Barevné léto - Skladba z žánru, který běžně neposloucháš
Mlha přede mnou, mlha za mnou - ne, není to mlha, před námi je poslední díl prázdninového speciálu. A vlastně se tímto dílem s létem rozloučíme, byť kalendářně nás tohle roční období ještě nějakou chvíli neopustí. Příští týden naběhneme na abecední "režim", tak doufám, že jste za dva měsíce nezapomněli a podělíte se s ostatními o své tipy.
Dnes mám ještě jednu malou (milou) povinnost a tou je vyhlášení výsledků ankety z minula. Měli jsme tu barvy, k nim osm skladeb - a u jejich jmen přistálo celkem 18 hlasů. Pomyslným vítězem se stávají Yellow Submarine (The Beatles) a So What od Pink, které od vás získaly po čtyřech hlasech. Druzí s třemi hlasy skončili Gogol Bordello a jejich song Start Wearing Purple. Anketa byla uzavřena 26. 8. 2015 v 22:45.
No a teď už slibovaný speciál. Během prvního týdne, kdy má emailová schránka zela prázdnotou, jsem měla dost obavy, jestli vůbec budu mít do článku co dát. Ale nakonec se nesplnily mé chmurné představy a na poslední chvíli se k tématu žánru, jenž běžně neposloucháte, sešlo devět písní.
Skupina nejprve obrážela taneční zábavy a její repertoár k tomu také byl uzpůsoben - jednalo se o běžný zábavový hard rock. První koncerty (tancovačky) si odbyla na Ořechovce, nicméně po několika tradičních průserech (stížnosti a protesty občanských a pouličních výborů, časté návštěvy příslušníků VB) začala působit i mimo pole působnosti inspektora kultury pro Prahu 6.
TlusŤjoch - tlustjoch.blog.cz
Poslouchám všechno - od metalu, přes pop, vážnou hudbu, lidovky až po relaxační skladby, country a folk nevyjímaje. Prostě se mi to musí líbit, mít to svůj rytmus nebo k té písničce musím mít nějaký vztah. A právě ten mám k Lojzovi a Líze. Znám ji od dětství. Dokonce ji mám na vinylové LP desce Fešáků, kterou ale nemám na čem přehrát. Už je to pěkných pár let, kdy jsem ji naposledy slyšela. Poslední dobou víc tíhnu k rockové muzice a vážné hudbě. Zvláštní kombinace, že? :-)
Chudobka1970 - chudobka1970.blog.cz
Dneska to vidím skoro jako takový moje guilty pleasure. Nevím, fakt nevím, co to je za hudební žánr a vlastně mě to ani nezajímá. Většinou takovéto věci označuji slovem "sračka" (všichni přítomní odpustí). Nicméně je léto, sluníčko nám šajní jak o život, a já přiznávám, že je tohle ve sluchátkách fakt fakt supr, když se potíte na kolečkových bruslích. Prostě si nemůžu pomoct, no.. :D
Ell-e - me-naive.blog.cz
Hudební výchova pro mě byla vždy utrpením, hned jak si bylo možné zvolit mezi hudební a výtvarnou výchovou, rozhodla jsem se pro výtvarnou (a byla to chyba, protože my se šrotili a hudebkáři se flákali). Až na pár výjimek se mi vážná hudba nikdy nelíbila, takže až na povinné věci v rámci hudební výchovy a asi dvou koncertů, na které jsem šla s kamarádkou, jsem se jí vždy vyhýbala. Výjimku vždy tvořilo Vivaldiho Čtvero ročních období a Smetanova Vltava, které mohu poslouchat pořád dokola a nikdy se mi neomrzí. Ani nevím proč, ale podařilo se mi k nim vybudovat zvláštní vztah a neznám nic lepšího na uklidnění než poslouchat Vltavu a nechat si před očima běžet představu řeky, kterou ve mě ta hudba vyvolává.
yellow - bez blogu
Žánr, kterej neposlouchám, hm? Zase nemůžu říct, že by jich bylo málo, ale přesto u spousty z nich mám rád písniček dost na to, aby se dalo říct, že je poslouchám pravidelně. Moje pozornost se proto stočila k žánrům elektronickým a tanečním, ve kterých se vůbec nevyznám a nejsem s to v nich vnímat rozdíly. Příkladem budiž můj příspěvek, spolupráce nejmladšího syna Boba Marleyho a člověka, který si říká Skrillex a produkuje takzvaný brostep, nikoliv dubstep, jak jsem se dosud domníval. Podle toho, co jsem se tedy dočetl, brostep se na rozdíl od dubstepu (jehož je odnoží) vyznačuje mnohem těžším, údernějším a agresivnějším zvukem s větší prominencí ve středních a vyšších frekvencích. Většinou dubstepových puristů je odmítán jako zparchantělá a komercionalizovaná verze žánru. Já mezi nimi samozřejmě nepoznám rozdíl. Co vy?
Weiler - naobojku.blog.cz
Popravdě nemůžu říci, že bych hip hop neposlouchala vůbec - přestože se většinu času pohybuji ve svých bezpečných popových vodách, pravidelně z nich vyplouvám i do jiných žánrů a to prakticky jakýchkoliv. A na spoustu mých oblíbenců jsou nějaké žánrové škatulky krátké, anyway. Platí to i pro Astronautalise, do hip hopu přimíchává prvky popu, rocku či blues a své skladby staví na textech, básních všednodennosti, které jsou na hony vzdáleny obvyklým rapperským klišé.
