Konec

Den mého života poslední,
tak jako jindy se rozední,
stejně tak večer se sešeří
a lidé usednou k večeři.


Země se otáčet bude dál,
řidiči šlapati na pedál,
ve městech cinkat tramvaje,
protože tak to prostě je.

Všichni se rodí a odchází
v životě plném nesnází,
nikdo tu nebude napořád,
takový už je světa řád.

Pár blízkých slzu uroní,
pod broskvoní či jabloní,
a nebo možná i pod jedlí,
budou tam stát celí pobledlí.

Pokud už můj čas se naplní,
a přijde ten konec úplný,
utrousím jen trochu jehličí,
a pak už na skládku odfičím.

Je mi to líto, to se ví,
zároveň se mi však uleví,
velké je vypětí emoční,
být vybrán coby strom vánoční.


Komentáře

Populární příspěvky z tohoto blogu

Hudební abeceda - F jako Francie

Až naprší a uschne, pitomci

Arthur Lee: Vindicator