S Bohem nebo bez něj?
V (nejen) internetových debatách kolem uprchlické vlny a toho, jak ji řešit do budoucna, se často objevuje slovní spojení "křesťanské hodnoty". Měli bychom je ctít, ale ví někdo z oněch diskutérů, co vlastně znamenají? Přiznávám se, že začínám být alergická na lidi, kteří se o Boha a víru otírají v této složité době - podobně, jako si berou do úst pomoc potřebným u nás coby alibistickou zástěrku. Kdo se hlásí k ideálům křesťanství a přitom jedním dechem přeje smrt lidem na útěku, je podle mého pokrytec.
S vírou je to v naší zemi velmi složité - po čtyřiceti letech vlády jedné strany a jejím represivním krokům vůči církvi jako takové vyrůstalo mnoho lidí v domnění, že v životě není důležitá, ba že dokonce je nežádoucí. Hlásit se k ní otevřeně tehdy znamenalo kupříkladu ohrožení budoucnosti vlastních potomků, což je jistě situace, kterou žádný rodič nevítá. Celé generace lidí byly vychovávány v duchu socialistického materialismu a i když po revoluci nastalo krátké období rehabilitace církve, dnes je situace zase horší. Věřících citelně ubývá a tentokrát není na vině represe, ale životní styl této doby, v níž vládne heslo "Urvi, co můžeš a měj víc než druzí". Ono je to totiž jednoduché - lidé, kteří se mají dobře, Boha nehledají. Obracejí se k němu většinou jen ve chvílích, kdy je jim ouvej a potřebují pomoc.
Jednou z tradičních křesťanských hodnot je rodina, která by měla vychovávat z dětí slušné lidi. Dnes se ale spíš setkáme s tvrzením, že člověk se musí mít hodně dobře, aby se vůbec odhodlal mít dítě. Jsme produkty moderní doby, v níž se všechno poměřuje majetkem. Rodina a děti jsou spíš symbolem opovržení nad tím, že daný člověk nic víc nedokázal. Jak by asi svět vypadal, kdyby se takto rozhodovali i naši předkové? S největší pravděpodobností bychom tu vůbec nebyli. Možná ale ta doba přichází právě teď - vždyť vyspělá Evropa pomalu vymírá a možná nás časem přistěhovalci budou postupně nahrazovat. Tím nechci říci, že by se mi taková vize líbila, ale pokud se nezmění postoj Evropanů, bude za několik staletí klidně reálná.
Symbolem křesťanství je také pomoc lidem v nouzi, soucítění, charitní činnost. U nás je hodně dobrých lidí, kteří nezištně pomáhají druhým; zapojují se do dobrovolnické činnosti či posílají peníze do různých sbírek (ať už v rámci Čr či ve světě. Na druhou stranu je dost těch, kteří by možná klidně přihlíželi tomu, jak se někdo topí - a neváhají se těmito svými názory "chlubit" na sociálních sítích. Otázkou je, jak by se takový člověk zachoval ve skutečnosti, tváří v tvář situaci. Těžko říci, ale každopádně nepovažuji za správné, že se lidé takto vyjadřují. Za ještě horší považuji, že za tyto své názory sbírají plusové body, protože humanita se přece nenosí. A když už, tak jenom ve vybraných případech.
Další věcí, která odráží (či snad přímo formuje) stav v naší zemi, je naše politická scéna. Máme demokratické volby, v nichž jsme si mohli svobodně vybrat ty, kteří nás budou zastupovat a reprezentovat. Jenže - když se podívám na našeho prezidenta, mám pocit, že do svobodných voleb jsme ještě nedozráli. Nemohli jsme volit hůře a udělat větší krok zpátky. Prezident by měl být diplomat, měl by vážit slova a neměl by si ze svého úřadu dělat výkladní skříň své samolibé nabubřelosti. Bohužel to vše Zeman nesplňuje a pokud někdo shledává jeho slova a činy správnými, nemůžu s ním souhlasit. V případě uprchlické krize se nezmohl na víc, než neustálé opakování: "Nikdo vás sem nezval," čemuž netleskám, protože je to jen prázdný a nic neřešící výrok. Netleskám ani jeho cestám do Ruska a Číny, bratříčkování s Putinem a vulgárním slovům z veřejnoprávních prostředků. Pokud je tento člověk tím, jehož názory mají hájit "dolních deset milionů", pak potěš Pánbůh. A zase to - bohužel - o nás mnoho vypovídá.
Abych se přiznala, mám strach z toho, kam se naše společnost ubírá. Uprchlická vlna nás zatím míjí, ale to, co předvádí někteří (a je jich dost) lidé, mě děsí daleko víc. Křesťanské hodnoty, jimiž se momentálně rád kdekdo ohání, s tím ale nemají nic společného.
Komentáře
Okomentovat