Bassekou Kouyaté & Ngoni Ba v Paláci Akropolis

září 30, 2015

Bassekou Kouyaté a jeho kapela Velké ngoni mě ohromila už před třemi lety na Colours of Ostrava - a proto mě velmi potěšilo, když jsem zjistila, že tento znamenitý umělec bude vystupovat v pražské Akropoli v rámci festivalu world music Respect. Vystoupení připadlo na svátek svatého Václava, což jsem kvitovala s povděkem zejména kvůli volnu, a lístky u mě doma odpočívaly už od chvíle, kdy je agentura začala prodávat. S dcerou jsme se za slunečného, i když poněkud chladného odpoledne vypravily do Prahy, abychom si společně užily skvělý hudební zážitek - jak jsem jí dopředu slibovala a jak se nakonec i stalo.

Akropole má jednu specialitu - tedy nevím, zda je to zvykem vždy, ale při každé mé návštěvě tohoto klubu je stoprocentně jisté, že začátek koncertu se posune nejméně o půl hodiny a lidé se scházejí na poslední chvíli. Nejinak tomu bylo i tentokrát, takže jsme opět byly v hledišti jako první a netrpělivě se rozhlížely po spoluobecenstvu. Koncert měl začít v 19:30, teprve těsně před osmou se trousily hloučky návštěvníků a když kapela začala hrát, místo pod pódiem se skromně zaplnilo hrstkou nadšenců. Trochu mě mrzí, že tak výteční hudebníci u nás mají velmi malou posluchačskou základnu - ale nakonec takřka rodinná atmosféra v klubu rozehnala mé chmury a já si naplno užívala výbornou hudbu.

Bassekou Kouyaté a jeho rodinná kapela Ngoni Ba pochází z Mali. Ngoni v názvu skupiny představuje strarobylý, tradiční hudební nástroj západoafrických griotů. Původně se jednalo o třístrunnou variantu, jejíž tělo je duté, vyrobené ze dřeva a potažené dobře vypnutou kozí kůží - grioti (v západní Africe vážení hudebníci a vypravěči legend, bez nichž se neobejde žádná větší oslava) na něj doprovázeli další hudebníky především na svatbách. Bassekou sice následuje své předky, ale odmítá ustrnout v stereotypu. Povýšil tento původně doprovodný nástroj na sólový a jeho zvuk prohání přes kvákadlo, takže místy zní jako elektrická kytara. Používá navíc ngoni inovované - místo původních tří strun jich má nataženo sedm až devět. Hra je o to složitější, že nástroj nemá hmatník - a hudebník se tak musí řídit hlavně sluchem a citem.

Na kontě má tento muzikant čtyři sólová alba, a také nespočet spoluprací - například s bluesmanem Taj Mahalem, legendou pouštního blues Ali Farkou Tourém, jeho synem Vieuxem, Toumani Diabatém, což je celosvětově uznávaný malijský hráč na koru, vystupoval ale i s americkým hráčem na banjo Bélou Fleckem. Jeho sólová dráha je ale neméně zajímavá a všechna dosud vydaná alba se těšila nesmírnému zájmu odborné veřejnosti i umístění v žebříčcích nejlepších alb word music. Na koncertě Bassekou vystupoval se svou ženou Amy Sacko (vokál), na basové ngoni hrál jeho starší syn Mamadou (mladší Moustafa tentokrát zůstal doma, pobavilo mě, když se na něj někdo z hlediště ptal), perkuse obstarávali Bassekouův bratr a synovec. Je to tedy čistě rodinná záležitost, i když na albech hostují hudebníci zvučných jmen - jako například bubeník Dave Smith, který v současnosti doprovází Roberta Planta v jeho skupině Sensational Space Shifters, a jenž si zahrál na posledním, v letošním roce vydaném albu Ba Power.

Vystoupení bylo naprosto strhující. Bassekouova manželka Amy je zcela právem přezdívaná "Tina Turner z Mali" a její dechberoucí hlas vyvolával v hledišti zasloužené ovace. V repertoáru koncertu zaznělo mnoho skladeb z posledních dvou alb Jama Ko (2013) a Ba Power (2015) a stále usměvavý hlavní protagonista za projevenou přízeň posluchačů skromně děkoval v češtině, což bylo velmi sympatické a milé. Nejsilnější zážitek ale bezesporu tkvěl v jeho hře, kterou jsme odměňovali bouřlivým potleskem - a jen fascinovaně zírali a naslouchali, jaký zvuk z tak "jednoduchého nástroje" dokáže vyloudit. Po virtuozitě, s jakou hraje Bassekou, marně prahne mnoho kytaristů...

Více než hodinu a půl trvající koncert odehrála celá kapela s neuvěřitelným nasazením (jež nepřestanu u těchto umělců obdivovat), v dobré náladě, uvolněnosti a s přátelským duchem, který se bezesporu zmocnil všech zúčastněných. Po koncertě následovala autogramiáda - fanoušci si mohli vybrat ze všech alb (jedno dokonce i jako vinyl) to, které se jim nejvíce líbí (či které jim chybí). Sama jsem sáhla po nejnovějším Ba Power, jež jsem zatím poslouchala pouze na Deezeru a nechala si ho podepsat. Nejlepší zakončení večera, jaké si lze přát!

Jama Ko - Sziget 2014