Mladá nebo stará?
Nedávno jsem na blogu postřehla debatu na téma mladých matek - podnětem byl článek blogerky, která dost lehkomyslně popisovala své těhotenství před maturitou. Nechci se vyjadřovat přímo k němu, jen mi posloužil k úvaze nad věkem budoucí matky a výhodami i nevýhodami, které sebou nese.
Budu vycházet ze zkušeností vlastních a zkušeností své generace - v dobách mého mládí bylo běžné otěhotnět záhy po ukončení studia na střední škole a ve dvaceti letech už některé spolužačky měly děti dvě. Sama se řadím k velmi mladým matkám, neboť dcera se mi narodila před završením devatenáctého roku, syn pak o šest let později. Nebyla to žádná rarita a těhotenství bylo považováno za zcela logické vyústění vztahu dvou lidí, mnohdy velmi vratkého, po němž zůstávala žena s dítětem bez partnera. Myslím ale, že v tomto ohledu se toho dnes moc nezměnilo, snad jen to, že lidé se do manželství příliš nehrnou ani v situaci, kdy už děti mají. Pro spoustu z nich je to příležitost k dosažení peněz ze "sociálky", navíc se z volného vztahu mnohem snáz utíká. V každém případě vyrůstá dost dětí bez jednoho rodiče, případně s jeho náhradou.
Věk v tomto případě může nahrávat těm párům, které si zodpovědně "staví" hnízdo před tím, než do něj přivedou potomka. Pokud spolu lidé žijí několik let, něco vybudují a společně překonají, mají větší šanci, že dítě jejich vztah nenaruší - ale naopak obohatí. Hnízdo, které se lepí během ženina těhotenství jen z jeho důvodu, bývá mnohdy málo stabilní a při první bouřce se rozbije. Týkat se to může ale všech věkových kategorií - není řečeno, že žena kolem třicítky je na tom lépe než dvacetiletá. Naopak žena, která slyší tikat své biologické hodiny velice hlasitě, může sáhnout po partnerovi nekvalitním zcela účelově.
Dnes mladé dívky uvažují jinak a do rodičovství se nehrnou. V první řadě je samozřejmě studium, poté přijde na řadu kariéra, zážitky, cestování. Člověk si buduje nějaký životní styl, do nějž zatím nevpouští myšlenky na rozmnožování. Žít se zodpovědností jen sám za sebe je velmi pohodlné a stává se, že si žena (i muž) tohoto období chce užít co nejdéle. Pokud ale děti chce, časem po nich zatouží velice silně. Jenomže - právě tady může být kámen úrazu. Najednou se nedaří a tělo, navyklé desetiletí na antikoncepční pilulky, se jaksi rozmožování účastnit nechce. Následují peripetie u lékařů, desítky dotazů na stránkách emimino a každoměsíční zklamání, že už to "zase přišlo". Čím vyšší je věk, tím úměrněji stoupá stres.
Nedávno nám na srazu ze školy spolužačka vyprávěla o své známé, která v osmačtyřiceti letech poprvé porodí: samozřejmě po umělém oplodnění. Všechny, které jsme tomuto sdělení byly přítomny, jsme jen zalapaly po dechu a každá se zřejmě na chvíli zasnila. Určitě ale ne nad představou, že by chtěla prožít totéž - dotyčná čeká dvojčata. Spíš jsme si ve svém nitru představovaly, jak bychom zvládaly nejen péči o mimino, ale také soužití s puberťákem a opravdu jsme si nedovedly představit, že někdy na prahu sedmdesátky půjdeme na maturitní ples našich dětí. Možná si říkáte, že jde o ojedinělý extrém, ale trend starších matek se zřejmě ujímá. Znám v okolí několik podobných případů a časem jich bude možná přibývat.
Z fyziologického hlediska je tělo připraveno na porod už kolem patnáctého roku věku. Samozřejmě psychicky na to člověk připraven není, takže by určitě nikdo nikomu neradil, ať do toho v patnácti praští, že je to zdravé. Ale je pravda, že vajíčka ve vaječnících jsou celý život vystavována všem škodlivinám, které do sebe naládujeme, a pokud je tělo mladé, je i škodlivin méně. Lékaři říkají, že ideální věk pro první dítě je mezi dvaceti až pětadvaceti lety, v realitě se ale průměrně posouvá blíž k třicítce. Z čehož plyne, že větší počet rodiček se blíží už spíš ke čtyřiceti, což už je věk rizikový pro oba - jak pro matku, tak především pro zdraví dítěte. S vyšším věkem se zvyšuje předpoklad výskytu vrozených vad u dětí i předčasné porody a s tím spojené komplikace. Těhotenství se také snáší hůře, nemluvě o porodu a šestinedělí. Starší matky bývají úzkostlivé, přehnaně pečující a péče o dítě je více unaví. Plusem naopak může být, že ve vyšším věku už má žena vybudované nějaké zázemí a její rodiče už začínají jít do let, kdy by mohli eventuálně i dítě pohlídat. Je ale zase fakt, že prarodiče nejsou na hlídání a ne každý si představuje svůj důchod s vnoučátky na krku.
U mladých a zdravých matek je riziko poškození plodu mnohonásobně nižší, stejně tak lépe snášejí poporodní období a jejich tělo se po těhotenství rychleji regeneruje. Pokud to beru podle sebe, jako mladá máma jsem měla spoustu energie, o níž se mi momentálně může tak leda zdát. Dovedla jsem s dětmi blbnout (což mi vydrželo dodnes, i když dneska už blbnu jinak:-)) a nebývala jsem přehnaně vystresovaná z každého jejich "prdnutí". Nevýhodou bylo, že jsem po druhém dítěti přišla o práci a strávila rok a půl na pracáku. Nemohla jsem nastoupit do svého původního zaměstnání, protože tam jel směnný provoz a to bych s dvěma dětmi nezvládla. Nakonec jsem i přes svůj "handicap" práci našla, sice v jiném oboru, ale dělám ji dosud. Ztráta práce by mě ovšem mohla postihnout v jakémkoli věku.
Jistě - mladé mateřství nese sebou další řadu nevýhod : například vaši vrstevníci se baví a vy jste doma s dítětem, nebo pokud chcete dál studovat, budete to mít o mnoho těžší. Ale je to zase o prioritách, které člověk má. Pokud si dítě přeje, neměla by to být pro něj oběť. Navíc netrvá tak dlouho a děti odrostou do věku, kdy mají své zájmy - a mladý rodič si může vyhodit z kopýtka, zatímco jeho vrstevníci budou teprve tlačit kočár. Je v pořádku, že se každý z nás může rozhodnout, kdy chce děti mít - ale přece jen je přirozenější, když se tak stane dřív, než když se matkou stává žena ve věku babičky.
Komentáře
Okomentovat