecký poznatek. Pokud máte ve svém okolí Jákoby, prosťáčky, vlastníky či sprosťáky a jste s nimi v častém kontaktu, můžete to od nich chytit. Možnost, že se nakazíte, je stokrát větší než hrozba Ziky, ptačí chřipky a nemoci šílených krav. A pokud jste imunní, můžete si vzít tužku a dělat si čárky.
Komentáře
Okomentovat