Bilance roku 2015
Rok 2015 se proměnil ve starce, jenž zmizel v propadlišti dějin, a novorozená dva tisíce šestnáctka teprve nesměle vykukuje z peřinky a ještě se nedá odhadnout, co se z ní vyklube. Doufejme, že nás překvapí příjemně, ale budeme si ji muset nejdřív trochu vychovat. Nakonec vždycky záleží hlavně na úhlu pohledu a porci optimismu - a s optimismem jde všechno lépe. Jedině s ním se nám to dítko podaří vypiplat k všeobecné spokojenosti.
Co se týče vzpomínek na bělovlasého staříka s 2015 ve jméně, musím přiznat, že na něj budu myslet v dobrém. Alespoň na toho mého soukromého určitě. I když mě některé jeho vrtochy pořádně potrápily, celkem vzato to byl dobrý rok. Zdraví mi slouží, dospělé děti jsou spokojené a nevisí mi na krku, nemám dluhy, práce mám až nad hlavu (i když na financích to poznat není) a na kontě pod položkou "osobní" se objevilo pár zážitků, které mě budou hřát víc a déle než panák slivovice. Když nad tím tak přemýšlím, mám důvod k radosti. Pořád si totiž myslím, že je velké štěstí, že žiji právě teď a právě tady. Samo o sobě to totiž žádná zásluha není, je to jen výhra v nebeské loterii. Když se člověk rozhlédne po světě a zjistí, jaké karty osud rozdal jiným, asi mu to dojde taky.
Zde na blogu je uplynulý rok jedním z mých nejméně aktivních. Dokonce jsem opomenula napsat článek k sedmým "blogorozeninám", které měly tyto stránky v červenci, a to je co říct. Sto patnáct vydaných článků sice napovídá, že jsem psala v průměru co třetí den, ale v reálu tato frekvence měla spíš klesající tendenci. Nad vodou mě udržel projekt Hudební abecedy a lidé, kteří do něj přispívali, protože to byl jeden z motorů, který mě "donutil" vždy ve středu usednout k počítači.
Když se podívám do sekce nejdiskutovanějších článků, na prvních dvou místech vidím datum 2014. Třetím nejvíce komentovaným (a také asi nejhůře hodnoceným) článkem bylo mé vyjádření k uprchlické krizi, díky němuž jsem si vysloužila (ne)populární nálepku sluníčkáře. Tohle slůvko momentálně v internetovém slovníku nabývá velmi negativních rozměrů, ale popravdě vůbec netuším, proč má něco společného se sluncem. Že by to bylo tím, že protikladem ke světlu (slunci) je tma?
Druhým nejkomentovanějším výtvorem z loňského roku je reakce na útok v redakci satirického magazínu Charlie Hebdo, který hýbal světem v lednu 2015. Článek jsem psala v únoru a ocitl se dokonce v pohyblivém boxu na blog.cz, neboť v té době to bylo velké téma. Posloužilo hlavně k rozpoutávání protimuslimských nálad a u nás se na něm docela slušně přiživila část politiků. Třeba takový Konvička, o kterém jsem do té doby neslyšela.
Ale dost bylo politiky. Rok 2015 byl zasvěcen hlavně hudbě a to v už zmiňovaném projektu Hudební abecedy. Největší zájem blogeři projevili o díl k písmenu C, u nějž diskuse dosáhla třiceti šesti komentářů, na druhém místě stanulo Č ( s výběrem z české scény) s jedenatřiceti komentáři, třetí byl "áčkový" a "éčkový" díl, u nichž jejich počet skončil na osmadvaceti. A který díl byl nejlepší díky vybrané hudbě? Možná bych za sebe hlasovala pro "ypsilonový", ale to je jen můj názor. Pro zajímavost uvádím, že celkem bylo Hudební abecedě věnováno osmatřicet článků.
Daleko méně prostoru zůstalo pro stěžejní náměty blogu - Roberta Planta a Led Zeppelin. I když v případě Zeppelinů by bylo na co vzpomínat; loni uplynulo pětatřicet let od jejich rozpadu, stejná doba uběhla od smrti bubeníka Johna Henryho Bonhama a vyšla poslední část reedice jejich studiových alb. Mimochodem - dnes oslavuje sedmdesáté narozeniny jeden z členů této britské hardrockové legendy - baskytarista John Paul Jones. Loni jsem mu věnovala poměrně rozsáhlý článek, na který tedy alespoň odkážu, kdyby někdo měl zájem si o něm něco přečíst. No a loni jsem narozeninový článek věnovala také Robertu Plantovi a kytaristovi Led Zeppelin Pageovi obsáhlý elaborát, v němž se podrobněji věnuji jeho oblíbenci Aleisteru Crowleymu. Kromě toho jsem napsala dva články výroční - ke čtyřicátému výročí významných vystoupení Led Zeppelin v londýnské Earls Court a k stejně dlouhé historii alba Physical Graffiti. Ze současnosti pochází recenze koncertu Roberta Planta, který jsem navštívila 23. července 2015 v Brně.
S oblibou jsem také psala na téma týdne - loni ovšem frekvence těchto článků významně poklesla. Napsala jsem jich jen čtrnáct, což je oproti roku 2014, kdy jich bylo dvaatřicet, docela slušný propad. Přesto se jeden z nich umístil jako článek měsíce a byl to ten O napadání nápadů. Snad mě letos zase navštíví Múza a více se na témata rozepíšu.
A jak teď celou bilanci ukončit? Nejspíš přáním všeho nejlepšího do nového roku všem čtenářům i těm, kteří se přišli jen podívat. Doufám, že budeme mít dobrý rok navzdory všem škarohlídům a že se tu potkáme i na jeho konci. Mějte se fajn a ať vám to píše!
Komentáře
Okomentovat