Strašně krásné a hrozně dobré
Všímáte si, jak moc ( někdo by snad řekl strašně) se dnes rozmáhají tyto otřepané fráze, v nichž se spojují slova protikladného významu? Na tom by asi nic divného nebylo - jev, nazývaný oxymoron, není v češtině ničím novým. Novinkou se stalo nadužívání těchto slovních spojení, z nichž se vytvořil jakýsi jazykový balast. Přestáváme přemýšlet o slovech, která by vyjadřovala naše pocity s větší dávkou fantazie, a uchylujeme se k oněm osvědčeným a "strašným".
Zaměřím se na nejvíc používaná slůvka : strašný a hrozný. Když je vidíte takto vedle sebe, zřejmě ve vás nevzbuzují příjemné myšlenky. Možná máte spíš pocit, že popisují nějakou nepříjemnou událost, nebo že byla vyřčena po zhlédnutí obzvlášť krvavého hororu. Ale chyba lávky, tato slůvka lidé často vyslovují ve snaze vyslovit obdiv, pochválit něco nebo někoho, či třeba vyznat lásku svému milému (milé).
"Strašně tě miluju,"... "Strašně ti to sluší,"... "Jsi strašně krásná"... to je jen několik příkladů. Svědčí o tom, že člověk, který je nadužívá, má velmi chabou slovní zásobu. A v podstatě může později použít stejný výraz, jen v trochu jiné větě.
"Jsi strašná,"... "Vypadáš strašně,"... "Strašně jsi mě zklamala."
Teď si představte, že místo 'strašně' použijete synonymum 'příšerně'. Pokud někoho milujete příšerně, ještě se to dá snést, protože je to váš pocit. Ale říct třeba "Jsi příšerně krásná"? To už je na pováženou. Dotčená osoba by si mohla větné spojení vyložit všelijak - například tak, že je její krása tak příšerná, až vzbuzuje děs. Případně že vypadá jako příšera.
Strašné mohou být ale i docela prozaické situace a nemusíme chodit daleko, stačí posedět u nedělního stolu. "Bylo to strašně dobré,"... "Strašně mi chutnalo," praví spokojený strávník a kuchař má hroznou radost. Takovou, až se hrozí toho, že by se jídlo někdy nepovedlo a nebylo tak strašně super. Strašně dobře se také cítíme po návštěvě kina, kde jsme zrovna viděli (strašně) pěkný film, strašně se nám líbí na dovolené, jsme strašně rádi, když... Zdá se to neuvěřitelné, když vidíte tato slovní spojení nahuštěná vedle sebe, ale bohužel je smutnou pravdou, že spousta lidí je používá velmi ráda a stěží z nich dostanete něco víc, než ono "strašně". Někdy možná udělají výjimku a řeknou 'hrozně', což je zřejmě vrchol jejich konverzace.
'Hrozně' - to už je malinko vyšší level. Hrůza je třeba dnešní počasí - hrozně leje, je hrozný vítr a hrozná zima. V létě zase kupodivu bývá hrozné vedro a hrozně moc se potíme. Z toho plyne, že frázi "Dnes bylo hrozně pěkné počasí" asi jen tak neuslyšíme. S tímto slůvkem musíme zacházet opatrněji. Můžeme milovat hrozně (i když to vypadá děsně), kamarádovi řekneme, že je hrozně fajn a hrozně se těšíme, až se s ním zase sejdeme. Hrozný sympaťák - cítíte tu ironii? Ano, původně mělo spojení protikladů sloužit ke zvýraznění a obohacení jazyka, dnes se z něj však stala doslova epidemie. Ale my máme tak hroznou radost, že je nám to fuk.
Tento článek asi nic nezmůže proti hrůze a strachu v naší řeči. Ale možná si začnete více všímat, jak jsou doslova rozlezlé v každodenním životě každého z nás. Stálo by za zkoušku s nimi bojovat - i když to bude strašně ( nebo snad hrozně?) těžké.
Komentáře
Okomentovat