Jinak, druhou možností (ze stejného žánru) bylo Lost In the World od Kanyeho Westa - ať už si o Yeezym člověk myslí cokoliv, na kráse alba My Beautiful Dark Twisted Fantasy to nic nemění.
Heriette - heriette.blog.cz
Vybrat něco z žánru, který neposlouchám, byl pro mě celkem oříšek, protože v mých oblíbenostech se objevuje tak nějak vše kromě dechovky (a tam si - přísahám - nevybavím ani jednu skladbu, kterou bych si dobrovolně pustila). Takže vybírám zástupce Hip Hopu, který poslouchám ze všeho asi nejméně. Cheeka jsem objevila před rokem, ale teprve teď jsem se do jeho písniček více zaposlouchala (nerozumím sice ani slovu, ale co no :D) a fakt mě baví.
Díky počítačové hře Mafia jsem se dostal i k popovým hitům 50 let. A mnohé z nich jsem si natolik oblíbil, že si je někdy rád pustím. Třeba "All I Have To Do Is Dream" od Everly Brothers :-) Není dokonalé, když v kufru vezete mrtvolu a u toho vám hraje tahle písnička? Prostě skvělé!! A když jsme u těch starých věcí, nemůžu si odpustit tu nedat "Bang Bang" v podání zpěvačky Nancy Sinatra (dcera Franka Sinatry), který byl použit jako soundtrack do Tarantinova tolik odsuzovaného filmu Kill Bill...Proč? :D Vždyť je to mistrovské dílo! Přeji příjemný poslech...
Tento příspěvek pro vás připravil Jirka :-)
Zvykla jsem si pravidelně poslouchat skladby různých žánrů, přesto je pár takových, kterým jsem nepřišla na chuť. Neposlechnu si třeba disco, nemusím metal, dechovku snad jedině balkánskou. A abych se přiznala, ani hip-hop není zrovna stylem, který bych si pouštěla pravidelně. Ale i tak jsem hned od počátku měla jasno v tom, že pošlu právě skladbu, která se k němu řadí.
Emmanuel Jal je mým oblíbencem od doby, kdy jsem četla jeho příběh v knize Jiřího Moravčíka "Když píseň tluče křídly do oken". Je to příběh plný bolesti, utrpení, ale taky naděje. Narodil se v Súdánu za doby válečného konfliktu s centrální vládou. Rok svého narození si nepamatuje, byl násilím oderván od rodiny v době, kdy u nás děti začínají chodit do školy. Jeho matka zemřela, otec se musel ukrývat, jejich vesnice byla vypálena a Emmanuela, stejně jako tisíce dalších dětí, odvlekli do Etiopie. Řekli jim, že tam budou chodit do školy, ale místo toho jim oblékli vojenské mundúry a cvičili je ve střelbě ze samopalu. Učili je, že nesmí plakat, protože jinak by netrefili nepřítele. Emmanuelovi bylo osm a bojoval v první linii - aniž by sám chápal, co je to smrt.
Po pěti letech utekl a společně s mnoha dalšími dětmi podnikli zoufalou a nebezpečnou cestu stovky kilometrů zaminovaným územím zpět do Súdánu. Když konečně došli do města Waat, kde byl tábor OSN, zbylo ze čtyř stovek uprchlíků pouze šestnáct. Emmanuel měl štěstí, že se ho ujala mladá humanitární pracovnice Emma McCune, v jejíž péči se pomalu navracel zpět do života. Prožitá traumata v tak nízkém věku způsobily, že se budil v noci hrůzou a jen velmi pozvolna se učil prožívat úplně běžné situace.
Po smrti Emmy zůstal bezprizorní a útočiště našel v hudbě. V katolickém kostele v Nairobi se stal členem gospelového sboru a tehdy se rozhodl věnovat hip-hopu. Od té doby uplynulo už hezkých pár let a dnes Emmanuel zasvětil svůj život pomoci dětem - především bojuje za jejich právo na dětství, když to vlastní mu bylo upřeno. Také se zapojil do boje proti obchodu s lidmi a jeho texty kritizují korupci, chamtivost politiků, nespravedlnost, rasismus... V roce 2008 nahrál album War Child a do kin byl uveden jeho životopisný film, nesoucí stejné jméno, jenž uvedl slovy: "Přežil jsem, abych vám mohl vyprávět svůj příběh." Právě z tohoto alba pochází skladba, kterou jsem vybrala. A i když už je několik let stará, přesto je stále aktuální - bohužel.
Celý díl přehrajete zde
Zadání na příště:
Prázdniny se chýlí ke konci (určitě k velké nelibosti všech školou povinných i jejich rodičů) a příští týden už tu máme září. Budeme tedy pokračovat v pravidelné Abecedě a letmým pohledem do našeho hudebního archivu lehce zjistíme, že před námi je písmeno S. Posílejte tedy do níže uvedeného data skladby, které buď tímto písmenem začínají, nebo je nahrála kapela či interpret s "eskem" na počátku svého jména. Ale to už určitě všichni víte.... Ještě bych ráda dodala - pokud byste chtěli, můžete k tomuto dílu posílat i písně na "Š" a uděláme si další bonusový díl. Ano?
Pravidla rubriky:
- Rubrika je otevřena všem.
- V každém kole se můžete zúčastnit pouze s jedním příspěvkem.
- Příspěvky došlé po termínu nemusí být zveřejněny.
- Příspěvky, které nebudou respektovat pravidla a zadání, nebudou zveřejněny.
- Jakékoliv připomínky, nápady, rady i výtky pište na emailovou adresu
Komentáře
Okomentovat